Pikantní kočky (recenze) – Győri Zoltán Gábor

Za starých časů se tři velké kočky nemohly dohodnout, která z nich je ta největší šelma, a proto se rozhodly, že uspořádají velký kulinářský souboj. Souboj, který se ponese v duchu koření, souboj, který ukončí věčné dilema. Nevyhnuly se však proradnému podvádění a díky tomu vznikla hra Pikantní kočky.

Autor hry Zoltán Győri, který vstoupil do světa deskoherního designu pártyovkou Igen, se v roce 2017 rozhodl založit youtube kanál „Mit Játsszunk?“ (Co hrát?), aby v Maďarsku zpopularizoval deskové hry. Sám o sobě říká, že deskové hry jsou součástí jeho života, že hraje, kdykoliv je to možné, a proto také začal hry vymýšlet.

Pikantní kočky jsou blafovací karetní hra, v níž jde o to, abyste na konci partie měli co nejvíce vítězných bodů, které získáte právě blafováním. Pravidla hry jsou naprosto banální, takže bych řekl, že je hra vhodná pro děti zhruba 6+ a ne 10+, jak se píše na krabičce. Hráči si rozdají 6 karet a ze zbývajících utvoří dobírací balíček. Následně k balíčku přiloží kartu „konec světa“ a zastrčí ji do balíčku podle ukazatele na kartě, čímž se určí konec. Toto však není jediné možné ukončení hry. Vedle dáme 3 karty trofejí a hurá na to.

Blafuj jako Beckham

V každém kole můžete buď zahrát kartu, nebo pasovat a tím si dobrat kartu jinou. V prvním kole musí být zahrána karta s číslem 1–3 a musí také být řečeno, s jakým kořením (wasabi, pepř, chilli). V dalších kolech pokládáme kartu s vyšším číslem a stejným kořením a dojde-li na číslo 10, tak se začíná zase od začátku. Tady ale něco nehraje. Celou dobu píšu, že musíte hrát takové a makové karty, a kde je teda to blafování? Fór je v tom, že karty pokládáte lícem dolů, a tudíž nikdo nevidí, co jste položili za kartu.

Čísla a koření karet si samozřejmě můžete vymýšlet. Na řadu přichází tzv. konfrontace. Po zahrání karty může jakýkoliv hráč konfrontovat kartu, kterou jste zahráli, tím, že řekne: „Nevěřím ti koření (nebo číslo), ty bídný červe“ a kartu otočí. Pokud konfrontovaný atribut nesouhlasí, vyzyvatel vyhrává, a naopak. Poté si vezme celý balíček karet k sobě, a to jsou vítězné body. Tohle je celý základ hry a následuje už jen pár drobných pravidel. Hra končí v okamžiku, kdy někdo získá 2 trofeje, když hráč získá poslední trofej nebo když se odhalí karta „konce světa“. Spočítají se body a je to. Rychlovka.

Ilustrace se ujmula Jimin Kim, která převážně ilustruje dětské obrázkové knihy. Mně osobně se obrázky na kartách moc nelíbí, nicméně ruby karet jsou krásné, lesklé a lákavé stejně jako krabička. To je ovšem bohužel asi první a poslední, co mě na téhle hře láká.

Hry tohohle typu nejsou mým šálkem čaje, a tudíž si Pikantní kočky vůbec neužívám. Tuhle hru v podstatě nejde nijak ovlivnit hráčským umem, maximálně hereckým, a to prostě není nic pro mě. Nicméně si i tak určitě najde svého kupce. Myslím, že by mohla být dobrá třeba k učení základních čísel pro malé děti. Užijí si ji i lidé, kteří mají rádi párty hry s nenáročnými pravidly, hráči, kteří milují psychologické bitvy, souboje nervů a předstírání a hádání, ale u stratégů si nejspíš místo nenajde.

Naopak, hráči, kteří si na blafování potrpí, mohou zbystřit. Koneckonců, tento mechanismus není jen dominantním, ale spíše jediným mechanismem hry. A třeba si užijí i onu kočičí pikantnost, hlavně když někoho obelžou a projde jim to. To jsou momenty, kdy hra člověku může zachutnat jako dobré vindaloo. A toho druhého pak bude pálit, až zjistí, že se nechal napálit…

Autorem recenze je Václav Jeřábek.