Ernest vystoupil z člunu a nadšeně hleděl na vesnici, která se objevila před jeho zraky. Chatrče byly plné usměvavých, přátelských černoušků, kteří turistu ihned obklopili a svým zpěvným jazykem se mu snažili cosi vysvětlit. Jeho průvodce, opálený hromotluk s mohutným knírem, je pozdravil a oni mu nadšeně odpovídali. „Tak co, příteli?“ otočil se na Ernesta po chvilce povídání. „Chceš se nechat zavést do pralesa a spatřit něco, cos nikdy neviděl?“

Stezky tukanů
Autoři Eilif Svensson, Kristian Amundsen Østby
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 1–8 hráčů
Časová náročnost 15 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2019
Pořadí na BoardGameGeeku 179. (rodinné), 937. (celkově)
Mechanismy Otoč a zakresli, sbírání sad, tvorba sítí

Severské duo Eilif Svensson a Kristian Amundsen Østby, které spolu na této hře nekooperovalo zdaleka poprvé, má na kontě pěkných pár desítek her. Většina z nich se českému trhu bohužel vyhnula, ale zmiňme například Santa Mariu nebo Doodle City. Nepochybujeme ale o tom, že po Stezkách tukanů jejich sláva v naší zemičce vzroste.

Do tropů prstem po mapě

O čem že hra vlastně je? Malebný ostrůvek Isla Petit (či jeho větší brácha Isla Grande) vítá turisty. Má spoustu zajímavých atrakcí, ale problém spočívá v tom, že nejsou spojeny turistickými stezkami. A v ten moment přicházíte do akce vy, vaši kamarádi, spousta map a sada dobře naostřených tužek, jež je součástí balení hry. Každý z hráčů nejprve nafasuje hexovou mapu. Na té je řada vesnic a atrakcí. Každou vesnici si nejprve označíte písmenem podle vylosované kartičky. Výsledek je ten, že každý z hráčů má jinou mapu. Já vám dám, opisovat, holoto!

Pak se můžete vrhnout do akce. Na mapě je řada terénů – voda, skály, prales a podobně – a o ty půjde. Jeden z hráčů totiž otočí dvě kartičky s terény a ty určí, odkud kam můžete vést vaši stezku. Postupně se snažíte spojovat vesnice s atrakcemi a jinými vesnicemi. Hra se dělí na dvě velká kola, mezi nimiž obodujete atrakce. Na konci pak bodujete vše, co se vám povedlo pospojovat.

Pracovník logistického oddělení

Tím, že stezky spojujete na základě náhodně losovaných karet a vesnice jsou pokaždé jinak umístěné, je každá partie úplně jiná. Navíc máte k dispozici dvě možné mapy, Isla Petit a Isla Grande. Musím říct, že znovuhratelnost tukaních stezek je tak parádní. Odehrál jsem už nejméně desítku, možná patnáct partií a necítím žádnou stopu mentální únavy. A to navzdory tomu, že si připadáte jako pracovník logistického oddělení, který nemá šichtu vůbec zadarmo. Naopak, po partii si klidně dáte ještě jednu.

Vysoké taktické rovině přispívá i bodování. Získáváte speciální prémie za to, když spojíte vesnice dřív než ostatní, atrakce se vám počítají dvakrát a jsou za ně cesty navíc, k čemuž musíte taky přihlédnout, některé dědiny jsou k sobě coby kamenem dohodil a jiné přes celou mapu, a babo raď, zda jít po víc bodech, nebo sevřít vrabce v hrsti tak, že už ani nepípne.

My hoši, co spolu chodíme po ostrově

… prožíváme všelijaká dobrodružství. A Stezky tukanů je dobře doplní. Protože je s sebou můžete vzít klidně na pivo, k rodině, ke všem hráčům bez ohledu na věk a dovednosti. Baví holky i kluky, o půlnoci dá program unaveným kamarádům v šantánu, odpoledne stmelí sourozence u jednoho stolu.

V rámci žánru patří Stezky tukanů mezi to nejlepší, co jsem si kdy mohl zahrát. Hrál jsem mnohem taktičtější kousky, mnohem jednodušší, podobné, ale Stezky jsou prostě vděčné. Na časy, kdy jsem flip and write hrám moc nedůvěřoval, vzpomínám s udivením kroucením hlavy. Pokud to máte stejně, možná vám pomůžou tuhle bariéru prolomit. Tomu helfne i pěkný vizuál, i když o něj zdaleka nejde.

Vydejte se tedy na Isla Petit či Isla Grande třeba hned. Uvidíte, že tam zažijete spoustu krásných chvilek. A to za upřímně hodně přátelskou cenu. Do tropů za čtyři stovky, která jiná cestovka vám tohle nabídne…?

VERDIKT

Skvělá chytrá hra pro hráče i nehráče nabídne za málo peněz hodně dobrodružství.