Rozkvetlá letní louka vybízí k procházce a sběru květin. Dávejte si ale pozor! Jakmile vstoupíte do tohoto čarovného světa, broučci, hlemýždi a další obyvatelé od vás očekávají slušné chování. Jestli budete trhat špatné kytičky, rozesmutní je to – a to byste přeci nechtěli! 

Děti si zaslouží kvalitní hry stejně jako dospělí nároční hráči. Naštěstí, s boomem deskovek u nás, se někteří tvůrci často zaměřují na hry pro malé a nejmenší. I na naší domácí scéně máme velmi úspěšné autory. Zmiňme například duo Roman Hladík a Petr Mikša, kteří stojí za megaúspěšným Karakem, Michala Ekrta, který je přes den manažer Blackfiru a ve volném čase autor Medvěda Wrr (a chystá Kytici), či jednoho ze dvou nejznámějších Vláďů české tvůrčí školy, Suchého, který v Essenu uvedl hru Zachraňte příšerky! Letos se velký průlom povedl Tomášovi Uhlířovi, který pod vydavatelstvím Dino Toys představil originální dětskou hru Louka jak vyšitá (parádní název, viďte? Mimochodem, anglická verze se jmenuje Spring on a String, což je taky vtipná slovní hříčka). Ta strhla úplnou lavinu nadšení, takže mě zajímalo, co na ní je.

Jako první mě zaujal obsah krabice. Kartičky nejsou nic zlomového, ale vedle nich si hned všimnete, že je v balení několik kousků textilních komponent. Konkrétně jde o čtyři různobarevné tkaničky a něco, co vypadá jako pěkné prostírání pod oblíbenou vázu. Vážení a milí, to je ale herní „deska“! Zelená látka s vyšitými barevnými kytičkami, každá z nich má uprostřed dírku, která vypadá, jako by očku na tkaničku boty z… očka vypadla.

A to je ono, to je hlavní princip Louky jak vyšité, provlékání barevných tkaniček skrz látkovou desku, tedy konkrétně skrz kytičky, které tím sbíráte. Ještě před první partií si tkaničky zasukujete, aby se při provlékání ve správnou chvíli zarazily o látku a dál nepokračovaly. Tkaničky připraveny, herní deska taky, zbývá jen nachystat karty květinek a broučků, aby se etuda na louce mohla rozeznít.

Aby milí a malí provlékači věděli, na které květy se vrhnout, přidá se ke kvítkům pěti barev ještě pětice hmyzáčků (resp. zvířátek), kteří ke každé barvě přidají pravidlo, jak s ní zacházet. Tu se k oranžovým kytkám přimkne tesařík a určí, že kytičku jeho barvy lze sbírat pouze svrchu, k růžové třeba bourec razící zásadu „sbírat pouze kytičky, od jejichž barvy už mám alespoň jednu”, žlutou obsadí sekáč vyžadující v příštím tahu pětilístkovou kytičku a podobně. 

Zvířecích „pravidlonošů“ je ve hře neskutečné množství, celkem 31, takže rozmanitost hry a odlišnost jednotlivých partií je skoro nekonečná. Všechny kartičky navíc dávají smysl, jsou kreativní a skvěle využívají možností, které herní princip provlékání tkaničky kytičkovou loukou nabízí. Vynikající nápad je jejich rozdělení do tří úrovní dle složitosti. Ty nejjednodušší pochopí i začínající mladí deskohráči, nejobtížnější dají pěkně zabrat i ostříleným veteránům. Louka jak vyšitá tak může s vašimi dítky růst, co se složitosti týče.

Jako naprosto geniální mi přišel nápad s tkaničkami a jejich provlékáním skrz květiny na louce. Květiny různých barev jsou na desce promyšleně rozmístěny a vzdálenosti mezi nimi se hodně různí. A protože tkanička má pevně danou délku (různou pro jiné počty hráčů), máte při partii omezený počet provléknutí, vlastně spíš „délku trasy“. Látkovou desku nesmíte deformovat, takže jak vám dojde tkanička, končíte a více bodů nezískáte. Děti se při hře učí základy taktiky (je lepší sebrat teď tu vzdálenou kytičku s osmi lístky, nebo si radši vzít tuhle s pěti, po které mě ale čeká více tahů?), procvičují barvičky a počty a k tomu si uvědomují, že pravidla se mohou různě proměňovat a že jim občas rodiče vyfouknou oblíbenou kytičku.

Na krabici stojí, že hra je od šesti let, troufnu si ale říci, že ji využijete i s mladšími ratolestmi. Od tří let si prckové zahrají na šikovnost a barvičky, od čtyř či pěti už můžete přidávat pravidla pro sběr kytiček. V šesti letech už vás děti bez problému vypráskají.

Uměleckým zpracováním je hra jedním slovem nádherná, ilustrace na kartách s broučky, úžasně zpracovaná herní deska, tenhle vizuál děti jednoduše milují a vsadím se, že nenechá chladnými ani dospělé. Na hře mě v podstatě zamrzela jen ergonomie při práci s tkaničkami. Místo využití obou konců tkaniček bych uvítal, kdyby v balení byly dvě délky od každé barvy, aby se nestávalo, že při hře čouhají dlouhé konce tkaniček zespodu hrací desky. Děti to občas mate a i když ne, špagáty překážejí.

Jenže to je tak jediná výtka, jinak Louka jak vyšitá boduje hned na několika frontách. Má nesmírně originální námět, je krásná na pohled, není jednorozměrná, což se občas dětským hrám stává, protože rozvíjí šikovnost, rozeznávání barev, počty, taktiku a flexibilitu při chápání pravidel. A to nejlepší nakonec: je opravdu zábavná a děti ji chtějí hrát do zblbnutí. A to je to nejlepší možné vysvědčení, jaké jí kdo může vystavit.