Osm dní.
Už byli na ostrově osm dní, dost dlouho, aby byli vyhládlí, příšerně smrděli a pochopili to, z čeho šel skutečný strach. Jsou zde sami. Nikde žádný kouř z osady, lesk plechové střechy ani loď na moři. Jen oni a ostrov tak malý, že bys na něm nepostavil ani městys. Z toho pomyšlení se jim dělalo špatně.
Jenže pak Jeremy zakopl o tu plechovku. Zvedl ji a prohlédl si ji. Ne že by čekal, že by se v ní něco ukrývalo; měl jen pocit, že na ten lidský artefakt prostě musí sáhnout.
Uvnitř byla zpráva, a když si ji přečetl, srdce se mu rozbušilo.

EXIT úniková hra: Zapomenutý ostrov
Autoři Inka Brand, Markus Brand
V ČR distribuuje Dino Toys
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 45–90 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 1 056. (celkově)
Mechanismy Úniková hra, kooperativní hra, rébusy

Únikovky (únikové místnosti, únikové hry, apod.) jsou fenomén posledních asi 5 let. Já osobně jsem se mu zatím vyhýbal, když ale začaly na trh pronikat deskoherní verze únikovek, začal jsem je opatrně z povzdálí sledovat. Během dlouhého pobytu doma z důvodu koronavirové situace v ČR jsem se odhodlal vyzkoušet první kousek z dlouhé řady her od různých výrobců. Volba padla na hru z řady EXIT úniková hra, které u nás vydává Dino Toys. Na tuto sérii mě nalákalo, že první tři díly před třemi lety vyhrály ocenění Kennerspiel des Jahres za nejlepší hru pro náročné hráče.

Unikněte z ostrova!

Vrhli jsme se tedy na Zapomenutý ostrov. A začaly se dít náramně fajn věci. EXIT únikové hryjsou postaveny na principu postupně se odemykajících rébusů, jakmile je splníte všechny, záhada je vyřešena a vy úspěšně uniknete z nepříznivé situace. V krabici s hrou je kromě pravidel, karet a herního deníku ještě dešifrovací kolečko. Na tom zadáváte různé kombinace čísel, resp. symbolů a kolečko vám zjeví číslo karty, kterou máte prověřit. Pokud je číslo správné, rébus je vyřešen a můžete se vrhnout na další. Luštit můžete v jednu chvíli všechny rébusy, které máte odemknuté, ale někdy vám chybí indicie nebo část zadání a ani o tom nevíte. Takže je lepší jít na jistotu.

Co se týče příběhu, je nevýrazný, skoro žádný a v podstatě slouží jen jako tematické pozadí pro jednotlivé hádanky a ohraničení celého „případu“. Žádné scénáristické orgie se tu neodehrávají, což mi osobně vůbec nevadilo, zbytku naši řešitelské tlupy taky ne, ale pro někoho to může být výrazný nedostatek. Atmosféra je i tak příjemná a pohlcující, vizuálně se totiž podařilo navodit pocit, že věci, které jsme ve hře nacházeli, jsou opravdu z opuštěného ostrova.

Tohle ustřihni, tamto zase osmnáctkrát přelož

Gró hry spočívá v rébusech a jejich řešení. A v tomto ohledu nás Zapomenutý ostrov nadchl. Kreativita, s jakou bylo nutné některé rébusy řešit, různé obtížnosti jednotlivých hádanek, různorodost úkolů, to vše udělalo z luštění skvělý zážitek. V rámci vyhnutí se spoilerům nebudu konkrétní, ale jen napíšu, že jsme několikrát museli uznale pokývat hlavou nad tím, co vše je možné vymyslet s na první pohled naprosto obyčejnými komponentami.

Princip únikovek je, že je lze zahrát jednou a pak se hodí je poslat do světa. Proti tomu jde nutnost upravovat či skoro ničit komponenty, podobně jako v legacy hrách. My jsme z přesvědčení nebyli schopni ubližovat ani obyčejnému papíru, proto jsme si klíčové prvky okopírovali. Díky tomu nám na konci zůstala nedotčená hra, ale museli jsme použít externí zařízení.

Správná možnost zní „komorní partie“

Naši luštící seanci jsme začali v pěti lidech, od půlky už jsme na hru byli dva. Osobně vidím jako ideální počet 2 nebo 3 hráče, tehdy se projeví efekt „víc hlav víc ví“ a zároveň ještě lze ukočírovat objem myšlenek, které se u stolu sejdou. Celkem jsme dostali přes dvě hodiny zábavy, luštili jsme si v pozvolném tempu, kvalita rébusů se pohybovala na škále „zajímavé, ale poměrně očividné“ až po „no tak to je brilantní nápad“, většina byla nadprůměrná a několik z nich vyloženě skvělých.

Velmi dobře je vymyšleno postupné odemykání komponent, karet a nových hádanek, v každou chvíli jsme měli na stole pár kousků, nad kterými šlo dumat. Když jsme se zasekli u jednoho, věnovali jsme se jinému, ani jednou jsme si nepřipadali ztraceně nebo zablokovaně, což zpříjemnilo celkový zážitek. Párkrát jsme sáhli po menší nápovědě, kterou hra umožňuje (počet použitých nápověd a celková délka trvání určují výsledné skóre).

Naše první deskoherní únikovka nás potěšila, za přijatelnou cenu (ani ne dvou lístků do kina) jsme si zavařili mozkové závity, zažili pyšné momenty i chvíle studu nad vlastní neschopností, v každé chvíli jsme se dobře bavili a začali hledat, kterou další hru ze série si podáme příště.

VERDIKT
EXIT úniková hra Zapomenutý ostrov je vynikající varianta pro všechny, kteří chtějí řešit rébusy, ale nechce se jim opouštět pohodlí vlastního domova nebo oblíbené hospůdky či čajovny.