Na nedělní večer se Damián vždycky hrozně se těšil. Zhltal jídlo, zapil je čajem a netrpělivě čekal, než se dědeček svým pomalým, rozvážným tempem taky nasytí. Pak nechal starého pána, aby se pohodlně posadil do křesla, a vylezl mu na kolena. Nakonec jej šťouchl: „Dědečku, vyprávěj!“

Život na dlani
Autor Eilif Svensson, Kristian Amundsen Østby
V ČR distribuuje TLAMA games
Počet hráčů 2–8 hráčů
Časová náročnost 20–30 minut
Vhodné od 10 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2020
Pořadí na BoardGameGeeku 11 620. (celkově)
Mechanismy Party hra, kooperace, hádání

Portfolio vydavatelství TLAMA games se čím dál víc rozkročuje. Donedávna chybějící zástupce v kategorii rodinných párty her nyní obohatil jejich nabídku. Život na dlani je debut Timothée Decroixe, kterému nejvíce sedí přirovnání k oblíbenému Dixitu. Ten je na trhu už nějaký ten pátek, ale jeho obliba neklesá a díky přístupnosti je pořád v podstatě na vzrůstajícím trendu díky tomu, jak se deskovky dostávají k čím dál širší vrstvě obyvatelstva.

Z pěti lidských smyslů, jsou především zrak a sluch u deskových her vytěžovány požehnaně. Chuť a čich většinou taky, i když spousta lidí řekne, že se u deskovek nejí a nepije. Ale ruku na srdce, během delšího deskoherního večera se vždy poblíž najde nějaké občerstvení. Jeden ze smyslů však je zanedbávaný. Je jím nechtěné a ošklivé káčátko hmat. Možná namítnete, že na komponenty se sahá, ale hmatových schopností a citlivosti v této oblasti moc nevyužijete.

Dlaně kupředu!

Jenže to teď končí, protože je tu Život na dlani! Oči budete mít povinně zavřené, vyluzovat zvuky či mluvit je zapovězeno. Na řadu tak přichází vaše ruka, konkrétně dlaň, aby předvedla svůj um. Na první pohled je Život na dlani jedna z dalších variací na kultovní Dixit. Takových už tu bylo, řeknete si a budete mít pravdu. Když sním, Múza, Klub detektivů. Tyto hry nejsou špatné, ale legendu nenahradily. Ani Život na dlani ale nemá takové přehnané ambice, chtěl by spíše vhodně doplnit svou kategorii her a fungovat jako zajímavá alternativa.

Dědeček Leopold zažil opravdu zajímavý život, jehož průběh je zaznamenán na nádherně ilustrovaných kartách, které jsou k prasknutí plné různých schovaných prvků a nápaditých vyobrazení Leopoldových životních eskapád. Dle tradice podobných her je vždy jeden z hráčů vypravěč (vnouče) a jiný hádač (dědeček). I když, vypravěč je zavádějící označení. Napovídající hráč totiž má k dispozici předměty, pomocí kterých se snaží „odvyprávět“ svě karty.

Karty si dobírá postupně a vždy musí jednu z nich napodobit na dlani hádače. Při nápovědě je pár omezení: napovídající hráč se nesmí dotknout hádače a dělat zvuky. Jinak je dovoleno použít všechny předměty, které ve hře jsou. A že jich je požehnaně: suchý zip, šňůrka, dřevěné komponenty, gumové, plastové, kovová mince, látka, atd. Je jich celkem 11 a pokrývají různé tvary a materiály. Dlaň je v podstatě něco jako herní deska, na které se hra odehrává. Napovídač může různými pohyby a různě silnými dotyky tvořit nápovědu (např. naznačit sekání dřeva, štípnutí komára nebo drnkání na kytaru), na každé kartě najdete hromadu možností, jak ji vystihnout, aby ji dědeček správně označil.

