Benedikt Klausner je na první pohled obyčejný člověk, jehož náplní práce je odhalovat pojistné podvodníky. Nicméně právě k jejich dopadení využívá poněkud speciální techniky – rozmlouvá se záhrobím. Své schopnosti se mu dařilo úspěšně tajit až do doby, kdy podnikatel Mlynář zabil svou dobře pojištěnou ženu. Usvědčení Mlynáře se rázem stává pro Benedikta osobní záležitostí…

Románová prvotina Veroniky Fiedlerové, která nás s hlavním hrdinou příběhu seznámila již v povídkovém sborníku Mlok v roce 2018, si rozhodně zaslouží pozornost českého čtenáře. Byť je Fiedlerová na poli románu nováčkem, ve výsledku to nepoznáte. Autorčin styl je velice čtivý a na první pohled lze poznat, že nejen příběh, ale i jeho postavy jsou poctivě promyšlené.

Spojení detektivky s duchařinou pro mě byla vždycky ošemetná záležitost, jelikož málokterý autor mne byl schopen zaujmout hned na prvních několika stranách. V případě Pozdravů záhrobí se to však podařilo. Sympatického nekromanta Benedikta si oblíbíte velmi rychle a než se nadějete, máte přečtený první z celkových čtyř příběhů, které na sebe navzájem navazují. Čtyři příběhy – čtyři případy k vyřešení pro Benedikta Klausnera.

Děj knihy je situován do českého prostředí, za což rozhodně dávám palec nahoru. Hlavní linka je prostá a zápletky nikterak komplikované, a právě v tom je ono kouzlo celého příběhu. Máme detektiva, máme vraždu a jasný cíl vyřešit ji. Žádné komplikace, ani zbytečné odbočování mají za následek, že děj ubíhá svižným tempem a vy se při čtení nepřistihnete, že přeskakujete odstavce, abyste se prokousali nudnými částmi.

I když příběh začíná v celku poklidně, autorka postupně nabírá na obrátkách a zpočátku obyčejní duchové se proměňují na zákeřné bestie, které se jen tak před někým nezaleknou. Atmosféra houstne a napětí a temnota by se kolikrát daly krájet. Na strašidelné atmosféře mimo jiné přidávají i připojené černobílé ilustrace Diega Quiňonese, ze kterých až mrazilo v zádech.

Jak jsem již zmínila na začátku, kromě samotného příběhu, jsou skvěle promyšleni i samotní jeho aktéři. Každá postava je sama o sobě unikátní a čtenář se s ní dokáže ztotožnit. Charaktery mezi sebou fungují a komunikují na výbornou. Zvláště pak oceňuji vzájemné pouto mezi Benediktem a Ester, jeho astrální společnice.

Pozdravy záhrobí, coby prvotina, se Fiedlerové opravdu vyvedla (smekám pomyslný klobouk) a doufám, že se v brzké době dočkáme další její románové tvorby.