„Figurka, která začala pomalu kolovat od vědce k vědci k bedlivějšímu a detailnějšímu prostudování, byla vysoká asi osmnáct až dvacet centimetrů a vykazovala rysy vynikajícího řemeslného zpracování. Znázorňovala stvůru zhruba antropoidního tvaru, avšak s chobotnicovitou hlavou – jejíž tvář byla tvořena spletí chapadel –, se šupinatým, gumově vyhlížejícím tělem, ohromnými pařáty na zadních i předních končetinách a dlouhými, úzkými křídly vzadu. Tento poněkud odule tělnatý tvor, kterým prostupovala jakási odpudivá a nepřirozená zlovolnost, dřepěl se zlomyslným výrazem na jakémsi kvádru či piedestalu pokrytém nečitelnými znaky.“

H.P. Lovecraft, Volání Cthulhu

Arkham Horror 3. edice
Autoři Richard Launius, Nikki Valens, Kevin Wilson
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 1–6 hráčů
Časová náročnost 120–180 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 73. (tematické), 406. (celkově)
Mechanismy Kooperativní hra, různé schopnosti hráčů, házení kostkami, modulární herní mapa

Lovecraftovských hororových příběhů není nikdy dost. A ve Fantasy Flight Games si řekli, že ani her s tematikou Cthulhu Mythosu ještě na trhu není dostatek. Takže nahnali k designérskému stolu Nikki Valens (Eldritch Horror, Panství hrůzy), která si vzala k ruce dnes již klasická díla Richarda Launia a Kevina Wilsona (hlavně druhou edici legendy jménem Arkham Horror a jednoduššího bratrance, Temné znamení) a vytvořila novou verzi arkhamské hrůzy.

Arkham Horror 3. edice je kooperativní hororová hra ze světa povídek H. P. Lovecrafta. Jedná se o novou verzi zmíněné kultovní deskovky Arkham Horror, která bývá mnohými označována jako prototyp ameritrashové hry (desková hra kladoucí důraz na příběh a atmosféru, s velkým množstvím náhody). Ve hře se jeden až šest hráčů ujmou rolí vyšetřovatelů, kteří se zjednodušeně snaží rozplést záhadu, porazit zlo a přitom nezemřít a/nebo se nezbláznit.

Pro ostřílené matadory, kteří mají zkušenosti s některou z pecek ze světa Mythosu, zde máme typické prvky: scénář, Prastarého, přisluhovače, stopy, fáze tahu, apod. Takoví z vás můžou hrát v podstatě hned po nachystání mapy, karet a dalších komponent. Těm ostatním, pro které by AH 3. ed. mohl být první výlet do světa nadpřirozeného zla, jsou určeny dva následující odstavce.

Sežeňte vybavení, zastavte zlo!

Parta vyšetřovatelů má před sebou úkol: zastavit zlo, které hodlá pohltit město Arkham. Průzkumem lokací hledáte stopy, které potřebujete k vyřešení záhady. Vaše postava má specifické charakteristiky, statistiky a vybavení, každý hrdina (na výběr je jich celkem 12) se hodí na něco jiného – někdo si to umí rozdat s příšerami, další má třeba nadání na snižování úrovně zkázy, která město sužuje. V každém tahu má vyšetřovatel dvě akce. Může se pohybovat mezi lokacemi, shánět peníze (za ty lze nakupovat předměty, léčit se), soustředěním si zlepšovat statistiky, útočit na nestvůry, nebo se jim naopak snažit vysmeknout (a tím snížit jejich akceschopnost), pokročit v úkolu prostřednictvím zkoumání záhady, vyměňovat si předměty se spoluhráči nebo hrát jiné specifické akce (např. na kartách předmětů).

