Série Tokijský ghúl se v roce 2015 dostal na příčku bestsellerů New York Times. Sérii o lidožravých monstrech završil čtrnáctý díl, ale tím příběh kolem ghúlů v Tokiu nekončí!

Sui Išida přišel s novou sérií s názvem Tokijský ghúl: re. Proč „re“? I na to v závěru mangy dojde.

Ve světě, kde řádí lidožraví ghúlové, má někdy šanci zvítězit jen ten, kdo se k nim přidá. Jedinou skupinou, které bojuje proti ghúlům, je ÚPG – a ta používá jakékoliv prostředky, jen aby ochránila lidi před téměř všemocnými predátory. Jejich nejnovější zbraní je infikovat vyšetřovatele ghúlím genem. Jenže udělá to z nich hrdiny… nebo monstra?

Tokiem se pohybuje přízrak jednoho z nejnebezpečnějších ghúlů vůbec. Nazývají ho Torzo, podle toho, že za sebou zanechává pouze hlavy a končetiny svých obětí, kterým jsou především mladé dívky. Torzo však není jediný zádrhel, který ÚPG zamotává hlavu. Quinxové, mutanti vytvoření tak, aby měli částečné ghúlí schopnosti, jednají na vlastní pěst a vyšetřování po Torzovi ztěžuje konkurenční tým. Pátráním je inspektorkou Akirou Makado pověřený Haise Sasaki, který má však dost vlastních problémů.

Tokijský ghúl: re je moje první setkání se světem Sui Išidy. Původní série mě minula, takže jsem byla lehce na pochybách, zda se v té navazující dokážu zorientovat a ono to naštěstí nebylo tak složité. Příběh sice bazíruje na předchozích vědomostech i postavách, ale díky popisům u každé postavy není za chvíli prostor pro zmatky a čtenář přesně ví, s kým má tu čest. Ať už je to Haise Sasaki, postava, okolo níž se celý příběh točí, přísná starší inspektorka Akira Mado nebo Tóru Mucuki, inspektor 3. třídy, který si uvnitř sebe nese vlastní tajemství. Quinxové Kuki Urie a Ginši Širazu jsou dva vyšetřující a vlastně jediné dva články, které se díky své nevyzpytatelné povaze poněkud vymykají. Zkrátka dva zelenáči s horkou hlavou.

Co považuji za největší předností této mangy je postupně vyznívající temná stránka příběhu. Část s Torzem připomíná jakoukoliv jinou detektivku s masovým vrahem v hlavní roli a vsuvka s ghúlím informátorem, který vedl sirotčinec, aby mohl požírat děti, mi přišla jako jedna z těch děsivějších vůbec.

Jak atmosféra houstne, mění se i ilustrace, často pro sebe zabírají celou stranu, a nabývají zrychlené podoby. To je patrné především v hlavním souboji mezi Torzem a členy ÚPG. Šrafované ilustrace udávají zrychlené tempo a jediné, co tu lehce ruší je velká přemíra citoslovcí.

Jak už to bývá, končí každá manga návnadou na další díl. Tady je to příslib odhalení toho, proč se v názvu mangy objevuje ono „re“.

Tokijský ghúl: re mě velmi mile překvapil. Užila jsem si dobře vystavěný akční příběh, sympatické i méně sympatické postavy i temnou stranu ghúlích masových vrahů. Druhý díl už nakladatelství Crew pro české čtenáře vydalo a já si osobně, než vyjde díl třetí, načtu první sérii, kde hon na ghúly teprve začíná!

Název: Tokijský ghúl: re 1

Autor: Sui Išida

Kresba: Sui Išida

Překladatel: Anna Křivánková

Nakladatelství: Crew

Rok vydání: 2019

Počet stran: 220

ISNB:978-80-7449-616-2