Jednoho letního nedělního odpoledne se celá rodina rozhodla, že by si mohli zajít na výlet. A protože byl tatínek hravý člověk se spoustou fantazie, napadlo ho, že putování zpestří zábavnou hrou. A co by bylo vítězství bez odměny? Kdo bude nejlepší, dostane v cíli o celý kopeček zmrzliny navíc!

Deskoherní značka Carcassonne patří k těm nejznámějším. Ze světa her založených na přikládání destiček k nám už přišly kromě původní hry i verze o dobývání zlata na Klondiku, s výletem na Safari či třeba Star Wars. Ještě před těmito spin-offy tu ale byla verze, která míří na mladší publikum. Těží Děti z Carcassonne pouze ze známé značky, nebo jsou kvalitní dětská hra sama o sobě?

Dlouho jsem nad tím dumal, až mi to nedalo a v rámci domácí deskoherní výchovy jsem se vrhl na otestování této hry v rodinné zkušebně. Vydavatelství MINDOK už hru několikrát dotiskávalo, takže je jasné, že jde o prodejní hit.

Výlet se špetkou taktiky

V krabici najdeme několik desítek velkých kartonových destiček (jsou větší než ve standardním Carcassonne) a velké meeply ve 4 barvách. S výčtem komponent jsme tím skončili a můžeme si povědět, jak se Děti z Carcassonne hrají.

Dětičky a rodiče přikládají na stůl vylosované destičky a tvoří s nimi různě dlouhé a zakroucené stezky. Každý díl má na sobě 4 cesty, které vedou do všech stran, nehrozí tedy, že by dítka umisťovala destičky špatně, vždycky pasují. Po umístění destičky se zkontroluje, zda nebyla uzavřena jedna nebo více cest. Na cestách jsou znázorněni obyvatelé panství v barvách hráčů.

Jakmile je uzavřena cesta, všichni hráči, jejichž barvičku nesou obyvatelé na cestě, na ně položí svoje meeply. Vítězí ten, kdo se jako první zbaví svých meeplů (tedy pozitivně řečeno úspěšně položí své meeply). Z hlediska herní taktiky při hře řešíte dvě menší dilemata: zda se vyplatí uzavřít i cestu, na které mají své postavy i soupeři, a zda má smysl zkoušet rozestavět rozsáhlou cestu, nebo raději umisťovat po jednom meeplovi.

Začněme pěkně od základů

Dětem hra přináší velkou porci rozhodování navíc, jejich rozpolcení spočívá většinou v určení, kam destičku umístit. Při tom pobíhají okolo stolu nebo zkouší cestu napasovat na všechna možná místa. Vidět, jak jim to v hlavičkách šrotuje, je navíc příjemný pocit.

Pro děti se jedná o dobrý způsob, jak pochopit některé základní deskoherní mechaniky (jak umisťovat dílky, jak se pracuje s meeply) a přiblížit základy počtů. Některým ratolestem nemusí sedět fakt, že o svoje komponenty přichází. Všechny si ale určitě zamilují propojování cest. Velkou devizou jsou krásně ilustrované destičky, mám výtku jen k zeleným postavičkám, které trochu splývají s pozadím.

Průběh hry je jednoduchý a svižný, losování dílků je ale hodně náhodné, takže občas budete muset dětem nahrávat, případně neškodit a nezávodit s nimi. Výhodou je, že hru pochopí i tříleté dítě, v pěti letech už může bez problémů taktizovat. A šestileté už můžete po půl roce výcviku u krásně zpracovaných Dětí z Carcassonne posadit rovnou k dospělé verzi Carcassonne.