Cítím, tedy jsem

Další kouzlo spočívá v tom, že hádač vše jen cítí, ale ostatní hráči vidí, jakým způsobem a s kterými předměty napovídač pracuje. To je důležité ve chvíli, kdy je napovídání ukončeno. Ostatní týmy dodají do nabídky jednu kartu pro zmatení (falešná vzpomínka) a poté vše proběhne znovu, vždy se hádají dvě vzpomínky zároveň. Nabídka se nakonec náhodnými kartami z balíčku doplní do osmi karet, všechny se zamíchají, rozdají na stůl lícem vzhůru a dědeček otevře oči. A pak zkouší mezi osmi kartami najít ty dvě správné, přičemž musí dodržet i pořadí. To se ukázalo být další výzvou! Občas se vám totiž stane, že si pořadí v hlavě pomotáte.

Bodování je přímočaré, za každou správně uhodnutou kartu dostane aktivní tým jeden bod. Za každé úspěšné zmatení dostane bod tým, který dědečkovi podstrčil falešnou vzpomínku. V případě, že dědeček trefí karty dobrané z balíčku, nedostane body nikdo. Týmy se střídají v tazích a hra končí, jakmile byl každý alespoň jednou v roli dědečka. Nic vám ale nebrání si partii protáhnout a udělat třeba dvě otočky. Případně proházet týmy a zahrát si znovu.

Nehraje se o ceny

Bodování za mě ale není klíčový prvek hry, resp. nejde o ně tolik. Důležitá je zábava, interaktivita a nápaditost všech hráčů u stolu. Nejspíš vás, stejně jako nás, překvapí, jak různě citlivá může být dlaň. Zábavu při hře tvoří primárně to, jakým způsobem se kdo chopí napovídání. Myšlení různých lidí se od sebe liší a také to, na co se z karty zaměří, může rozhodnout. Život na dlani k tomu každopádně dává do rukou moc fajn nástroje, jak se zabavit s rodinou, dětmi a nehráči.

I když jsou v Životě na dlani pravidla lehce nepřehledná (hlavně rozřazení do týmů a varianty pro hry ve 2 a 3 hráčích), jakmile je nastudujete, už budete vědět vše a svoji znalost v pohodě předáte ostatním. V pravidlech dále najdete ještě další varianty hry (například použití karet ztěžujících situaci napovídače omezením některých předmětů které nesmí, nebo naopak musí použít), osobně to ale považuju za zbytečné, hra v základní variantě funguje dobře a omezující karty stejně výraznou změnu znovuhratelnosti nepřinesou. Nejdůležitější je stejně kreativita a snaha si hru užít.

Pro větší rodinu či skupinku

Hra rozkvétá ve více hráčích, od 4 výše jde o pořádnou zábavu, v méně hráčích její kouzlo uvadá. Vynikající hodnocení si hra zaslouží za materiálovou stránku, karty jsou poctivé a krásně malované a jednotlivé předměty působí kvalitně a hodnotně. Líbily se mi také detaily jako třeba drobná čísla v rožcích karet, pomocí kterých můžete příběh dědečka Leopolda seřadit chronologicky, jak se jednotlivé situace a události odehrávaly po sobě.

Nutno podotknout, že hra není určena pro středně náročné a náročné hráče, její zaměření je spíše na rodinné sešlosti a hraní s dětmi. Těm se ze zkušenosti hra moc líbí, barevné kartičky je zaujmou, začnou si o výjevech vyprávět příběhy a pak vás překvapí, když pomocí předmětů zkusí napovědět věci, které by dospěláky nenapadly.

Pro mě osobně jsou dvě klíčová kritéria pro podobnou hru: kvalita a nápaditost ilustrací a alespoň náznak inovace. A v těch Život na dlani exceluje, případně se řadí do vysokého nadprůměru. Na partii hry je potřeba být dobře naladěn a mít v partě lidi, kteří mají chuť se vyřádit při napovídání. Pokud takovou partu máte, Život na dlani představuje výborný přírůstek do rodiny dixitovských her.

VERDIKT

Nápaditá dixitovka pro rodinné a party hraní s nádhernými ilustracemi a krásnými komponentami.