Na první pohled to byl případ jako každý jiný. Oběť, vražedný nástroj, jasný motiv a čitelný průběh. Postupně se ale detektiv Maršálek nořil hlouběji do celého příběhu a odhaloval nečekané zvraty, nové podezřelé, slepé uličky. Najednou to vypadalo, že je k rozlousknutí případu dál než na začátku…

MikroMakro: Město zločinu
Autor Johannes Sich
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 15–45 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2020
Pořadí na BoardGameGeeku 48. (rodinné), 73. (tematické), 408. (celkově)
Mechanismy Kooperativní hra, dedukce, jednorázová hra, řešení záhad

MikroMakro: Město zločinu je dalším důkazem, že deskové hry se pořád mají kam vyvíjet. Jsme zvyklí na karty, herní plány, komponenty z plastu, dřeva či kovu, už se nepozastavujeme nad hrami na jedno použití. Někteří z nás si zvykli na ničení komponent. Ale i přesto dokáže čas od času přijít něco, co zase trochu boří zažité stereotypy.

Detektivové, do akce!

Tato netypická hra, kterou k nám v češtině přinesl MINDOK, staví na obrovské černobílé mapě která je plná titěrných detailů. A ne jen tak ledajakých, nýbrž, ve většině případů, výjevů plných násilí a zločinu, prostě mapa plná kriminality. Nejedná se o statický obrázek, mapa totiž zachycuje město v několika časových okamžicích, takže postavy, předměty a události vidíte rozfázované v několika fázích jejich průběhu či života.

MikroMakro je kooperativní hra, ve které je vaším úkolem vyřešit zločiny, kterými město praská ve švech. Hru můžete hrát ve dvou různé obtížných režimech. V tom jednodušším jeden z hráčů postupně předčítá ostatním otázky, aby je vždy navedl na odpověď, která poodkryje část příběhu. Většinou to, jak proběhla jedna z fází zločinu, kterého se týká příběh na jedné sadě karet. Tato varianta je vhodná pro hraní s dětmi, protože se vždy snažíte najít jednu specifickou věc, událost nebo scénu. Díky této možnosti je hra velmi přívětivá, co se přístupnosti týče.

V obtížnější variantě se daný případ pokoušíte vyřešit kompletně celý sami. To znamená vysledovat postup celého činu, postavy, předměty, momentky. Prostě tak, abyste ho zrekonstruovali celý od počátku, až k hořkému a/nebo bolestivému konci některé z postav.

Jedenkrát šestnáct?

Případu je v krabičce celkem 16 a jejich dohrání vám nějakou chvíli určitě zabere. Poté můžete s klidným svědomím hru poslat dál do světa, nebo se inspirujete internetovými tipy, necháte mapu zarámovat, pověsíte na zeď a necháte návštěvy, aby se v ní snažily najít zločiny. Nebo mrknete na web a vyřešíte ještě 4 bonusové hádanky!

Jedná se tedy o jednorázový zážitek, což ale na kvalitě a výhodnosti mění jen malinko. Ústřední myšlenka a celý princip hry jsou totiž natolik originální a kreativní, že celý zážitek stojí na to.

Pamatujete si ještě oblíbenou povídací a vyptávací hru Černé historky? U nás doma hodně frčela. Pokud ano, představte si MikroMakro jako její notně vylepšenou a na vizuálních vjemech postavenou verzi.

Jednotlivé případy jsou nápadité a stereotyp nepoznáte v podstatě až do konce (do odehrání všech případů). Hra je nesmírně zábavná, při jejím luštění vám bude běhat mráz po zádech vždycky, když vy, vaše dítko, nebo jiný spoluhráč najde další indicii. Těžko se to popisuje, ale je to prostě návykové!

Příliš velké na domácí stoly

Z hlediska nedostatků má MikroMakro dvě velká negativa. To menší z nich je produkční stránka hry, mapa je totiž méně odolná, než by podobný typ hry zasloužil a přiložená lupa je mizerná. Ale tyto nedostatky se dají lehce přejít. Co je ale mnohem horší je ergonomie při hře. První problém nastává u velikosti plánu, který je prostě obří a nevejde se na většinu standardních kuchyňských stolů. Navíc, na rozdíl od běžných deskovek, kdy se tak nějak počítá s tím, že někteří hráči mají herní desku vzhůru nohama, u této hry je to bohužel problém, protože hledat titěrné detaily je obtížné samo o sobě. A vzhůru nohama se to prostě dělat nedá. Takže v jednu chvíli si hru můžou užívat dva, s přivřenýma očima maximálně tři hráči. A to je škoda. Jenže fyziku holt neočůráš.

Řešením většiny připomínek by bylo, kdybyste mapu zarámovali, pověsili a hráli vestoje. Případně by pomohlo ji  při hraní překrýt plexisklem nebo něčím průhledným, co ji ochrání. Protože obalovat karty už je dneska standardeObava z karty už jsem zvyklý hlavně u Cartier kde se je často manipuluje ale obalovat herní plán o velikosti 110 x 75 to jsem ještě nedělal.

Zmíněná negativa jsem napsal ve chvíli, kdy byl u kormidla přísný praktik a snílek zrovna spal. Prvky, ke kterým mám výtky vám zážitek ze hry samozřejmě nezkazí, ale někoho by mohly zamrzet tak jako mě, proto mi přišlo dobré se o nich zmínit.

Vyléčený skeptik

K MikroMakro jsem po přečtení anotace přistupoval hodně skepticky. Říkal jsem si: co by mě na takové věci mohlo bavit? Jenže to jsem se zase jednou pořádně mýlil, protože když jsem hru rozbalil, děti byly nadšené a manželka po zkušebním případu okamžitě vyžadovala další a další případy k řešení. Ano, je to sice jednorázovka a mohla být produkčně a ergonomicky trochu lépe řešená, ale co je důležitější je, že je zábavná, návyková a přístupná pro všechny.

MikroMakro je někde na pomezí deskové hry a jednorázového zážitku. Opravdové deskoherní mechanismy absentují, ale nic to nemění na tom, že se jedná o výbornou zábavu na několik večerů. Hru považuji za velmi dobrý počin pro rodinné hraní a hraní rodičů s dětmi. Pro hraní s hráči bych ale sáhl po něčem jiném.

VERDIKT

Nápaditý rodinný zážitek říznutý deskovku pro všechny zvídavé detektivy.