Noemi je mladá, odhodlaná dívka s vlastními názory i touhou prosadit se na poli antropologie. Podle představ svého otce by však, jako dívka z dobré a bohaté mexické rodiny, měla se studiem přestat a založit rodinu. Když Noemi dostane od své čerstvě provdané sestřenice znepokojivý dopis, uzavře se svým otcem sázku. Pokud je natolik odvážná, aby odhalila původ Catalininy nepříčetnosti, dovolí jí otec nejenom studium, ale i život, jaký si Noemi pro sebe vysnila. Na první pohled snadný úkol přeroste záhy ve skutečné nebezpečí. Dům, ve kterém Doylovi žijí, je prastarý, hrůzostrašný a společně s blízkým hřbitovem skrývá nejedno děsivé tajemství. Anglické příbuzenstvo je chladné a podivné jako starý dům a nevěnuje pozornost zmínkám o prazvláštních věcech, které Noemi začnou postupně provázet. Jenomže co z nich je sen a co realita, nebo rodící se šílenství? A co když Catalinina rodina ví o podivných úkazech víc, než přiznává?

Silvia Moreno-Garcia je mexicko-kanadská autorka fantastiky. Pracuje jako redaktorka a editorka antologií, píše pro The Washington Post a The New York Times. Je autorkou několika románů, z nichž byly do češtiny přeloženy zatím jen dva, a to Bohové jadeitu a stínu (Jota, 2019) a Mexická gotika (Host, 2021).

Děj gotického hororu je zasazený do 50. let minulého století, což není přímo řečeno, jako spíš naznačeno. Už samotná obálka zobrazuje ženu v šatech typických pro padesátá léta. Další indicie čtenář najde přímo v textu, a to z drobných náznaků jako jsou popisy Noemininy róby nebo jejího zlozvyku, kouření. To ovšem není v Noeminině případě ani tak neřest, jako spíš módní doplněk a v neposledním případě i nutnost, která nepatrně přispěje k její záchraně.

Že Silvia Moreno – Garcia umí napsat silné ženské charaktery ukázala kniha Bohové jadeitu a stínu, kde se odvážná Kasiopea pouští do nebezpečného dobrodružství. Podobně i Noemi lehkovážně opouští bezpečí otcovského domova, aby se vypravila do neznáma a stejně jako v případě Kasiopeji, stojí před volbami i hrozbou smrti. Noemi je pravděpodobně jednou z nejlépe napsaných postav, o kterých jsem v poslední době četla. Neskutečně mě bavila její svéhlavost, lehký náznak povyšující se arogance dcerky z dobré rodiny, ale i její neústupnost, prozíravost – zkrátka hrdinka, která vyzrává s postupujícím příběhem. Proti ní stojí Francis, nejmladší člen rodiny Doylů, který je naopak ztracený a izolovaný, ale i on postupně nachází sám sebe. Nad zbývajícími postavami vyčnívá samozřejmě Howard Doyle – hlava rodiny, nerudný a chladně kalkulující stařec, který je prototypem všech možných i nemožných hororových postav.

Horor, i s dobře napsanými postavami, by nebyl nic bez působivé atmosféry, a i ta se autorce povedla na výbornou. Ze starého domu čiší vlhkost, zatuchlina, pocity hnusu i tíha dávných, temných rodových tajemství. To podtrhuje i všudypřítomná okultní symbolika a dodává hrdinčině budoucímu osudu punc něčeho nepříjemně nevyhnutelného. Popisy zkrátka navodí gotická díla klasických autorů, ale nepodbízí se a drží se toho, co autorka se čtenářem zamýšlí. Ta, přestože zmiňuje britskou rodinu, nenechá čtenáře na pochybách, že se děj odehrává skutečně kdesi v Mexiku a díky letmým narážkám na kulturní, rasové a společenské rozdíly dostává širší rozměr.

Mexická gotika je sice označovaná jako mix příběhů sester Brontëových i samotného mistra hororu, Lovecrafta, ale není to tak úplně pravda. Tíživou, zvědavost vzbuzující atmosférou by snad mohl připomínat Janu Eyerovou nebo román Na větrné hůrce, popřípadě i onoho zmiňovaného Lovecrafta, ale spíš než to, si jde svou vlastní cestou. Mexická gotika mnohem více pracuje s motivy a variacemi na známé filmy nebo knihy, ale nevykrádá je, nýbrž spojuje v ucelený, velmi čtivý příběh, u kterého máte pocit, že jste o něm někdy slyšeli, ale stejně vás na konci rozhodně překvapí.

Vydal: nakladatelství HOST, 2021

Autor: Silvia Moreno – Garcia

Překlad: Ivana Svobodová

ISBN: 978-80-275-0612-5

Počet stran: 336 str., váz.