„Ale to je neslýchané!“ láteřil tlustý obchodník, až se mu obě brady třásly. „Tolik koření, tolik tkaniny – a vy mi chcete dát jen deset velbloudů?“ „Víc vám dát nemohu,“ uklonil se omluvně Marco. „Doba je špatná, vody málo a Khan potřebuje zvířata pro válku. Velbloudi stoupají na ceně. Okradl bych svoje nejbližší, kdybych vám dal víc.“ Obchodník zanaříkal. „Co mám dělat! Beru! I když je to šílenství!“ V duchu se smál. Právě vyjednal o tři velbloudy víc, než čekal. I Marco byl spokojený. Původně zvažoval, že muži nabídne patnáct velbloudů…

Marco Polo II
Autoři Simone Luciani, Daniele Tascini
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 60–120 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2019
Pořadí na BoardGameGeeku 102. (strategické), 211. (celkově)
Mechanismy Házení kostkami, umisťování kostek, pohyb po mapě, různé schopnosti hráčů

Duo designérů Simone Luciani a Daniele Tascini patří mezi zkušené matadory deskoherní scény. Společně pracovali třeba na Tzolk’inu, Luciani má na kontě například Lorenzo il Magnifico, Tascini třeba Teotihuacan. Rovněž původního Marca Pola vyvíjeli spolu, a hra to byla natolik úspěšná, že se setkali i u jejího pokračování.

Starý dobrý Marco

Marco Polo II stojí tak trochu na hranici mezi novou hrou a reedicí. Na jednu stranu dost připomíná původní díl, na druhou obsahuje i nemálo novinek. Tvůrci to vyřešili „šalamounsky“ a napsali, že pokaždé, když je v pravidlech něco nového, bude daná pasáž v pravidlech označena zlatou pečetí. Výsledek ovšem notně připomíná nebohého Štěpána Šafránka, když si koupil skripta od medika Karabce, pečetí je totiž označeno úplně všechno.

Navzdory tomu nebudou mít hráči prvního dílu moc práce navíc. Naprostá většina mechanismů totiž zůstala stejná. Pořád jde o to s vaším obchodníkem obrazit kus východu a cestou splnit co nejvíc zakázek. Hlavním mechanismem je dice placement, na začátku kola hodíte kostkami, které pak používáte k zabírání políček. Náhoda nehraje tak velkou roli, protože nízké hody jsou kompenzovány penězi a velbloudy a v některých situacích je navíc lepší používat menší čísla. Skrz políčka se pak hýbete, nabíráte suroviny, získáváte nové kontrakty a podobně. Hra je pořád starý dobrý Marco Polo, jak ho znáte.

Co se tedy změnilo? Za prvé, máte zbrusu nové charaktery. Ty se dají doplňovat s těmi starými a obě hry tak kombinovat, takže pokud jste velcí fandové Marca Pola, možná neodoláte. Můžete se těšit třeba na Filippa Vitella, který získává odměnu za první přicestování do města bez ohledu na to, který z hráčů tam skutečně dojel první, Gantulgu Oda, jenž nemusí platit za cestování, i když se hýbe pomaleji než ostatní, či Chána, který běhá rychleji po mapě a na oázách získává bonusy. 7 charakterů je slušná porce a každý je jiný, takže než se vám ohrají, potrvá to. Ne všichni jsou stejně silní, ale vyvážit postavy je v takové hře vždycky obtížné a já oceňuji jejich kreativitu.

Staňte se mistrem krejčím

Další novinkou jsou pečetě, které si můžete pořídit za použití dvou kostek a za menší hromádku surovin si je vylepšíte. Tím se stanete čestnými členy třeba cechu kořenářského či krejčovského. Otevřou se vám tak nové cesty na mapě, nové bonusy a také získáte pár bodů navíc. Ačkoliv cechy nejsou tak velkou změnou, ve skutečnosti udělají hodně, protože je nejde ignorovat; natolik ulehčují pohyb.

Mezi suroviny se nově zařadil nefrit, zelený kamínek, který má vzácnou schopnost nahradit kdykoliv minci nebo velblouda. Bude se ale hodit i na další účely, třeba klasické plnění kontraktů. Právě jeho „nahrazovací“ schopnost je ale velice užitečná. Nefrit tak funguje jako univerzální zdroj, který vás leckdy vytáhne z problémů. Ve hře najdete ještě víc nových věcí, třeba systém bodování navštívených měst založený na jejich praporcích, odlišný způsob získávání surovin, jinak fungující karty cílů a podobně, ale vypisovat je nemá smysl, představu určitě máte.

Bratrův stín

Na rozdíl od svého předchůdce je nový Marco Polo o trošku přátelštější hrou. Ne ve smyslu učení – pravidel je víc a jsou o kousek složitější než minule, i když eurohráči nejspíš pokrčí rameny, protože žádná velká záludnost to taky není. Spíše v tom, že snadněji dosáhnete svých cílů, vždycky máte co dělat, rychleji běháte po mapě a máte delší tahy. Taky je zde víc možností, jak dosáhnout svých cílů, a zažil jsem partii, kterou ovládl hráč s naprostým minimem splněných kontraktů. To je určitě fajn.

Na druhou stranu musím říct, že jsem od Marca Pola II přeci jen čekal víc odlišností. Kdybych měl doma první díl – což nemám, i když jsem ho hrál mnohokrát – asi bych dost váhal s pořízením dvojky, i když se hry dají v jisté, velice omezené míře kombinovat. Na druhou stranu, nemít ani jednoho, sáhnu raději po dvojce. Je to přeci jen pestřejší hra nabízející více možností.

Možná by bylo přeci jen šikovnější označit nového Marca jako reedici. Ale pokud jej vytáhneme z bratrova stínu, dostaneme vychytanou, propracovanou eurovku, která voní kořením a dálkami, je hezká a dobře hratelná ve všech počtech hráčů. Takže pokud staršího Marca nemáte nebo mu chcete pořídit bratříčka, čeká vás mnoho krásných obchodnických dobrodružství…

VERDIKT
Oproti starému Marcovi nemá tolik novinek, přesto je Marco Polo II skvělým, vychytaným eurem s vůní exotických dobrodružství.