Rok 1942. Stalingrad. Dějiště jedné z nejkrvavějších bitev druhé světové války. A místo, kde se skrývá Gudrin, hlava germánského upířího klanu. Ten se rozpíná do všech stran, zatímco jeho protivníci prohrávají jednu bitvu za druhou. Veronika má plán, jak Gudrin zajmout a Germány porazit, ale k jeho uskutečnění potřebuje Šváby a samozřejmě i Jana Bezzemka. Jenže nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Když se celá operace záhy hroutí, Jan stojí před rozhodováním, na čí stranu se přidat.  Vzduchem totiž víří mnoho nezodpovězených otázek. Co skrývá Skadi? Kdo je Kriemhild? A na čí straně vlastně stojí Veronika?

Od vydání poslední knihy v sérii Bratrstvo krve uplynul nějaký ten pátek, a tak mohou skalní fanoušci upíří série zajásat. Stalingrad se totiž věnuje událostem mezi knihami Vlci a prvním oficiálním dílem Bratrstva krve, Hustej nářez. Jak napovídá nejen název nejnovějšího Kotletovského počinu, ale i velmi povedená obálka talentované Satine Zillah, odehrává se příběh kdesi u Stalingradu, v nitru matičky Rusi zmrzlé na kost. Hitler a Stalin v téhle válce představují jen obyčejné loutky a místo války mezi vojsky nepřátel a spojenců si tu účty vyřizuje slovanský a germánský klan.

Jak u Františka Kotlety bývá zvykem, nezdržuje se žádným lyrickým uvedením děje a už vůbec nerozmýšlí nad tím, jak velká citlivka čtenář je a háže ho přímo doprostřed děje, v tomto případě násilí, mučení a sexu. Sergej, Tamara, Bardur, Marek, Jan, Skadi – jedním slovem Švábi – si totiž válečnou vřavu dokáží užít po svém. Akce je tu mnoho, sexuálních scén ještě víc a místy to vypadá, že se Kotleta v sexuálním balastu sem tam utápí, ale nebyl by to bruntálský řezník, aby příběh dostatečně nevyvážil Švábskou minulostí, minulostí Jana i Veroniky, která je tajemnější než samotný hrad v Karpatech.

„A když prohrajete,“ vyzvídal jsem.

„No, už jste viděl, co mi čouhá z řitního otvoru?“

„Panebože“, vyjekl jsem při pohledu na několik kusů ostnatého drátu.

Psychologicky vykreslené charaktery tu očekávat nelze. Švábi jsou prostě bezprizorní sebranka rozdávající rány, střely i hlášky na všechny strany, zatímco němečtí příslušníci germánského klanu v černých uniformách Hugo Bosse představují parodii sama sebe. A světe div se, ono to funguje. Po rozvleklejším začátku příběh nabírá obrátky a smysl pro hodně černý humor. No a sprostá slova? Ano! Uprostřed války se pouhé „zatraceně“ prostě čekat nedá. Janovy reakce jsou místy možná trochu přehnané a trhají atmosféru. Honza Bezzemek je vůbec na svůj věk nemrtvého bohapustá naivka. Z drsného Švába se jen při pohledu na vnady a rozkrok ženských upírek stává snadno využitelný slintající puberťák, jehož logický úsudek se ztrácí kdesi v sibiřských dálavách.

Co se týče války samotné, Kotleta nastíní, k čemu jsou tu používaní Židé i lágry v Německu a tyto  vsuvky, přizpůsobené Kotletově vlastní alternaci dějin, je možné považovat za jedny z nejlepších. Bestialitu nacistických lékařů a gestapáků odráží především postava Lothara, věkovitého upíra, jehož kreativita na poli mučení pravdu nezná mezí.

Jaký je tedy Stalingrad? Souhrnně řečeno jeden velký nářez. Možná ne hustý, fakt hustý nebo megahustý, ale rozhodně stále dobře fungující jízda. Sem tam Kotletovi v těch ruských pláních dojde během vyprávění dech, jenže nebyl by to Kotleta, aby na první nebo druhou dobrou příběh zase nenastartoval. A protože to všechno končí válkou a začíná válkou studenou, vypadá to, že Jan Bezzemek a Veronika zdaleka neřekli poslední slovo.

Vydal: Epocha 2019

Autor: František Kotleta

ISBN: 978-80-7557-198-4

Počet stran: 296