Když se Stephanos vrátil do Korkyry, nesl strašlivé zprávy a všem, kdo ho poslouchali, je ochotně vyprávěl.
„Jsou to řezníci,“ povídal. „Nemytí, neholení, příšerně smrdí – muži i ženy. Jsou obrovští, každý ozbrojený jako celá armáda, jedou na masožravých koních a s sebou mají hejna dravců, kteří by udávili krávu. Plení a drancují, na co jen přijdou, nic jim není svaté, chrámy ani paláce. Kdo se jim postaví na odpor, toho zabijí, kdo se vzdá, toho zotročí.“
Ne každý mu věřil; Korkyrští byli od přírody skeptičtí a z nějakých barbarů si nic nedělali.
A pak Skýtové přišli.

Nájezdníci ze Skýtie
Autor Shem Phillips
V ČR distribuuje TLAMA games
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 60–80 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2020
Pořadí na BoardGameGeeku 368. (strategické), 750. (celkově)
Mechanismy Umisťování dělníků, házení kostkami, správa karet na ruce

Někteří designéři her zůstanou i přes své úspěchy v Česku neznámými jmény. To ovšem není případ Shema Phillipse, jehož hry tu vycházejí jako o závod a třeba trilogii Západního království už zná každý, kdo se deskohraní věnuje jen o trošku víc. Nájezdníci ze Skýtie jsou jeho posledním kouskem a jde o inovovanou verzi starší hry Nájezdníci ze severu, kterou u nás vydaly REXhry.

Dávej ber, dávej co máš co můžeš…

Nájezdníci ze Skýtie jsou worker placement, a ne jen tak ledajaký. Každý z hráčů na začátku nafasuje jednoho fachmana, tedy Skýta. Pokaždé, když hrajete, jej položíte na nějaké políčko; z jiného políčka pak Skýta zase vezmete, takže skončíte šul nul, ale se dvěma vykonanými akcemi. Ty se dělí do dvou typů – práce a plenění.

Pod budovatelským slovem práce se skrývají obvyklá workerplacementová políčka – vezmi si jídlo, vezmi si zlato, dober si kartu, udělej tohle, udělej tamto. Zato plenění, to je jinačí legrace. V momentu, kdy máte pár karet nájezdníků, se můžete vydat do širého světa počínaje Kavkazem a konče Řeckem. Všude se dají najít sídla, která napadnete, a pokud jste dobře vyzbrojení, vydají vám mnohé poklady – zlato, dobytek, vybavení a podobně. Při boji se hází kostkou, ale výsledek jde solidně odhadnout či dokonce spočítat dopředu, žádná náhoda vám tedy plány nerozhází. Snad jen že vaše svita může slíznout nějaké to zranění, ale s tím se v nájezdnickém řemesle počítá.

Tucet špinavců – starověká mise

A právě družina je druhý aspekt, který hru odlišuje od jejích bratránků a sestřenek. Hráči si totiž sestavují svoji partu nájezdníků, lumpů od pohledu, kteří se umí ohánět mečem a s morálními zásadami se zbytečně nezatěžují. Každý má nějakou sílu, která mu klesne, když schytá zranění, a speciální schopnosti různého druhu – od bojových po ryze ekonomické. Družiníky získáváte tak, že je vykládáte z ruky, přičemž karet je ve hře hodně, používají se na různé účely a hodně se točí. Což je super, protože si můžete snadno vybrat družinu svých snů, měnit sestavu a pořád hrajete s novými kartami.

Nájezdníkům velí hrdina, kterého si nadraftujete na začátku hry. Dá vám jednu speciální schopnost, jež může definovat vaši strategii. Kromě toho lze pro každého pořídit zvířata – koně a orla. Někteří přinesou vítězné body, jiné udělají z vašeho průměrného válečníka reka, jakému není rovno, a přináší do hry další aspekt.

Vadí – nevadí: už to tu párkrát bylo

Je zřejmé, že jako předělávka starší hry neoplývají Skýtové originalitou. Spíš představují směs klasických, ale dobře promyšlených mechanismů. Jednou z jejich silných stránek je fakt, že jich je hodně. Pořád máte co dělat a můžete se zaměřit na mnoho strategií. Někdo staví na silných koních, jiný nemá žádného, někdo má armádu, že z ní jde strach, jiný celou hru odšmrdlá s partou bezejmenných raubířů. Zároveň jsou tahy specifické mechanikou „dávej-ber“, protože někdy vám tah prostě nevychází tak, jak byste chtěli, a musíte improvizovat.

Pravidla hry jsou intuitivní; všude je tuna ikon, které všechno vysvětlují. Koneckonců tak, jak to z phillipsovek znáte. A pokud máte nějaké to euro už nahrané, brzy budete doma. Největší slabinou Skýtů je tedy již zmíněný fakt, že vás nic nepřekvapí. Vadí vám to? Nám ne. Jinak totiž fungují (a také vypadají) skvěle. Ještě musím zmínit herní dobu – za avizovaných 80 minut podle mě Skýty nahrajete, jen když je všichni perfektně umí, a prvních pár partií se nám natáhlo na o dost déle, takže bacha.

Kdo to sakra byli Skýtové…?

Ačkoliv si mnozí z nás troufnou říct, že většinu hodin dějepisu Magic nehráli (což se o všech předmětech na gymnáziu říct nedá), Skýtové nám zamotali hlavy. Takže si je krátce představíme. Šlo o kočovníky z řady kmenů obývající od 7. století př. n. l. do zhruba 3. století východ Evropy. Měli íránský původ a vyznávali iránská pohanská náboženství, byli vynikajícími válečníky (dokonce vytvořili Skytské království) a solidními řemeslníky. Do války s nimi chodily i jejich ženy, s oblibou se zdobili tetováním a lebky nepřátel používali jako poháry. Plenili řecké osady a troufli si i na Řím, ale nakonec museli uvolnit místo Gótům a Hunům. Jo, kdo žije mečem, neumírá v posteli…

Shem Phillips si odvedl svoji klasickou práci – poctivé, dobře vyladěné euro pro náročnější s historickou tematikou a řadou možností. Pro fanoušky jeho tvorby je tento kousek nutnost. A vy ostatní, pokud byste rádi vaši sbírku obohatili větší, ale dobře naučitelnou workerplacementovou hrou s mnoha možnostmi, jsou Nájezdníci ze Skýtie zajímavou variantou.

VERDIKT

Promakané euro sice nenabídne moc originality, ale zato je komplexní, chytré a zabaví i nejnáročnější hráče.