Po násilné smrti Anne, kterou bral jako svou druhou matku, vyzývá dobrák Luke na souboj věhlasného pistolníka Hawka. Hawke však málokdy minul a Lukovy vyhlídky na vítězství jsou téměř bez šance. Jak dopadne setkání muže a chlapce, když jsou oba odhodlaní zabít jeden druhého?

Třetí díl zelené krve si pro sebe ukradli Edward King a jeho kulomet Gatling. Už po nástupu Edwarda Kinga na scénu bylo jasné, že zakladatel Grave Diggers bude, nejenom pro bratry Burnsovy, protivníkem, kterého snad vyvrhlo samo peklo. Po masakru ve Five Points King mizí neznámo kam a Luke s Bradem při jeho pronásledování naleznou krátkodobé útočiště na ranči Anne a Jenny Macyových, které překazí Annina vražda. Jak už to v klasických westernech bývá, Luke, který v sobě objevuje netušený střelecký talent, přísahá pomstu a je odhodlaný ji dotáhnout do konce. Jenomže zabít člověka není tak snadné, jak se na první pohled zdá.

Čtvrtý díl Zelené krve plynule navazuje na třetí díl a oproti předchozímu přinesl pár novinek. Příběh dvou bratří se pomalu a jistě blíží do finále a jako předzvěst zběsilé jízdy hned v úvodu Kakizaki představuje hrdiny i záporáky, zkrátka hlavní aktéry i obyčejné pěšáky ve hře, ve které se krutě nevyplácí hrát s odkrytými kartami. Víc než Smrťákovi patří tento díl Lukovi, kterého Brad nechává jít vlastní cestou a pouze bratrovi sekunduje a kryje mu záda.

Jednotlivé kapitoly jsou ucelené a v podstatě se jedná spíše o krátké epizody, což v předchozích dílech nebylo v příběhu tolik patrné. Bratři Burnsové se z ranče matky a dcery Macyových vydávají s honáky dobytka napříč Divokým západem, dokud jim cestu nezkříží členové obávaného gangu Crimson.

Nejvíce mě dostala hned první část a následně i samotný závěr. Perfektně zpracovaný děj, který napíná nervy jak struny ale kazí přemíra citoslovcí, kterými Kakizaki nešetřil zejména ve střetu se zloději dobytka, kam propašoval i otázku rasismu. Ta působí uměle a zbytečně kazí tempo. Děj tříští i již zmíněná řada krátkých epizod hrající roli intermezza mezi začátkem a grandiózním finále, a která by si rozhodně zasloužila dva samostatné sešity.

Co však zůstává dokonalé je samozřejmě kresba. Pokud jsem si u předchozích dílů myslela, že nejde překonat, mýlila jsem se. Právě tento díl Zelené krve je důkazem Kakizakiho génia. Práci s mimikou pozvedl Kakizaki v tomto díle na jedinečnou uměleckou úroveň. Kresba je zkrátka díl od dílu propracovanější. Perfektně je to v detailu znát třeba u muže, který Brada a Luka přijímá do služby. A samozřejmě u všech emotivních scén, se kterými si Kakizaki neskutečně vyhrál. Kromě toho, že se velikosti panelů střídají jeden za druhým, přetínají většinu kreseb drobné linky navozující pohyb, tempo a hutnou atmosféru. Kakizaki mistrně pracuje s perspektivou a v několika panelech ji posouvá na zcela novou úroveň, kterým je kupříkladu efekt rybího oka, jež zachycuje chvíli před soubojem Brada s Hawkem při úplňku. Scéna je živá, chybí snad jen jakákoliv pomalá westernová dramatická hudba. Lukovu proměnu ve mstitele pak Kakizaki zobrazil v pouhé jedné scéně a v jednom momentu, který čtenář očekává a přesto jím otřese víc než řádění Kingovy bandy.

O tom, že si Zelená krev, i přes několik výtek, stále drží dobrou úroveň není pochyb. Nástup Edwarda Kinga ukázal, že vypořádat se s ním a celým gangem nebude jednoduché. Zvláště ne teď, když má za sebou vojenskou pevnost a po boku věrný kulomet Gatling. Zkrátka záporák a skutečný protivník, jak má být. Čtvrtý díl navíc přinesl barvitost Divokého západu, napínavé momenty, šok i napětí v hojném množství, které neomylně předvídá blížící se finále. Pevně věřím, že si Masasumi Kakizaki připraví ukončení ve velkém stylu, kde o další vzrušující momenty nebude nouze.

Název: Zelená krev/ Green Blood 4

Autor: Masasumi Kakizaki

Překladatel: Marek Mikeš

Nakladatelství: Crew

Rok vydání: 2021

Počet stran: 208

ISNB: 978-80-7449-972-2