Strašák ten sám stojí v poli, odhání tak otravy, plní důležitou roli při ochraně potravy.

S dětskými hrami to doma máme jako na houpačce, někdy se dětem líbí úplně nesmyslné hry, jindy si s chutí smlsnou na něčem pořádném, až se my rodiče, zkušení hráči, nestačíme divit. Dětský vkus je opravdu nevyzpytatelný.

Proto jsem byl zvědav, jak si povede v naší domácnosti Strašák, nová postřehovka od DINO. Všichni známe Dobble a jeho různé deriváty (dětská verze u nás frčí už dlouho, spolu s dalšími postřehovkami), bude Strašák schopen nabídnout něco navíc a vydobýt si svoje místo v domácí rotaci?

V balení s hrou je celkem 72 karet, které mají téměř totožnou ilustraci, strašáka na poli. Ústředním motivem hry jsou 4 kusy jeho oblečení, které hrají 4 základními barvami. Jedna část oblečení (rukavice, kalhoty, košile, klobouk) má vždy bílou barvu, zbylé 3 jsou vyvedené ve 3 ze 4 barev (fialová, žlutá, zelená, modrá). Úkolem hráčů je najít mezi kartami ve své ruce takovou, která bude mít bílý kus oblečení v chybějící barvě. Takže třeba strašák s modrými kalhotami, žlutou košilí a zeleným kloboukem je smutný, protože jeho nevybarvené rukavice postrádají fialovou barvu. Radost mu uděláte tím, že ho překryjete kartou jiného strašáka, který fialové rukavice vlastní, ale má deficit jinde. Na hromádce tím přibývají pořád nová zadání.

A tak pořád dokola s malým zvratem. Některým strašákům na rameni či jinde na těle trůní černá vrána, který dočasně mění pravidla hry, v tu chvíli totiž začnou všichni hledat kartu, která má se strašákem s vránou alespoň dvě shodné kombinace oblečení a barvy. Jakmile je vrána pryč, hraje se zase podle normálních pravidel.

Cílem hry je zbavit se všech karet s tím, že komu se daří méně, má ke konci partie šanci to dohnat. Tehdy totiž ostatním soupeřům zbývá jenom pár karet, které se zrovna nehodí vyložit. Karet je ve hře požehnané množství (navíc jsou oboustranné), takže jsme kvůli malým dětským ručkám hrávali s méně kartami. Díky tomu jsme mohli zahrát více kratších partií po sobě aniž bychom museli karty na navazující partii míchat.

Když už jsem u těch malých dětských rukou, většinu partií jsme stejně odehráli tak, že měly děti karty vyložené před sebou a snažily se mezi nimi hledat tu správnou, kterou by vynesly. Pokud doma disponujete šikovnými stojánky na karty, určitě je při hře využijete.

Strašák je příjemná, nijak objevná hra, u které moje oko trochu trpělo, protože obsahuje všehovšudy dvě základní (byť povedené) ilustrace, jednu bez vrány a druhou s ním. Střídající se barvy už celkový dojem nezachránily a graficky tak jde o celkem chudé dílo.

Ale k čemu jsou dobré moje výtky a připomínky, když se cílová skupina, tedy děti, baví? A popravdě nejen ony. Sám jsem se několikrát přistihl, jak jsem se do Strašáka ponořil. Různobarevné kartičky strašáků totiž nepostrádají ono kouzlo postřehovek spočívající v tom, že se do nich vžijete, a nevíte jak a kdy se to stalo. Ve hře nenajdete moc originality ani roztodivných obrázků, zato se vám dítka pocvičí ve všímání si detailů a pěkně si spolu zasoupeří. A za mě to je fajn nabídka.