Doktorka Harleen Quinzellová je mladá, ambiciózní psychiatrička, která touží po jediném: uvést v realitu svůj velký projekt zabývající se zkoumáním empatie. Harleen je totiž přesvědčená, že dokáže uspět při nápravě zločinců. Zprvu nepochopená idea dostává šanci a Harleen se vydává na spletitou cestu do narušených duší těch nejvražednějších chovanců Arkhamova ústavu. Čím víc času však tráví se svými svěřenci, tím více ji to, zvlášť k jednomu z nich přitahuje. Cesta do pekel je totiž dlážděná dobrými úmysly, nebo snad ne?

Chorvatský komiksový vypravěč Stjepan Šejić započal dráhu legendární antihrdinky už v roce 2015 sérií komiksových stripů, které si nakreslil pro účely průzkumu postavy. Následovaly ilustrace ztvárnění Harley v Sebevražedném oddíle a oficiální schválení třídílné minisérie pro DC Black Label.

Stjepan Šejić pojal příběh o zrodu Jokerova Harlekýna osobitě až novátorsky. Více než na Harleyiny pozdější excesy se soustřeďuje na duševní přerod doktorky Quinzellové a jejího patologického vztahu s manipulativním Jokerem. Stjepan Šejić stojí jak za kresbou, tak za textem, což je na komiksu velmi dobře znát. Oba prvky tu totiž mají stejnou váhu a spíše se dokonale doplňují, než navzájem kompenzují.

Harleen je od samotného začátku vypravěčkou svého vlastního příběhu a zároveň se stává čtenářovou průvodkyní, zpovídá se mu a snaží se o jeho pochopení. A díky tomuto psychiatrickému sezení má čtenář možnost sledovat veškeré Harleeniny duševní pochody. Zoufalé, naivní, zamilované a místy veskrze ironické až jízlivé. A kdo se orientuje v DC univerzu ví, jak to skončí. Ale o výsledek tady nejde, jde tu o proces a toho se Šejić zhostil nadmíru geniálně. Současně s (pseudo) romantickým příběhem Harleen a Jokera se odvíjí i příběh Harveyho Denta aka Two – Face, který spěje k vlastnímu tragickému rozuzlení, pro Harleen poslední záchvěv jejího starého života.

Samotná kresba už pak jen podtrhne bravurně započatý scénář. Temně laděná atmosféra čiší z každého panelu. A pak jsou tu hlavně emoce, které činí Šejićovo dílo ojedinělým. Zatímco Joker si udržuje tvář psychopatického zabijáka, ta Harleenina je panel od panelu doslova přehlídkou mimiky a gest, celou škálou jejích duševních pochodů. Od první celopanelové ilustrace, v níž neváhá při rozhovoru s traumatizovaným vojákem sebevědomě opravit své jméno, po další, kdy je doktorka Quinzellová představená jako odhodlaná, ale zároveň plachá, naivní a postupně vyhořelá, až po ty závěrečné, kdy se do popředí dostává její druhé já zmanipulované Jokerem. Fasáda profesionální psychiatričky se Harleen vinou jediného úsměvu hroutí jako domeček z karet. Šejić tady skvěle zachytil jeden podstatný aspekt. Čím více je Harleen do Jokera zamilovaná, tím je její fyzická stránka přitažlivější, ona sebevědomější, přestože nevědomky stojí na okraji propasti vlastního šílenství.

Šejić si však pohrává nejenom s kresbami, ale i samostatnými panely. Aby docílil dynamiky ve vyprávění, neváhá střídat jejich velikost. Od celopanelových prostřihů zaměřených převážně na romantické a lehce erotické scény Harleen a Jokera, panelů seskládaných do Jokerova úsměvu, nebo panelů chovanců Arkhamu obklopujících samotnou Harleeen.

Harleen Stjepana Šejiće je skutečným mistrovským dílem, které se jen tak nevidí. Skvěle zpracovaným bonusem je i poloprůhledná obálka, která na přebalu i pod ním ukazuje dvě odlišné tváře doktorky Quinzellové. A příběh sám? To je úžasná souhra textu i kresby s ohromným přesahem. Příběh Harleen a Jokera totiž nekončí s poslední stránkou, ale rezonuje hezkou chvíli i po přečtení knihy.

Název: Harleen

Autor: Stjepan Šejić

Překladatel: Martin D. Antonín

Nakladatelství: Crew

Rok vydání: 2020

Počet stran: 200

ISNB: 978-80-7449-843-5