Vysoký architekt v šarlatovém plášti uznale poplácal svého kolegu po rameni. „Musím smeknout před tvým uměním, příteli,“ pochválil ho. Stáli ve stínu vysoké, několikapatrové věže, jež dominovala celé čtvrti. „Naše práce přetrvá staletí,“ usmál se muž, potěšen slovy svého bratra. „Ale neradujme se předčasně. Ještě budeme muset prolít hodně krve, než svět pochopí, že jsme to právě my, kdo stojí v jeho čele na věčné cestě za poznáním…“

Tapestry
Autor Jamey Stegmaier
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 1–5 hráčů
Časová náročnost 90–180 minut
Vhodné od 13 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2019
Pořadí na BoardGameGeeku 193. (strategické), 290. (celkově)
Mechanismy Technologický strom, pousn po stupnici, házení kostkami, různé schopnosti hráčů, umisťování destiček

Měla letos některá desková hra větší hype než Tapestry? Tajnůstky Jameyho Stegmaiera ohledně nové hry s civilizačním tématem rozdělily deskoherní svět. Někdo s chutí naskočil na vlnu a hltal každý nový střípek, jiným ale tolik lezla krkem, že se vrhli na BoardGameGeek a nastříleli hře podprůměrná hodnocení, aniž by ji hráli. Já sám jsem se našel někde uprostřed, hype byl otravný (a novinářské embargo na první dojmy působilo hodně zvláštně), ale hra mě lákala a po prvním zahrání jsem se hodně těšil na pořádné testování.

Pokud jste doteď o Tapestry nic neslyšeli, dovolte mi krátký úvod. Tapestry je eurohra od autora Scythe a podobně jako ona trochu klame tělem. Tentokrát může ke zmatení dojít kvůli tomu, že tématem hry je budování civilizace, ale mechanismy nejde o civilizační hru (jakou je třeba Through the Ages). Tím máme ujasněnou základní premisu, ale ještě se k tomu vrátím.

Tapestry vypadá jako propracovaná skládačka

Jakmile hru poprvé uvidíte, napadne vás slůvko „wow“. Tapestry prostě umí udělat impozantní první dojem. Krásná grafika a ilustrace, poctivě vyvedené destičky a budovy, ty jsou kapitola sama o sobě. Začnu čirým dobrem: malé jednobarevné budovy čtyř druhů jsou naprosto nádherné, propracované a bez problému se dostaly do mojí osobní top 3 nejhezčích komponent v deskovkách. Na desce se vyjímají krásně, ale nejvíce radosti přinesou, když je umístíte do svého hlavního města. K nim se přidávají ještě dominanty, což je druhý typ budov a pravděpodobně jedna z věcí, která fandy rozděluje nejvíce. Jsou totiž naprosto vymakané (tedy kromě těch bílých, které mi připomněly marcipánové figurky na dort), ale jejich funkce je velmi omezená a herně nemá jejich krásný design žádný důvod. Nicméně, v celkovém součtu nelze říct nic jiného než že Tapestry vypadá prostě skvěle, to mi nikdo nevymluví.

Hra dává dohromady několik oblíbených prvků, které spolu dobře ladí. Obsazování území, zlepšování produkce, posun po stupnicích a získávání karet technologií se pojí se zvyšující se mírou asymetrie mezi hráči. Asymetrii mám moc rád, ale uvědomuji si, jak náročná je na odladění. Ještě si ale pojďme probrat, o co v Tapestry jde.

Dvě možnosti v každém kole stačí

V každém tahu máte na výběr jednu ze dvou možností. Buď pokročíte do nové epochy (k tomu se vrátím později), nebo se posunete na jedné ze stupnic pokroku. Na čtyřech stupnicích (viz box Stupnice pokroku) se nachází kostičky ve vaší barvě. Kostičkami na stupnicích postupujete kupředu a při každém posunu provedete akci z políčka, kam se kostička dostala. Typy akcí se různí, obecně jsou ale stupnice zaměřené na objevování území, jeho obsazování, zkoumání technologií a náhodu, při které se dějí efekty dle hodu kostkou.

