Bylo nebylo, za devatero horami, devatero městy a devatero lesy, našli Wilfrid a Marie kouzelnou knihu. Mohli vstoupit do jejích příběhů a stát se, čím jen chtěli: rytířem či medvědem, princeznou či žábou, dobrou vílou nebo zlou čarodějnicí. A tak začal jejich tajuplný příběh…

Pohádkáři jsou novinka od vydavatelství Blackfire, které díky nim posiluje svoje portfolio her pro děti. To se točí především okolo jednoduchých a přístupných karetek (Medvěd Wrr, Spící královny, Kdo to byl?) a her na šikovnost či postřeh (Dobble, Veselá kurník, Igloo Mania). Pohádkáři na to jdou ale jinak, a zajímavě.

Bylo nebylo…

Vás a vaše dítka hra hodí do víru jednoho z celkem 10 příběhů, které jsou rozdělené na několik karet. Dospělák (případně dítko, které už umí číst) vždy přečte kartu, na které se v rámci příběhu objeví postava. Jenže které zvíře je daná postava? V tu chvíli všichni z ruky vyberou kartu zvířete, které by mělo v příběhu hrát tuto roli. Vybrané karty se odhalí a hlasuje se o vítězi, za což se připisují body. Upřímně řečeno, o body až tak nejde, ale přišlo mi lepší hrát Pohádkáře jako vyprávěcí hru, kdy každý ke svému vybranému zvířeti řekne pár důvodů, proč by mělo právě ono být daná postava. Cílem tohoto cvičení je nenásilně ostatní přesvědčit, že právě vaše chobotnice se hodí za kapitána lodi, protože svými osmi chapadly může zároveň ovládat kormidlo, drhnout palubu, bičovat neposlušné členy posádky, pít rum a ještě k tomu skasávat plachtu.

Jakmile je odhlasováno (podobně jako v Dixitu), které zvíře v mini souboji vítězí, zasune se jeho kartička do připravené kapsy v knize, do jiné přihrádky se vloží karta příběhu a jde se na další kapitolu příběhu. Jak postupujete knihou, vidíte na předcházejících stranách shrnutí postav příběhu i s jejich zvířecím obsazením.

Parádně provedená pohádka

Celkové provedení Pohádkářů je naprosto příkladné, od povedených ilustrací zvířat na kartách přes opravdu festovní provedení knížky až po důmyslný systém zastrkávání karet. Díky tomu působí Pohádkáři na pohled i na omak velmi příjemně. Zbylé komponenty jako bodovací a hlasovací žetonky a stupnice bodování nejsou pro hru klíčové (u nás téměř pořád zůstávaly v krabici, protože jsme hráli s menšími dětmi). Ale pokud máte starší děti, určitě se dostanou ke slovu, protože umožňují do hry vnést trochu soutěživosti. Pro menší prcky je hra spíše interaktivní pohádka před spaním.

Osobně bych uvítal více příběhů, což sice řeší rozšíření, ale podle mě jich mělo být více už v základní krabici. Pokud se do hry opravdu ponoříte, může se vám brzy ohrát a byť je možné příběhy vyprávět opakovaně s jinými kartami zvířat, chce to časový odstup. Máte 3 možnosti: buď chvíli počkáte, až příběhy zapomenete, nebo pořídíte rozšíření, třetí možností je pak pokusit se vytvořit příběh vlastní. Zkusil jsem to a zjistil jsem, že to není takový problém, ale chce to přípravu dopředu. Pozitivem je, že některé příběhy se větví, kromě rozhodování o zvířecím obsazení se tak můžete pustit do hlasování i o tom, kam se bude příběh dál vyvíjet.

Pohádka v realtimu

V dnešní době jsem rád za jakoukoliv interaktivní zábavu, která drží děti dál od elektronických zařízení. A Pohádkáři jsou velmi dobrý tip na právě takovou činnost, která zase jiným způsobem rozvíjí dětské myšlení a především vyjadřování. Příjemná je přítomnost pravidel pro kooperativní variantu hry.

Díky Pohádkářům se vám klidně může podařit rozmluvit doposud nekomunikativní dítě, tomu ukecanému zase vysvětlit, že svoji volbu je dobré odůvodnit. A přinést dětem trochu moderního způsobu vyprávění pohádek, při kterých nejsou hlavní postavy dopředu jasně dané.

Pohádkáři smývají hranice mezi deskovou hrou, hračkou a knížkou, jsou totiž vlastně vším zároveň, ale ani jedno pro ně není primární zaměření. Mají něco herních mechanismů (způsob výběru karet, hlasování o použité variantě), jsou hravé (tvorba příběhu, vkládání karet do pohádkové knížky) a fungují jako vyprávění příběhů před spaním nebo kdykoliv jindy.

Takto má podle mě vypadat moderní věc pro děti, která je dokáže hodnotně zabavit. Z pohledu deskovkáře mě mrzí menší míra důležitosti deskoherních mechanismů, jako rodič ale jásám z interaktivity a nového způsobu vyprávět příběhy. Takže za nás si Pohádkáři vykoledovali palce nahoru!