Artur, který šel pět kroků před ním, si utřel rukou z čela pot. Roderick se podíval na slunce. Bylo nízko. A najednou si uvědomil, že suchá tráva pod nohama vůbec nešustí, nýbrž vrže, jako kdyby šli hromadou škrobu, a že není vůbec tvrdá a pichlavá, jako před chvílí, nýbrž měkká a houpavá – rozpadala se pod botou jako saze. A když uviděl dokonalé otisky Arturových bot v oné hmotě, vrhl se na zem a křikl na Artura: „K zemi!“

Arkadij a Boris Strugačtí: Piknik u cesty. Překlad Marie Uhlířová

Zóna: Tajemství Černobylu
Autoři Maciej Drewing, Krzysztof Głośnicki
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 120–180 minut
Vhodné od 18 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2019
Pořadí na BoardGameGeeku 570. (tematické), 3 507. (celkově)
Mechanismy Pohyb po mapě, házení kostkami, různé schopnosti hráčů, roleplaying

Polští autoři Maciej Drewing a Krzysztof Głośnicki na první pohled příliš deskohráče, natož designéry nepřipomínají – vypadají spíše jako hardbassoví hudebníci. Jenže nenechte se mýlit veselým vzhledem slovanských rebelů, i přes nevelké zkušenosti (Głośnicki má na kontě Elekt, pro Drewinga jde o debut) má Zóna mnoho co nabídnout.

Stalkeři v přestrojení

Zóna je příběhová „rpg“ hra ze světa Černobylu. V podstatě nelicencovaný Stalker – takže místo stalkerů budou nebezpečím jaderným výbuchem ozářeného světa čelit scavengeři, respektive mrchožrouti. Ale všichni víme, o co jde; tohle je prostě Stalker. A podobně jako v Pikniku u cesty nebo v Tarkovského Stalkerovi, i zde bude vaším ultimátním cílem proniknout až do srdce Zóny, krajiny popírající fyzikální zákony, a najít zde poklad, jenž splní všechna vaše přání. Podaří se to ale jen jednomu z vás; tomu nejrychlejšímu a nejefektivnějšímu.

Na vizuálně přitažlivé mapě tak budete čelit anomáliím, bojovat s mutanty a doufat, že až dojde k úniku radiace, zastihne vás s bělomorkou v puse a panákem vodky na stole někde v bunkru, a ne uprostřed pustiny. Zóna se tak podobá hrám jako Zaklínač, Fallout či Star Wars: Vnější okraj. V minulém odstavci jsem v uvozovkách použil slovo rpg, protože o rpg jde spíše feelingem. Žádnou postavu nevylepšujete, natož abyste se vciťovali do její role. Přesto jde v rámci tohoto subžánru o jeden z nejzdařilejších kousků. Proč?

Méně znamená více

Tvůrci hry totiž pochopili, že na to, aby se něco hrálo dobře, není potřeba objevovat Ameriku, ale odvést kus poctivé práce. A přesně to Zóna je. Podívejme se třeba na hlavní mechanismus – zkoušky atributů. Když narazíte na anomálii či nepřítele, budete zjišťovat, zda jste dokázali tuto překážku překonat třeba vaší silou, nebo naopak důvtipem. A designéři Zóny si se složitým systémem nelámali hlavu. Máte atribut i zkoušku definovány nějakým číslem, hodíte si kostkami s plusy a mínusy, a buď vám to vyjde, nebo ne. Jasné jako facka.

Ve svém tahu můžete provést dvě akce, třeba se toulat po mapě, odpočívat v bunkru nebo provokovat nepřátele do bitky. Pokud slíznete hodně zranění, vaše postava obdrží do atributu definitivní mínus. Zranění jsou ale tři druhy, i když se počítají stejně, a třeba neprůstřelná vesta vás neochrání před radiací. Originalita není nejsilnější zbraň této hry – ale možná právě v tom je tak dobrá? Tam, kde Fallout kulhal, je Zóna jednoduchá, přesvědčivá a zábavná.

Seber, prodej, nakup

V čem tedy rozvíjíte postavu, ptáte se, protože už jsem zmínil, že ji nejde vylepšovat. Odpovědí budiž jediné kouzelné slovo – vybavení. Celá Zóna připomíná trh někde v zapadlém ukrajinském městečku, kde s cigaretou v ruce šmelíte a kšeftujete tak dlouho, dokud nezbohatnete – nebo nepřijdete i o zbytek krabičky. A nejlepší na tom je, že naprostá většina věcí, kterou najdete či koupíte, vám doopravdy k něčemu bude.

Abyste se dostali do srdce Zóny zvaného sarkofág, potřebujete odhalit dvě tajemství v několika speciálních lokacích. A v nich je život zatraceně tvrdý – a pokud selžete, tak i krátký. Potřebujete zbraně, oblečení, léky, počítače, chlast a cigára, zkrátka mít narvaný inventář – a že se toho do něj vleze dost – k prasknutí. A až se vrátíte, půlka z těch věcí bude pryč, oblek shořel, munice do brokovnice došla a vodku jste vyžahli jen proto, abyste se nezbláznili z toho, co jste uvnitř viděli. A jedete znovu. Co prodat? Co si nechat? Jak přežít boje a nepřijít přitom o všechno, co jste pracně sháněli a za těžké rubly nakupovali?

Musím říct, že tenhle princip jsem si zamiloval. Funguje skvěle, skoro všechno se šikne, skoro všechno je občas potřeba prodat. Nevzpomínám si, že bych kdy hrál hru, kde by se inventář tak často a tak zábavně protáčel. Samozřejmě, ve hře je více mechanismů. Třeba reputace, speciální schopnosti postav, únik radiace a podobně. Ale nic ve mně nezanechalo takovou stopu jako neustálé báječné nakupování a prodávání.

Splň mi má přání

Někteří mrchožrouti by možná ocenili silnější interakci s protihráči. S ostatními totiž moc nemluvíte, nebojujete a vlastně tak nějak běhají mapou, aniž by na vás měli větší vliv. Až na jednu věc. Ten, kdo hraje v daném kole první, může rozhodovat o dopadu některých událostí, eventů či vyhodnocení situací. A vemte na to jed, že ostatním bude komplikovat život, až to nebude hezké. Takže se můžete těšit na trochu škodolibosti (ale lov na ostatní hráče jako ve Vnějším okraji byl v tomto směru přeci jen silnější).

Hry jako Zóna často staví na silném příběhu. I když ve Falloutu jste si té srandy užili přeci jen víc, v Zóně vás také čeká spousta flavour textů, které budou dotvářet ponurou, beznadějnou atmosféru místa, jež vás láká jako vosy med a jemuž nedokážete odolat. A co najdete na konci? Splní se vám to, po čem jste toužili? Uvidíte, nechte se překvapit. Jedno je ale jisté, Zónu si určitě budete chtít zahrát znovu. A víc už vám prozrazovat nemíním. Vstupte do ní a přesvědčte se sami.

VERDIKT

Jednoduché, ale zábavné „rpg“, ve kterém pochopíte, že nakupovat znamená přežít.