Stupnice pokroku

Vojenství – díky akcím na stupnici Vojenství primárně rozšiřujete svoje území. Volná území dobýváte bez konfliktu, ta obsazená jen pokud nespadnete do léčky soupeře. Přitom ještě území vytěžíte a získáte buď surovinu, vítězné body, nebo jiný bonus. 

Objevitelství – aby bylo co dobývat, je třeba území nejprve objevit. K tomu se hodí stupnice Objevitelství, díky které získáváte nové dílky území do ruky a/nebo je z ruky vykládáte. Při vyložení území získáte vítězné body a bonus. Na konci stupnice se můžete vydat objevovat vesmír.

Technologie – Inženýři se nejvíce realizují při pokroku na stupnici Technologie. Odměnou je zisk karet, které lze postupně vylepšovat a získávat tak speciální dominanty, body, suroviny, či třeba možnost umístit chatrč do hlavního města.

Věda – hlavní prvek náhody v Tapestry, šílení vědátoři, kteří vynalézají něco a dopředu neví co. Po hodu kostkou nabídne Věda posun na některé ze zbývajících tří stupnic, někdy ovšem bez zisku efektu daného pole.

Za důležité považuji zmínit, že na rozdíl od většiny her, ve kterých si volíte akční políčka, v Tapestry postupujete popořadě, takže si nemůžete konkrétní akci vybrat, nýbrž k ní musíte po dané stupnici dojít (pořadí akcí na každé stupnici je pevně dané). Za mě to většinu času vůbec nevadí, hra vás tím trochu nutí hrát i akce, které se vám třeba 100% nehodí, ale bral jsem to jako součást strategického rozhodování při partii. Efekty akcí jsou čím dál silnější, a s tím roste i jejich cena.

Druhou možností, co dělat v každém tahu, je přejít do nové epochy. Aktivujete svoji civilizaci (hlavní prvek asymetrie v první fázi hry – v krabici jich najdete celkem 16, navzájem se od sebe hodně liší a předurčují způsob vaší hry), vyložíte novou kartu tapisérie s okamžitým bonusem nebo speciálními pravidly a spustíte produkci. Při té získáte suroviny, body a další výhody dle toho, jak jste do té doby stihli vylepšit svůj engine, který se nachází na vaší hráčské desce. Zpočátku je plná malých chatrčí, ale ty postupem času přes akce umisťujete do hlavního města a odkrýváte produkční políčka, která se pod nimi nacházejí.

Interakce mezi hráči, hlavní město a bodování

Dočkáte se i menší porce konfliktu. Děje se tak zaprvé na mapě, kde se při obsazování políček mohou dva hráči střetnout. K vyhodnocování útoku nedochází, útočník vítězí kromě případů, kdy obránce zahraje kartu léčky a území tak uhájí. Zadruhé dojde k interakci při dosahování dílčích milníků na jednotlivých stupnicích pokroku. Po každých třech políčkách na každé stupnici totiž přichází přechod na vyšší úroveň, a kdo se tam dostane jako první, získá dominantu. Dominanta je velká budova, která ve vašem hlavním městě zabere velkou plochu, což vám přinese buď bonusovou surovinu, nebo body při přechodu do nové epochy.

A propos, hlavní město. Vedle vaší hráčské desky se rozkládá síť 9×9 políček, rozdělená na devět menších sekcí o velikosti 3×3. Část z nich je předvyplněná, zbytek zaplňujete chatrčemi z hráčské desky nebo zmíněnými dominantami. Jde vlastně o takovou sudoku minihru v rámci Tapestry a při vyplnění jedné menší sekce získáte libovolnou surovinu. Při produkci pak dostáváte body za vyplněné sloupce a řádky. Jde o příjemné zpestření, které do partií vnáší další vedlejší taktický prvek.

Body získáváte primárně v průběhu hry: při produkci, díky kartě civilizace, z karet technologií, z objevování a dobývání nových území, při vyložení karty tapisérie, při dosažení některého bonusu, apod. Může se stát, že během hry se mezi hráči brutálně rozevírají nůžky a skóre se liší o desítky, občas i stovku bodů. V tom je ale kouzlo hry, protože prakticky každá propast, i obří, se dá překonat a lídra předehnat.

