Některé hry jsou demonstrací opakujících se mechanismů, se kterými se dřív nebo později setká každý hráč deskovek. Jiné jsou ale originálnější, v něčem jiné, a to tak, že se vám vryjí do paměti – bez ohledu na to, zda se vám líbily, nebo jste je považovali za ztracený čas. Těchto deset v češtině vyšlých kousků je tak trochu jiných. Takže jestli máte chuť na trochu originality, sáhněte po nich.

 

Bios: Genesis – jasně, každá Eklundovka je tak trochu jiná. Takže pokud považujete za zvláštnější třeba Pax Pamir nebo High Frontier, klidně si ho sem dosaďte. My jsme do našeho žebříčku zvolili chov vyvíjejících se bakterií. Možná z nostalgie, že jsme podobné pěstovali na základce v batohu ve svačině.

 

Dice Forge – už je to nějaký pátek, co vyšlo Dice Forge, a my se pořád divíme, že je někdo zostra nezkopíroval. Protože princip vytváření vlastních kostek byl něco jiného, než jsme do té doby viděli. A baví nás – možná i svou nenáročností – dodnes.

 

Captain Sonar – real timové hry jsou samostatná kapitola a bitva ponorek u nás v odlišnosti suverénně vede. Ne vždycky se osm lidí posadí k jedné hře, kterou paří naráz! Sakra, jenom o tom mluvíme, hned bychom si špílka dali. Protože tohle nám prostě sedlo.

 

Tainted Grail – ameritrashovek s příběhem je, hlavně v poslední době, jak když naprší. Ale boj s temnotou, odehrávající se v Avalonu, vybočuje. Soubojový systém? Takový se moc nevidí. Příběh? Ou jé, propracovaný, dynamický a – odlišný. Všechno v téhle hře funguje tak trochu jinak. A proto je tady.

 

18CZ: Počátek železnice v Českých zemích – starý lišák David Hanáček umí do svého portfolia vybrat kusy, jaké se moc často nevidí, a 18CZ je toho důkazem. Tohle vláčkové euro pro hardcore hráče se nedostane na stůl kvůli své délce a náročnosti moc často, ale sakra, stojí za to.

 

Tapestry – co stegmaierovina, to tak trošku bizár. Na Tapestry máme v redakci odlišné názory, ale v jednom se shodneme. Tahle hra je prostě jiná. Už jen to, že některý z hráčů může skončit, zatímco ostatní ještě 40 minut dohrávají. Na to jsme zvyklí spíš z Nemesisu než z eura. Ale i samotný princip, kdy hlavní mechanikou hry je v podstatě zlepšování se v různých disciplínách, je taky specifický.

 

Hanabi – kooperativky u nás mají vždycky zelenou a Hanabi nabízí pořádný kus originality. Nehrajete v ní totiž v podstatě se svými kartami, ale s kartami soupeřů; na ty svoje totiž ani nevidíte. Oukej, to nás překvapilo – a bavilo.

 

Root – wargamingové hry vypadají různě a chvilku jsme zvažovali, že se sem dostanou třeba Odhodlaní, ale Root je prostě jiný. Asymetrická hra, jasně, ale hra, v níž je každá frakce úplně naprosto totálně jiná a přitom jich je plný pytel? Oukej, Davide, ty nejspíš umíš vybrat divnou hru, aby fungovala, co?

 

Discover – sakra, tady se dostáváme na tenký led. Discover je totiž jiný ani ne tak mechanismy, jako principem; každá krabice hry je totiž odlišná. Zda to funguje, nebo ne, to nechám na vás, u nás se Discover úplně nechytil, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jde o obyčejnou záležitost.

 

Kobky plné chaosu – psychologické hry divností oplývají zhusta, ale Kobky jsou v tomto fiktivním žebříčku zatraceně vysoko. Je to rychlé, je to bizarní, snese to hodně lidí – a je to sranda. Ideální hra na dokončení večera, než vykopnete kamarády na rozjezd. Jestli nevěříte, zkuste sami.

Jaká hra připadala nejdivnější vám?