Římská říše. Kdysi nejcivilizovanější země světa, nyní barbary a válkami městských států zdevastovaný pohrobek, stín dřívější slávy. Jenže Karel Veliký má sen. Sen o nové Římské říši ležící na území Franků. Sen o obrovské metropoli, o sídle vzdělanosti, kultury, o nejmodernějším státu světa. Dokážete postavit tu nejkrásnější katedrálu a pomoci císaři dosáhnout jeho smělých plánů…?

Architekti Západního království
Autoři Shem Phillips, S. J. Macdonald
V ČR distribuuje TLAMA games
Počet hráčů 1–5 hráčů
Časová náročnost 60–80 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 65. (strategické), 79. (celkově)
Mechanismy Umisťování dělníků, různé schopnosti hráčů, správa surovin

Se Shemem Phillipsem jsem se prostřednictvím jeho her potkal už třikrát. Vždy se jednalo o lokalizované kousky, začalo to s Nájezdníky ze Severu, druhým dílem severské trilogie, pokračovalo nejnovějším duem Architektů a Paladinů, tentokrát v rámci trilogie ze Západního království. Nyní si vezmu na paškál Architekty, při jejichž tvorbě si Shem povolal k ruce nováčka Sama Macdonalda. Lokalizovanou verzi přineslo vydavatelství TLAMA games.

Architekti Západního království jsou eurovka se stylizovanou grafikou (pokračování spolupráce s Mihajlem Dimitrievským, který ilustroval i trilogii ze Severu), jež původně vyšla na Kickstarteru. Tam se jí povedlo oslovit přes 5 tisíc zájemců a nedlouho poté TLAMA oznámila, že hru přinese kompletně v češtině.

Umisťování dělníků – už zase?

Základy Architektů jsou vystavěny na mechanismu umisťování dělníků. Než namítnete, že se jedná o vyčpělý a notně vousatý princip, počkejte na pokračování příběhu. Shem Phillips totiž kolem něj vystavěl hned několik svých her a ve všech k nim přidal něco inovativního. Nejinak tomu je i v Architektech. Zde se odklon od typické kombinace umísti jednoho z mála dělníků a tím zaber místo někomu jinému koná hned ve dvou rovinách. Tak zaprvé, dělníků máte plnou hrst, na začátku partie se k vám přidá celkem 20 fachmanů ve vaší barvě. Druhý rozdíl spočívá v tom, že velká část akčních míst na herním plánu pobere neomezený počet dělníků různých barev. Hra vás dokonce motivuje, abyste na daná místa chodili opakovaně, protože tím zvyšujete výnos dané akce se sloganem „každá ruka dobrá“.

Cílem hry je obstát v konkurenci ostatních architektů a vetřít se do přízně vládce Karolínské říše svými dechberoucími stavbami a příspěvkem ke stavbě katedrály. K tomu vede hned několik cest, některé poctivější, jiné řekněme z oblasti šedé ekonomiky. Na herním plánu je několik druhů míst a vy se ve svém tahu rozhodujete, kam jednoho svého dělníka pošlete. Na těžebních místech získáváte kameny, dřevo, hlínu, zlato a mince, a to podle počtu vašich dělníků, které tam máte (včetně toho příchozího). Někde si můžete vybrat mezi dvěma surovinami, jinde volbu nemáte. Taková eurovková klasika, zisk surovin. Dalším druhem jsou místa, která vám zvyšují počestnost (k té se vrátím později), umožňují směňovat obyčejné suroviny za vzácné, najímat učedníky (jednorázové i trvalé bonusy), získávat karty budov a krást daně výběrčímu. Tady už začínáme konzumovat větší porci inovativních myšlenek.

Na výše zmíněných akčních políčkách se v průběhu hry hromadí dělníci všech hráčů, což otevírá cestu k dalšímu zajímavému prvku hry. Tím je zajímání dělníků. Přes speciální akci si najmete vesničany, kteří s vidlemi a cepy naběhnou na některé akční políčko, zajmou tam figurky jedné až dvou barev a přihrají je na vaši hráčskou desku, kde čekají buď na vykoupení majitelem, nebo, pokud máte smysl pro spravedlnost, na vsazení do vězení (spojené s peněžní odměnou). Ani vězení není pro vaše fachmany konečná, odtamtud je také dostanete a výměnou za to je můžete znovu používat. V Architektech (stejně jako ve zmíněných Nájezdnících) totiž neexistuje typická fáze worker placementů, tedy návrat všech domů. Abyste mohli znovu použít již umístěného dělníka, buď si místo jednoho tahu vrátíte jednoho pracanta, nebo, efektivněji, zajmete vlastní dělníky, kteří se tím hned vrátí na vaši desku.