V čem hra boduje a v čem pokulhává

Nejlepším prvkem Tapestry pro mě byla engine-buildingová část. Umisťování chatrčí do hlavního města spojené s odkrýváním produkčních políček na herní desce pro mě bylo rozhodující závaží na miskách vah Líbí moc vs. Líbí. Každý, kdo má rád, když se mu rozjíždí engine a zlepšují produkční možnosti, si tady bude libovat, pocit uspokojení z dobře rozjetého enginu je opojný. Ale vyberou si i jiní, např. Pokladač destiček, Dobyvatel území, Sběratel karet, Ekonomický optimalizátor, ti všichni tu najdou něco, co se jim bude líbit. Sestava mechanismů je jednoduše řečeno výborně zvolena.

Dalším pozitivem pro mě byla zábavnost partií a velmi dobře zvolená úroveň složitosti. Tím, že v každé chvíli zvažujete v podstatě dvě hlavní možnosti a při posunu po stupnicích pokroku máte prakticky vždy jednu až dvě varianty lepší než zbytek, se celá partie odehrává v příjemném tempu. Ve dvou hráčích funguje naprosto bezchybně a řekl bych nejspravedlivěji. V pěti lidech je zábavy pořád dost, ale můžete na svůj tah čekat příliš dlouho. Jenže já vidím možnost hrát i v pěti jako velkou výhodu. Většina ostatních velkých strategických her totiž umožňuje hru pouze ve čtyřech, což je omezení, které mi už několikrát nadělalo vrásky při organizaci herního večera. Takže Tapestry patří dík, že utáhne i pět hráčů, zachová si vyváženost a např. oproti Scythe mi přijde, že se v pěti hraje příjemněji. Někdo by Tapestry mohl vytknout fakt, že hráči mohou končit partii v různý čas a někdy i 30 minut od sebe. Pro mě to ale bylo příjemné osvěžení a tuhle odvahu od autora oceňuji, protože nám přinesla spoustu zajímavých a na zvraty bohatých situací.

Nevýhody? Ty jsou naprosto jasné. Hra má civilizační téma, ale ne civilizační mechaniky. Výzkum vynálezů, resp. jejich pořadí, nedává smysl, názvy jednotlivých akcí na stupnicích jsou nadbytečné a kdo bude přísný, všimne si, že Tapestry svým brutálně silným vizuálem jen velmi umně maskuje svoji abstraktnost. S tím souvisí i druhá výtka, kterou je přeprodukovanost. Z mého pohledu je hra těsně za hranicí, kdy se nad tím dá přimhouřit oko a mávnout rukou. Takže kdo by chtěl Tapestry hanit za vysokou cenu kvůli zbytečně drahým komponentám, ať tak učiní.

Závěr

Už jsem to dříve nakousl: asymetrie a vyváženost. V průběhu testování jsme občas narazili na situaci, kdy některá tapisérie či civilizace působila příliš silně. S tapisériemi nehnete (ledaže kartu prostě vyndáte z balíčku), ale k civilizacím už před měsícem vyšly první doporučované úpravy, založené na zpětné vazbě od hráčů. Takže o hru je postaráno a pokud chcete hrát kompetitivně, mrkněte na doporučení na Zatrolených hrách.

Takže co s Tapestry? Mouchy se najdou, nejvíce hře ublížilo zbytečné haló a přeprodukovanost. Jenže, na závěr se stejně při otázce „bavilo tě to?“ usměju a řeknu „jasně, dáme znovu?”. Protože Tapestry je pro mě zábavná a dobře udělaná hra. Odsýpá, nabízí nepřeberný počet strategií, díky hodně odlišným civilizacím je rozmanitá a, znovu, skvěle vypadá. U her hledám v první řadě zábavu a v tomto kritériu je Tapestry premiant. Má sice dvojku z tělocviku (je tlustší, než by muselo být), ale nejsme na sportovní škole, takže nám to zas tak nevadí. Důležité je si správně nastavit očekávání. Chcete civilizační hru? Tu tady nenajdete. Chcete výborné euro s civilizačním tématem? Přijměte pozvání k partii Tapestry a směle pojďte dál!

VERDIKT
Pod velkou vrstvou make-upu se skrývá parádně zábavná deskovka, která uspokojí stratégy i pokročilé rodinné hráče. Tapestry je nejen nádherná, ale především v jádru výborná hra!