Bílý dragg se probudil z dlouhého spánku a teď má jediný cíl: postavit svou vlastní armádu a lidský svět sežehnout na popel. Zuřivost Bílého dragga však není jediným nebezpečím. Politické a mocenské intriky nezadržitelně směřují k válce mezi kontinenty. Neregistrovaný Krvožehnaný a člen nezávislé kontraktroské společnosti Claydon Torcreek, Krvožehnaná agentka Lizanne Lethridgová a první důstojník Corricke Hilemore, musí znovu spojit své síly, aby zabránili zničení jim známého světa. Na scénu se však vrací i bývalý kurátor muzea starožitností, Sirus, teď už proměněný v jednoho ze Zkažených. Jako nedobrovolný otrok je donucený sloužit Bílému draggovi, ale na čí stranu se ve skutečnosti přidá?

Anthony Ryan svou trilogii Draconis Memoria slušně nastartoval už v Ohni probuzení, a přestože měl úvodní díl své vady, pořád se jednalo o osvěžující mix klasické a moderní fantasy. Jak si vede druhá kniha trilogie?

Legie plamenů začíná přesně tam, kde předchozí díl skončil. Trojice uprchlíků opustila trosky Koloniálního města napadeného draggy a se šokujícím střetem s Bílým draggem se vyrovnává po svém. Zatímco Lizanne Lethridgová nachází útočiště u svého otce, profesora Graysona Lethridge, Claydon Torcreek a Corricke Hilemore se vydávájí vstříc svému osudu do míst, kde se podle legendy i Clayových vizí skrývá tajemné město.

Kde Oheň probuzení odkazoval na Ztracený svět sira Artuhra Conana Doyla, je Legie plamenů mixem Cesty do středu země Julese Verna, polárních dobrodružství i špionážním románem uvnitř nebezpečných struktur nejděsivějšího vězení světa. Na rozdíl od prvního dílu, který se vyznačoval slabým rozjezdem, začíná Legie plamenů velmi svižně a čtenáře pohltí od první stránky.

Zatímco v Ohni probuzení to byl Claydon Torcreek, kdo by se dal označit za hlavní postavu příběhu, v Legii plamenů přebírá otěže půvabná a nebezpečná Lizanne, nazývaná slečnou Krvavou. Pátrání po Šíleném mechanikovi ji zavede na císařský dvůr, a především do nitra věznice nazývané Skorazin, místu, kde končí nejnebezpečnější zločinci. Lizanne se ocitá ve světě, který se řídí svými vlastním pravidly a Ryan Skorazin líčí tak barvitě a realisticky, jak jen to je možné. Gradaci děje tu dávkuje postupně, čímž jen zvyšuje napětí. Stejně živě jako hradby Skorazinu působí útoky Modrokožců na loď Příhodná příležitost, jejich následný lov námořníky a vykrvování. To připomíná lov a vyvrhování velryb v severních mořích a odkazuje na polární dobrodružství.  Putování Claydona Torcreeka nitrem země a jeho setkání s tajemnou Kriz probíhá v podobném scénáři jako minulá kniha a až na nečekané odhalení původu Bílého dragga ve skrze nenabídne nic nového.

Jestliže jsem v minulé recenzi Ryanovi vytýkala ženské charaktery, v Legii plamenů svůj názor odvolávám. Ženské hrdinky jsou zkrátka nejlepšími tahounkami celého příběhu. Lizanne v Legii plamenů nepůsobí nyní už tak strojeně a její dialogy s majorem Arberem si nejde neužít, zatímco Loriabeth Torcreeková, Claydonova sestřenice, je tou drzou pistolnicí, jakou přesně čtenář očekává. Mužští hrdinové, snad až na Corrica Hilemora, v Legii plamenů rozhodně nehrají prim a zachraňování slabého pohlaví, typické pro dobrodružné romány, se tu rozhodně nekoná.

Legie plamenů je mnohem čtivější, než Oheň probuzení a jako v prvním dílu i v tom druhém Ryan spojil klasická klišé příběhů s podobnou tématikou s vlastní kreativitou. Jedinou vadou je opakování politických intrik, které vytvářejí dojem pouze a jenom neurčitých kulis, které čtenáře ve výsledku ani tak nezajímají. Možná i proto Anthony Ryanovi v závěru knihy mírně dochází dech, kvůli němuž konec vyzní do ztracena. Draconis Memoria se tak možná nedostane na nejpřednější příčky fantastického žánru, ale stále se jedná o velmi kvalitní fantasy, která se díl od dílu zlepšuje. A pokud si závěrečná část udrží originální zpracování prvního dílu a skvělý rozjezd druhého dílu, nezbývá než se těšit, v jakém stylu Ryan svou trilogii završí.

Vydal: Host; 2019
Autor: Anthony Ryan
Překlad: Milan Žáček
ISBN:  978-80-7577-820-8
Počet stran: 600, váz.