Yves Martin zíral na mapu, která před ním byla rozložená, a zamyšleně upíjel ze sklenice vína. Pokud chce dojet z Paříže až do Lisabonu, bude to zatraceně čertovská práce. Očima projížděl nejobtížnější pasáže, kudy povedou koleje, a přemýšlel. Je to smělý podnik, který se chystá uskutečnit; ale pokud chce být nejvýznamnějším dopravcem starého kontinentu, nesmí se bát. Koleje se mu v hlavě spojovaly jako linky na malířově plátně, když mu najednou došlo, jak začít a co udělat. V očích se mu zablýsklo, položil sklenici a vydal se najít předáka dělníků, aby mu předal své pokyny.  

Jízdenky, prosím! Evropa
Autor Alan R. Moon
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 2–5 hráčů
Časová náročnost 30–60 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2005
Pořadí na BoardGameGeeku 19. (rodinné), 125. (celkově)
Mechanismy Draftování karet, správa karet na ruce, budování sítí, sbírání sad

Ač jsou deskovky součástí mého života už drahně let, mám ve svém vzdělání (nutno dodat, že středněproudně orientovaném) stále dost mezer. A jakožto svědomitý recenzent jsem se je rozhodl napravovat. K Jízdenky, prosím! Evropa navíc letos vyjde nádherně vymakaná výroční edice, bylo tedy na čase prověřit tento evergreen osobně.

Ticket to Ride (původní a po dlouhou dobu i český název hry) vyšlo již v roce 2004 a evropská verze s pravidly navíc ji následovala o rok později. Od té doby vyšlo nespočet dalších verzí, nových map a stále se jedná o jednu z nejúspěšnějších deskoherních séríí, která se může měřit s takovými velikány jako Carcassonne, Catan a Bang.

Šotouš v každém z nás

Už při čtení pravidel vám začne docházet, čím si hra získala tolik fanoušků po celém světě. Její pravidla jsou totiž elegantně jednoduchá a přímočará a ani pár „evropských” prvků (tunely, trajekty, nádraží) nezpůsobí problémy s pochopením nováčkům, natož trochu zkušeným hráčům.

Základem hry je mapa Evropy protkaná sítí železnic v roztodivných barvách. Tato síť představuje potenciální tratě vaší železniční společnosti a spojuje jednotlivá města na herním plánu (Praha tu není!). Dráhy mezi dvěma městy mají různý počet políček, někdy jsou dvojité a jsou vyvedené v celkem osmi barvách a šedé.

Čím delší trať, tím náročnější je ji vybudovat, ale tím více bodů přinese. Stavbu trati provádíte tím, že platíte kartami jízdenek (=vykládáte je) dané barvy, a to vždy takové množství karet, jako je počet políček dané trati. Když tak učiníte, můžete na políčka postavit svoje vagonky a hned si přičíst body.

To je ve zkratce základ hry, a ještě si povíme, co dalšího předchází nebo následuje po stavbě trati. Stavba trati je jen jedna z několika akcí, kterou můžete v každém kole provést. Ke kartám jízdenek se totiž musíte nějak dostat, to činíte dobíráním karet do ruky z nabídky vyložených karet, případně náhodně z dobíracího balíčku. Kapacita vaší ruky je neomezená, můžete tedy plánovat opravdu megalomanské tratě, ale vždy se nad vámi vznáší riziko, že vám některý z hráčů kýženou trať zabere.

Duhová lokomotiva na druhé koleji!

Kromě karet odpovídajících barev můžete získat i lokomotivu, která funguje jako žolíková barva. Při stavbě vodní trati (=trajektu) je dokonce nutné jednu nebo dvě lokomotivy použít. Další možnou akcí je stavba nádraží – to vám umožňuje využít pro účely některé z karet úkolů i trať vašeho soupeře. Za nádraží platíte jednou až čtyřmi jízdenkami, podle toho, kolik nádraží už ve hře máte.

Abyste měli určený směr svého snažení, jsou ve hře i karty úkolů. Ty jsou honorované zajímavým bodovými bonusy a požaduji po vás propojení dvou konkrétních měst na plánu (vaší tratí). Všechny karty úkolů jsou tajné, takže soupeři nevědí, kam míříte, co chcete propojit a co plánujete postavit v následujících kolech. To je základním prvkem taktiky ve hře.

Na tomto velmi jednoduchém základě je vybudována velmi solidní svižná a zábavná rodinná hra. Oproti své starší sestřičce s mapou USA obsahuje nádraží, trajekty a také tunely (tratě se základní délkou, která se ale může navýšit).

Prototyp rodinné hry

Díky tomu, že sdílíte herní plán a konkurujete si při stavbě tratí, nabízí Jízdenky, prosím! Evropa velmi příjemnou porci interaktivity mezi hráči. Zároveň je věrná svému rodinnému zaměření, takže nabízí alternativní možnosti pro případy, kdy vás někdo předběhne a vyhlídnutou trať vám zabere. Můžete to vzít oklikou, bude to sice trvat déle, ale posbíráte přitom slušnou řádku bodů za delší trať, než jste původně plánovali.

Na svoji váhu obsahuje hra i dostatek strategického prostoru, můžete se rozhodnout bodovat dlouhými, vysoce hodnocenými tratěmi, propojit herní plán skrz na skrz nebo můžete stavět krátké lokálky, ale bodovat častěji. Nejsilnější stránka hry každopádně spočívá v jednoduchosti a přístupnosti, přitom ale nejde o žádný luck fest, kterým by nároční hráči pohrdli. Sice jim možná nesedne povrchnost a přímočará jednoduchost, ale pokud přimhouří oči, zjistí, že možnost zahrát si i s mudly či rodinnými příslušníky, kteří nemají trpělivost na náročné a zdlouhavé hry, se dost často víc než hodí.

Graficky hra nezaujme, ale ani neurazí, její stáří se na ní ovšem už podepsalo. Plastové vagónky ale potěší i dnešního náročného hráče a hlavně díky nim hra působí poctivým dojmem.

Nyní už chápu, čím si Jízdenky, prosím! vydobyly své velmi výsadní postavení na trhu. Není divu, že se jedná o dlouholetý bestseller. Zážitek z jejího hraní je totiž naprosto plnohodnotný, verzi Evropa bych určitě doporučil oproti její americké sestřičce, která je ke své škodě až příliš jednoduchá.

VERDIKT
Součást základního deskoherního vzdělání se krásně hodí ve sbírce rodinných her. Náročným hráčům umožní chvíli vypnout a netaktizovat.