Jamey Stegmaier. Podle některých jeden z nejtalentovanějších deskoherních designérů poslední doby, podle jiných zase jeden z nejpřeceňovanějších. My se přikláníme k té první skupince, vždyť jeho Scythe je majstrštyk a po čertech dobrá hra (hlavně kampaň Vzestup Fenrise nás teď hodně baví), v Charterstone sice pár chybek nasekal, ale jinak jsme se taky bavili. No a teď přichází Tapestry.

Hru provází hodně zvláštní marketingová kampaň, až donedávna bylo uvaleno informační embargo na dojmy ze hry, ačkoliv ji spousta recenzentů z celého světa už měla možnost zkoušet v průběhu srpna a září. Zároveň s tím autor na svých stránkách zveřejňoval poměrně detailní vývojařský deníček, čímž dávkoval chtivým fandům nové informace jako dealer substance svým ovečkám.

Já jsem si mohl v Albi vyzkoušet produkční vzorek Tapestry, toto preview je tedy založené na finální verzi hry, kterou jsem jednou hrál. A?

Líbila se mi!

Tapestry je někdy prezentována jako civilizační hra, což není úplně přesné označení (podrobnějšího vysvětlení se dočkáte až v recenzi), jedná se totiž spíše o strategii až eurohru, která to umně maskuje (ostatně už Scythe to zvládl docela dobře). Každý z hráčů buduje svoji civilizaci a má k tomu obrovskou spoustu možností, kudy se ubírat.

Tak předně jsou ve hře čtyři stupnice, po kterých posouváte svůj ukazatel pokroku v dané oblasti. Jedna stupnice slouží primárně k obsazování mapy, druhá k získávání vynálezů pro různé bonusy (mix z různých období, takže se vám klidně může stát, že ve vaší jeskyni máte k dispozici klimatizaci. Herně to nevadí, ale hráčům, kteří hledají ve hrách příběh a logiku, to asi pěkně zabrnká na nervy), třetí umožňuje objevovat nová území, čtvrtá funguje jako náhodný žolík pohybu po některé z prvních tří stupnic. Každá ze stupnic má také políčka pro stavbu základních budov, což vylepšuje váš engine (odkrývá produkční políčka na vaší desce hráče).

Další možnou akcí je postup do nové epochy. Ten je spojen s produkcí zdrojů a bodů a vyložením nové karty tapiserie, která dala hře název. Tapiserie dávají jednorázové bonusy, nebo výhody pro celou epochu.

A to je vlastně vše, dvě možnosti akcí, v jádru jednoduchý princip, ale v realitě studnice nepřeberných možností. Před vámi se zaplňuje společná mapa, každý hráč staví svoje hlavní město (umisťovací minihra), kromě základních budov si čas od času může dopřát jednu z dominant, to když na jedné ze stupnic dosáhne milníku dříve než ostatní. Variabilitu zajišťují karty tapisérií a desky civilizací, při naší hře byly setsakra odlišné a různorodé!

Z dalších poznatků ještě pár negativ, které jsem cítil po první hře: přišlo mi zvláštní rozdílné tempo hry, hráči končili klidně půl hodiny od sebe. Nebyl jsem moc nadšený z figurek metropolí, ty jsou sice nádherně barevné a velké, ale některé vypadají jako ozdoby na dort (naopak základní budovy jsou naprosto nádherné!). A na závěr: občas jsme při partii zažili až příliš moc náhody s velkým dopadem na herní výsledek – na to, že jde o eurovku.

Jak moc jsou moje negativa objektivní, ukáže však až čas a více partií. Při první hře je mnohem důležitější celkový dojem. A ten byl hodně pozitivní! Hra k nám dorazí v listopadu tohoto roku a já už se jí nemůžu dočkat.