Jakmile dohrají vyšetřovatelé, dá se do díla i zlo. Nejprve se rozpohybují nestvůry, a buď rovnou zkouší ukončit vaši existenci, nebo páchají neplechu na herním plánu, abyste si pro ně museli sami dojít. Po nestvůrách dochází k interakci s vaším prostředím. Každá lokace má specifické typy střetnutí, které mohou něco přinést, nebo vzít, případně popohnat příběh kupředu. Na závěr kola se k životu proberou i mýty, což většinou znamená, že vám hra více či méně ublíží, rozeseje zkázu po herním plánu (abyste měli co uklízet) nebo odhalí novou stopu a narodí se nová monstra. Takto hrajete, dokud alespoň některý vyšetřovatel žije, nebo dokud není scénář úspěšně dokončen.

Chystání za trest, hraní za odměnu

Dost bylo popisných řečí, jaké to je? První věc, které si všimnete, je, jak rychle vysvětlíte pravidla. Omezený počet možných akcí a to, že AH 3. ed. staví na osvědčených základních principech podobných her, se odráží ve velmi příjemné době potřebné pro obecný start hry. Druhým dojmem je o poznání méně příjemná záležitost, příprava partie. Vyberete scénář a vrhnete se do třídění všeho, co ve hře je. Dílky mapy, které musíte poskládat do správného tvaru, žetony mýtu, z nichž musíte dát dohromady dobírací balíček, karty lokací a událostí, jež musíte vytřídit jak podle jednotlivých lokací, tak i podle zvoleného scénáře. Další věc k chystání jsou karty příšer (jsou pro každý scénář různé), nakonec ještě musíte nachystat klíčovou záležitost pro atmosféru: karty archivu, které v průběhu partie slouží k vyprávění příběhu daného scénáře. Pokud ale zvolíte dobrý systém ukládání komponent do krabice a po partiích budete pečlivě třídit všechny karty, snížíte míru opruzu na minimum.

Samotná partie pak slušně odsýpá. Tahy jednotlivých hráčů se rychle střídají, není problém se dohodnout na společném postupu a fáze příšer je na pořadu dne dřív, než se v každém tahu stihnete nadechnout a vzpamatovat po předchozí akci. Ani monstra se nezdržují, někam popoběhnou, dají vám pecku a dál si hledí svého (tedy ne jiných záležitostí, ale svého vyšetřovatele, ke kterému jsou přimknutá). Třetí fáze tahu je základní pilíř atmosféry a příběhu hry. Vaše postava zažije střetnutí, ze kterého lze vyjít se zle pocuchanými nervy, ale taky s kapsou naditou stopami nebo s příjemným bonusem ke statistikám. Pak už jen hmátnete po žetonech mýtů, situace se zase o kousek zhorší a jedete nanovo svoje akce. Tempo hry je (na hororovu kooperačku) velmi svižné a intenzita partie je díky tomu až překvapivě dobrá.

Obtížnost hry je pořádnou výzvou a vzhledem k tomu, že většinu zkoušek rozhodují kostky, můžete být někdy frustrovaní více, než by bylo nutné. Ale to k Arkham Files hrám (označení FFG her s tematikou lovecraftovského hororu) prostě patří a já je mám rád i proto, nebo spíš i přesto. Několikrát se nám stalo, že jsme byli opravdu kousek od úspěšného zakončení scénáře, ale trocha smůly ke konci nám vystavila stopku. Ale pokaždé se to dalo skousnout, protože jsme věděli, že jsme si zahráli dobře. Dlužno dodat, že AH 3. ed. oproti předchozím hrám mírně snižuje vliv náhody, lokace jsou čitelné – dá se odhadnout, co v které z nich lze potkat a získat, hody kostkou lze upravit modifikátory (resp. počet kostek, se kterými házíte). To abych na náhodou jen nežehral.

