Obrovitý žralok leviathan, vládce všech moří a oceánů, majestátně plul mezi korálovými útesy a jeho malá, neklidná očka hledala kořist. Byl tak velký, že hejno ptáků, jež letělo vysoko nad hladinou, vidělo i z té výšky jeho gargantuovský temný stín. Náhle leviathan spatřil, po čem pátral. Na dně, mezi kameny a jeskyněmi, se třepetal písek prozrazující, že se zde někdo snaží zahrabat. Leviathan vystřelil a zakousl se do oběti. Příliš pozdě pochopil, jakou udělal chybu, když jej sevřela dvacítka gigantických chapadel. Hejno titánských krakatic Teuthisů se na něj vrhlo a roztrhalo jej na kusy…

Divočina
Autor Michal Peichl
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 3–5 hráčů
Časová náročnost 20–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2020
Pořadí na BoardGameGeeku dosud nehodnoceno
Mechanismy Sbírání sad, karetní hra

Český designér Michal Peichl nás se svojí tvorbou doposud neseznámil; Divočina je jeho debutem. Jak se povedla a má Michal potenciál zařadit se mezi českou designérskou smetánku? Odpovědi vám nabídne naše recenze.

Je nás víc, nebojíme se žraloka nic

Divočina je jednoduchou, ale velmi agresívní karetní hrou. Na začátku zamícháte balíček, každý si dobere pár karet a můžete začít. Všechny karty představují fiktivní tvory, jež trochu připomínají pravěké nestvůry z obrázků Zdenka Buriana. Je jich celkem osm druhů (patřících do čtyř živlů, což je ale v podstatě jedno). Ve svém tahu můžete buď dobrat novou kartu, nebo zahrát zvíře či skupinu zvířat před sebe na stůl.

A to je to, oč tu jde. Každé zvíře má nějakou schopnost, která je tím silnější, čím víc jedinců daného druhu naráz vyložíte (maximum jsou tři). Nejlepší tak je nasbírat nejprve celé kombo a pak s ním čarovat. Jenže někdy to nejde, někdy nechcete čekat, jindy dvě stačí nebo má i jedno zvíře tak solidní schopnost, že je vytáhnete. A právě jejich schopnosti jsou alfou a omegou hry. Obří žralok leviathan krade soupeřovi jeho vyložené tvory, vzdušný ještěr altodon vám umožní dobírat si z odhazovacího balíčku, plamenný drak igincama ničí karty ostatních hráčů a medvěd ursera vám dovolí pospojovat už vyložené jedince.

Na konci hry chcete mít na stole co nejvíc zvířat pospojovaných ve stáda či alespoň páry. Každý tvor se navíc hlásí k jednomu ze tří pohlaví (samec, samice a alfa, pod níž si představte, co jen chcete). Čím pestřejší je vaše parta oblud, tím víc bodů za ni získáte. A kdo má nejvíc bodů, vyhrál, tak prosté to je, dr. Watsone.

Zvíře zvířeti vlkem

Jakmile se seznámíte s pravidly a odehrajete pár kol, na stole začne skutečná divočina. Peichlovi se podařilo docílit dynamického feelingu, ostrého tempa hry a té správné porce škodolibosti a podělávání. Soupeř vám nemůže z obrovské zoo udělat úplnou kůlničku na dříví, takže nejste frustrovaní, ale dokáže bodnout tak, že vás to bolí. A vy mu to s chutí vrátíte. Občas trochu zpomalíte, abyste nabrali pár nových karet a sestavili silné kombo, a pak to zase sázíte ostošest a trápíte ostatní.

Hra je solidně hratelná už v nejnižším počtu hráčů, kdy se dostáváte na tah prakticky co okamžik. V tom větším je zase nepředvídatelná a nikdy nevíte, odkud co přiletí. Protože jde odhadnout, kdo u stolu si vede nejlépe, nejsilnější hráč bývá s gustem šikanován a výsledkem bývají krásně vyrovnané partie, v nichž do posledního momentu nevíte, kdo se stane králem džungle.

Malé monstrum, které kouše

Divočina pro mě byla jedním z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Ačkoliv se poprvé dostala na stůl v rámci večera plného složitých euroher, okamžitě zaujala všechny hráče a vybojovala si největší díl pozornosti. Je sice nenáročná, ale zároveň působí velice chytrým, takticky vyspělým dojmem. Obrovskou devizou je rovněž rychlost, a to jak vysvětlení, tak samotné partie, jež jen málokdy přesáhne půlhodinku. A tím, že k partii posadíte až pět hráčů, můžete zabavit celou rodinku či partu kamarádů.

Autor ukázal, že je mužem mnoha talentů, a kromě samotného designu obstaral taky grafickou stránku hry. Výsledkem jsou pěkné, zajímavě vypadající karty, které dobře dotváří atmosféru bojů obrovitých netvorů.

Obtížnost hry a délka partie předurčují Divočinu k tomu stát se vynikajícím fillerem, rozměry krabice z ní pak dělají dobrou volbu pro cestování (kterého si teď všichni užíváme hojnost… no nic, snad časem). Pokud tak máte tuto hru v hledáčku nebo se pídíte po něčem menším a rychlejším, určitě to s ní vyzkoušejte. Možná vás překvapí stejně jako mě.

VERDIKT
Překvapivě dobrý debut Michala Peichla zaujme taktickou vyspělostí i výborným tempem hry.