Počestnost se (ne)vyplácí

Kromě akcí z políček, na která se vejde neomezený počet dělníků, jsou ve hře ještě další dva typy akcí. Na černém trhu si nelegálně pomůžete k nějakým penězům a k tomu surovinám nebo kartám, ale utrpí tím vaše počestnost. To sice nevadí na začátku hry, ale při opakovaných a neřešených prohřešcích vás může na konci nepříjemně překvapit porce mínusových bodů. Navíc si můžete zavřít dveře vedoucí ke stavbě katedrály. Na své počestnosti můžete zamakat, většinou díky najímání pomocníků nebo za dodávku surovin do královského skladu. Když to ale s počestností přeženete, znemožníte si naopak přístup na černý trh.

Stavba katedrály je jedním z hlavních způsobů, jak získat vítězné body. Král chce vybudovat svatostánek, na který budou s úctou hledět dalších desítky generací věřících i ateistů (tedy heretiků), a vy si díky tomu můžete šplhnout. Při stavbě katedrály investujete dělníka, suroviny a kartu budovy, odměnou vám je nehynoucí vděk a posun na stupnici katedrály. Stavbou katedrály a jiných budov se navíc urychluje konec partie, jakmile je využit určitý počet akcí stavby (dle počtu hráčů), partie končí.

Nezapomněli jsme na karty?

Jasně že ne, jsou jich tu dva druhy, budovy a učedníci. Získávat a stavět karty budov není jednoduché, zaprvé jich nikdy není dost, zadruhé jejich stavba stojí suroviny. Navíc karty z ruky musíte používat jako „krmivo“ pro katedrálu, takže si užijete pár chvilek s dilematem, zda kartu odhodit pro stavbu katedrály, nebo radši postavit, abyste využili jejích výhod a vítězných bodů.

Učedníci jsou oproti budovám docela levná kasta, stojí „jen“ peníze. Dávají jednorázové bonusy a poskytují výhody pro další akce, ale jejich použití není nezbytné k úspěchu. Občas navíc trpí, stejně jako budovy, na nevyváženost a na to, že se v partii neobjeví takoví, kteří by se hodili a spolupracovali s budovami nebo akcemi.

Jaké to je být královským Architektem

První slovo, které mě při zamyšlení nad dojmy z Architektů Západního království napadne, je svižnost. Tím, že má každý hráč k dispozici dostatek dělníků, se urychluje tempo hry, rozhodnout se o umístění jednoho dělníka z mnoha je prostě o dost rychlejší než v případě, že jich máte jen pár. Moc mě bavilo i zvyšování výnosu z některých políček díky dělníkům umístěným v předchozích kolech. Stejně tak bylo fajn zajímání dělníků ostatních hráčů, což do hry vneslo příjemnou porci interakce. Za mě největší pozitivum ale vězí jinde.

Hra totiž skvěle simuluje intrikaření a proplouvání skrz šmelinu. Převažování z jedné polohy do druhé (poctivec vs. šejdíř) je symbolizováno uzamknutím jedné z možností, kdy jako podrazák nesmíte své špinavé pracky vztáhnout na katedrálu, zatímco jako dušínovský dobrák se na černý trh nedostanete a skořápkáři a další podvodníci se sbalí, jen vás zahlédnou. Možnost zaujmout v průběhu jedné partie obě polohy je nesmírně lákavá a vnáší do partií nápaditost, která se u podobných her jen tak nevidí. Tohle je prostě jednoduše výborné a pokušení zajít si nakoupit na černý trh nebo okrást výběrčího daní bylo opravdu autentické.

Z těch méně povedených věcí bych vypíchnul dvě. Nejvíc mě u hry mrzel občasný překotný konec partie, který měl parametry „runu na banku“ – když se hráči leknou blížícího se konce, začnou všichni překotně stavět budovy a katedrálu, čímž konec opravdu uspíší. Dalším negativem je, že v některých partiích se mohou objevit budovy a učedníci, kteří se nikomu nehodí, a tak se celá hra odehraje s minimálním využitím karet. Ale na druhou stranu to přispívá k různorodosti jednotlivých partií.

Architekti Západního království se mi celkově hodně líbili, přináší s sebou totiž velmi dobrý poměr náročnosti a strategie, což je ukazatel, který ve hrách v poslední době hledám. Nejsou přehnaně komplikovaní, ale pro zkušené hráče představují dostatečnou výzvu. I přesto, že na začátku budou všichni zahlcení množstvím možností, po chvilce si uvědomíte, že všechny akce jsou pochopitelné, orientaci navíc zlepšují symboly, které autor používá ve všech svých hrách. Pokud jste tedy už hráli některou z jeho her, budete tu jako doma. Poloha Architektů na pomezí náročnější rodinné hry a jednoduššího eura pro hráče je skvěle zvolená a představují tak další svěží příspěvek do oblíbené kategorie worker placementů, navíc jsou vhodní pro seznámení nováčků s tímto mechanismem. Mohou se také pyšnit velmi dobrou znovuhratelností (i díky asymetrickým stranám hráčských desek), sólo režimem a kvalitními komponenty v praktickém a cenově přístupném balení.

VERDIKT
Jasná volba pro milovníky worker placementů, kteří si svůj oblíbený mechanismus chtějí vychutnat i s jinak rodinnými hráči. Vybudujte katedrálu, nebo se proslavte jako zdatný šejdíř, bavit se budete v obou případech.