Jablko blízko stromu

Arkham Horror 3. edice bych ze všech her nejvíce přirovnal k Eldritch Horroru, resp. k jeho komornější (městské) verzi. Systém šíření a řetězení zkázy nápadně připomíná pandemie z Pandemicu, jinak si hra bere spoustu dobrých a fungujících prvků ze starších hororových her. Ze zmíněného Eldritch Horroru tu je postupné odkrývání cíle scénáře, z Arkham Horror LCG zase přímé udělování zranění a šílenosti z příšer + přimykání příšer k vyšetřovatelům (přesun do „osobní“ oblasti vyšetřovatele). Z Panství hrůzy se sem přikradla dynamická mapa, ale tím, že je od začátku odhalená, nemá takový význam jako v Panstvích s appkou.

Bleskové srovnání s ostatními hrami Arkham Files

vs. Eldritch Horror: AH 3. ed. je svižnější, přímočařejší, ale za cenu omezení možností co dělat, Eldritch Horror působí více sandboxově.

vs. AH LCG: AH 3. ed. funguje lépe ve třech a čtyřech hráčích, karetka je zase lepší volbou pro sólo a hru ve dvou. Deskovka klade menší důraz na příběh, zato větší na pohyb mezi lokacemi. S AH LCG jsou si nejpodobnější mechanismy, ale pocitově hraní víc připomíná Eldritch Horror.

vs. Panství hrůzy: AH 3. ed. je otevřenější, chybí mu aspekt objevování lokací. Na druhou stranu nepotřebuje appku, přičemž i tak je dost interaktivní a dynamická. Je to více hra, kdežto Panství hrůzy jsou spíše zážitek.

vs. Temné znamení: tyto hry si jsou podobné především tématem a kostkami, jinak jde o dost odlišný zážitek; Temné znamení volte, pokud hrajete se začátečníky či dětmi.

I tak ale Nikki Valens ze svého repertoáru vydolovala i nějaké inovativní postupy. Dva premianty v této kategorii jsem osobně viděl v kartách se stopami. Ty mají stejný rub jako lokace a při objevení stop se tato karta zamíchá se dvěma horními kartami lokací. Tím je zaručeno, že přijde brzy, ale nedá se říct, kdy přesně. Druhým prvkem je vtipně řešený stojánek na karty, který pomáhá při dobírání karet (berou se zespodu, aby nebyl vidět ani rub).

Novinkou je také kodex, sada karet, která se pro každý scénář připravuje zvlášť a tvoří v podstatě příběh a mantinely pro danou partii. Jeho procházení má v sobě nádech tajemna a zároveň hladce zapadne do celého průběhu hry.

Kde to skřípe

Co se nepovedlo, jsou karty monster. Osobně nepotřebuji miniatury (po Panstvích hrůzy je popravdě raději ani nechci), ale žetony by mi přišly mnohem elegantnější. Na kartách je sice více prostoru pro doplňující pravidla, ale ergonomicky tohle řešení vázne. Nepříjemná byla občasná hluchá místa v některých partiích, kdy nebylo moc co dělat, takže jsme jen „brali prachy“ a běhali za žetony zkázy, což nepůsobilo moc atmosféricky. V krabici jsou čtyři scénáře, než je všechny úspěšně vyřešíte, uběhne dost času (a opakovaných partií), ale snesl bych i větší variabilitu.

I strach umí jít s dobou

Arkham Horror udělal krok do 21. století, 3. edice hororové legendy má moderní mechanismy, svižnější průběh partií, ale zachovává si přitom prvky, kvůli kterým máme lovecraftovky tak rádi: nekončící pocit beznaděje, nutnost spolupracovat a strhující atmosféru boje se zlem. Má pár much, ale jinak si svoje místo na slunci, resp. v temnotě uliček zlem sužovaného města rozhodně zaslouží. Nabízí poctivý zážitek bez appky s vysokou mírou interaktivity, jak vypravěčské, tedy postupné odhalování karet stop a kodexu, tak v průběhu každého scénáře, který se pozvolna rozplétá před vašima očima.

VERDIKT
Kultovní hororová kooperativka ve verzi pro moderní hráče, kteří neradi appku. Arkham Horror 3. edice je výborná volba pro ty, kdo mají rádi deskoherní výzvy a neštítí se lovecraftovských monster.