Obě dvě hry jsou krásné, vychytané a úžasné. Obě jsou si tak podobné – a přesto je každá z nich jiná. Kterou tedy zvolit? Tohle dilema může rozseknout jen duel, jenž zatřese celým světem. Titán proti Titánovi. Souboj Titánů!

Ačkoliv má naše rubrika Souboj Titánů spíše antického ducha, dneska si představíme souboj hodný digitální éry. Do ringu se totiž postaví dvě hry, které notně sází na moderní technologie a bez aplikace si je nezahrajete. Rvačka bude o to pikantnější, protože obě pochází ze stejné stáje a vlastně si jsou dost podobné. Ale co když si chcete pořídit jen jednu z nich? Tuhle otázku lze zodpovědět jen krví a železem!

Mechanika – Jako pokaždé, když se utkají dva zápasníci se stejným manažerem, v prvním kole tohoto souboje se toho moc dít nebude. Jedna hra řeší konflikty kostkami (Panství hrůzy), druhá kartami (Pán prstenů). V obou klikáte v aplikaci na všechno, na co můžete, a prozkoumáváte tak svět. Kolo si připíše Pán prstenů, který jako mladší a v jistém smyslu vyvinutější bratříček nabízí přeci jen víc prvků (třeba povolání jednotlivých hrdinů) a několika rozpačitými krátkými údery krade přízeň sudích na svoji stranu.

Vizuál – Jasně, Panství hrůzy vypadá hezky, ale kdo o něm mluví, musí zmínit také figurky, které jsou vachrlaté a na svých podstavcích občas drží jen pomocí modlitby k Prastarým. Naproti tomu Pána prstenů si zamilujete, jakmile osaháte figurku zlobra. Také mapové dílky máme prostě radši ty „středozemní“, protože jsou pestré, barevné a partie nám připomíná krásnou procházku podzimním lesem, kterou občas zpestří krátký masakr se skřety. Pán prstenů ucítil krev a na Panství hrůzy dopadá jedna rána Balinova kladiva za druhou.

Atmosféra – Možná to dělají pro nás přeci jen trošku vychytanější příběhy, možná stačí kapka lovecraftovského strachu, možná si prostě scénáristé s Pánem prstenů nepohráli tak moc, jak mohli – ale větší strach a emoce jsme prožívali s Panstvími hrůzy. Lórienské lístky nepadají samy, a tenhle srazila na zem mocná rána na solar od Velkého Cthulhu. A Panství hrůzy o sobě dává poprvé vědět.

Rozvoj postav – Lovecraftovští hrdinové obvykle končí tak, že zešílí. Na co by jim byl rozvoj nějakých skillů? A přesně tak je tomu i ve hře. Zatímco vyšetřovatelům přibylo pár stop a předmětů, Aragorn si chlubivě promačkává ztvrdlé bicepsy a Gandalf poukazuje na to, že jeho hůl je o dost mocnější než na začátku hry. A ránu od takové hole nesežere bez mrknutí oka ani pověstný Shoggoth na střeše. Další kolo pro Pána prstenů.

Originalita – Velkému Cthulhu se už nelíbí dělat dřevěného fackovacího panáka té směšné partičce smrtelníků, co se hladově potácí po horách a lesích. Protože Pán prstenů je jako váš mladší bratr – když se mu věci daří, začne vám to vadit. Takže jej seřežete do bezvědomí. A i sám gondorský král pochopí, že je jen smítko ve vesmíru, až jej tahle vesmírná síla pozře jako čokoládový muffin. Protože Panství hrůzy tu prostě bylo první a Pán prstenů, všechna čest a láska, kopíruje, až se z hobití dýmky kouří.

Délka hry – u příběhových her je vždycky otázkou, jak dlouho vám vydrží. Zatímco Pán prstenů nabízí kampaň o víc než desítce misí, Panství hrůzy jich má méně, ale některé z nich jsou opravdu dlouhé a vydrží vaší partě až do božího rána. Tohle kolo je jako bitka Gandalfa s Balrogem – třískají oba, ale vítěz v nedohlednu. Za nás remíza.

Souboje – Co si budeme povídat, lovecraftovské příběhy o bojích tak úplně nejsou. Přesto jich v Panství zažijete víc než dost, i když se občas podivíte tomu, že tvora z jiné dimenze jde umlátit lopatou. Ale – tak nějak nám přišly na jedno brdo. Pán prstenů se chlubí variabilitou zbraní a brnění, která dělá ze souboje celkem pěknou taktickou záležitost, v níž občas záleží na každém bodnutí dýkou.

Obtížnost – samozřejmě, hodnocení v této kategorii závisí dost na tom, jestli preferujete lehčí nebo těžší hru. My jsme si řekli, že kooperativka má být výzva. Zatímco Středozemí se vám nejspíš podaří nějak rozumně prokličkovat, a pokud zahrajete dobře a nebudete mít smůlu na testy, možná uvidíte i happyendové titulky, Panství hrůzy je prostě… lovecraftovské. Některý scénář prohrajete dřív, než pochopíte, o co v něm jde, jindy vám zešílí kamarád a dobře rozjetou misi totálně pohřbí tím, že celý ten zatracený barák zapálí a ještě se tomu směje. Nedivte se, že tady by děsem zesinal i legendární držák Samvěd Křepelka. Protože čelit Prastarým, to nedá jen tak někdo. Chcete výzvu? Její jméno je Panství hrůzy.

A závěr utkání se blíží! Velký Cthulhu dává rány, jež by zbořily celá města, ale Gandalf a jeho parta, která se boji se zlem profesně věnuje prakticky celý život, stále stojí na nohách a čeká, než jeden malý hobit… zazvoní na gong. A zápasu je konec. O kousek vyhrává Pán prstenů, který byl jako novější generace podobného typu hry přeci jen favoritem, ale Panství hrůzy se rozhodně nedalo, ve většině disciplín je vyrovnaným soupeřem a atmosféricky nabízí unikátní zážitek. Tyhle dvě hry jsou zkrátka pýchou každé ludotéky, alespoň dokud naši planetu nezničí Azathoth.

A pak budeme zatraceně litovat, že jsme tenhle článek vydali…