Mohutný, starý lev se šedivou hřívou vylezl na skálu. „Moji věrní poddaní!“ zahřímal a davy zvířátek, jež pozorně poslouchaly každé jeho slovo, nadšeně zaryčely. „Moji agenti zjistili, že zvířata z druhé strany řeky chystají spiknutí! Chtějí nás sníst a mě samotného zbavit vlády! Ale to se jim nikdy nepodaří! Vytáhneme proti nim, sníme je a zbavíme jejich lva vlády! Protože jsou úplně jiná než my!“ Odpovědělo mu souhlasné bučení, vrčení i kdákání. Tak tedy válka! Když ji chtějí, mají ji mít!

Chyť lva!
Autor Madoka Kitao
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 2 hráči
Časová náročnost 15 minut
Vhodné od 4 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2020
Pořadí na BoardGameGeeku 147. (abstraktní), 3 678. (celkově)
Mechanismy Pohyb po mřížce, abstraktní hra, dětská hra

Na úvod se musím přiznat, že mám stále ještě pouze omezené znalosti dětských deskových her. Znám především takové, které rozvíjejí postřeh, paměť, šikovnost, ale jen málo těch, které pracují se strategickým nebo taktickým uvažováním, respektive jejich budováním u mladých hráčů (čestná výjimka naší sbírky je Zachraňte příšerky).

Hlava ve lvím chřtánu

Testování Chyť lva! (u nás vydává MINDOK) jsem proto pojal jako příležitost zaplnit mezeru ve vzdělání. Jedná se o zjednodušenou variantu japonských šachů šógi, které se vyznačují tím, že kameny jsou zajímány, nikoli vyhazovány do konce hry. Můžete tedy ukořistěné kameny nasazovat zpět na herní plán do svých řad.

V Chyť lva! má každý z hráčů k dispozici čtyři kameny, kterými se snaží zajmout soupeřova lva. Tyto kameny se pohybují po mřížce 3 x 4 pole. Na zdánlivě velmi malé herní ploše se ale mohou odehrát opravdové taktické bitvy. Každý z kamenů má jasně určený směr pohybu. Kuře vystrčené v přední linii může jít jen dopředu. Záda mu kryje lev, který může jít všemi osmi směry. Po stranách má žirafu a slona, dlouhokrké zvíře může chodit dopředu+dozadu a do stran, největší suchozemský savec zase pouze úhlopříčně.

Hráči se střídají v tazích a vždy mají možnost pohnout jedním z kamenů, nebo do své armády nasadit jeden dříve ukořistěný kámen. Pokud při pohybu dojdou na políčko se soupeřovým kamenem, okamžitě jej zajmou. Hra končí, jakmile jeden z hráčů zajme soupeřova lva, nebo dojde s vlastním lvem bezpečně (tedy bez rizika následného zajetí) na druhou stranu, na soupeřovu základní čáru. To je vše, co musíte sebe a svoji ratolest naučit, než se vrhnete do bitvy.

Nečekané kouzlo

Vlastně je tu ještě jedna věc, která se ukázala jako největší lákadlo při hraní u nás doma. Pokud totiž kuře dojde až na základní čáru soupeře, stane se z něj mocná slepice, která může jít do šesti směrů (oproti jednomu směru u kuřete).

Základ hry zní až primitivně, kvůli čemuž jsem byl skeptický. Jenže pak jsme si sedli se ženou ke stolu a dali si první partii. Za 10 minut bylo hotovo a okamžitě jsme dali další. A další. A další.

Koukali jsme na sebe a ptali se, co to má být, co je to za magii? Jak to, že hrajeme pořád znovu a znovu? Nevěděli jsme, co s tím, tak jsme přizvali ke stolu našeho 4,5letého syna, vysvětlili mu pravidla a nechali ho prozkoumat kameny s krásnými ilustracemi zvířátek. A pak jsme se vrhli do bitvy otec vs. syn. Nejprve tápal, ale tečky na kamenech (naznačující možný směr pohybu) hodně pomohly a po chvíli už začal jezdit po plánu jako zkušený generál.

Jasně, šetřili jsme ho, občas nechali vyhrát, ale když po pár hrách kvůli chvilce mé nepozornosti uhrál remízu, koukali jsme jak vyjevení! Později jsme ke hře posadili i prarodiče, kteří si s vnoučkem také střihli několik vydatných partii. Ať už ale hru hrál kdokoliv, vždy zavládlo nadšení z množství pravidel, roztomilého vizuálu a naprosto nečekané hloubky. Překvapila i nutnost, především při hrách mezi dospělými, hledět několik tahů dopředu, chystat si pozici, zkoušet překvapivé tahy a snažit se ušachovat soupeře.

A co děti, mají si s tím hrát?

Co mě ale potěšilo nejvíc (a je to jedno z mých hlavních kritérií pro dětské hry), bylo, že si syn hru opakovaně vyžádal i později a činí tak doteď. Dostala se mu prostě pod kůži a baví ho svými zvířátky brát ta rodičů a bojovat do posledního dechu svého lva.

Skvělé je také to, jak hra a její komponenty dělají vše proto, aby bylo hraní intuitivní a snadno pochopitelné. Díky zmíněným tečkám na jednotlivých zvířátkách není nutné myslet opravdu na nic jiného než na střídání tahů a možnost nasazovat ukořistěné kameny.

Osobně mě také hodně potěšilo, jak bylo u hry vidět zlepšení hráčů, malý syn se zlepšoval partii od partie, dokázal se poučit ze svých chyb, vymýšlel nové tahy a snažil se přechytračit svého soka. Pokrok byl vidět i u dospělých, kteří si občas střihli partii mezi sebou. Moje úvodní převaha nad ženou začala pomalu brát za své, když mě několikrát v nestřežené chvíli navedla přímo do pasti, kterou chystala v předchozích tazích. Nutnost plánovat dopředu dělá z Chyť lva! výbornou přípravku na opravdové šachy.  V naší sbírce jde jednoznačně o hru, která nejvíce rozvíjí dětský mozek.

Stejně dobré jako LEGO?!

Na Chyť lva! mi přišlo v podstatě nemožné najít negativa, v tom, co chce dělat, je totiž takřka dokonalá, od provedení přes hloubku, návykovost až po ideální délku partií. Stala se jednou z našich nejoblíbenějších her a její univerzálnost pro človíčky ve věku od 4 do 99 let dokáže trumfnout snad jedině LEGO. A to je ta největší poklona, kterou může dětská hra ode mě dostat.

Bez váhání řeknu, že je to hra téměř do každé domácnosti, čistě pro dospělé bych ji asi nepořizoval, ale pokud je aspoň malá šance, že se k ní nachomýtne právě dítko mezi 4 a 12 lety (menší negativum se přece jen objevilo: puberťákům přijde vizuál infantilní), nemáte co řešit.

VERDIKT

Chyť lva! nás chytlo! Téměř dokonalá chytrá hra, se kterou sklidíte úspěch pokaždé, když ji vytáhnete na stůl.