Johannes z Deštné mačkal svoji čepici, zatímco mu po čele stékaly čůrky potu. Procesí kněží a církevních hodnostářů už mířilo směrem k němu. Nervózně polkl. Je snad prvním Čechem, který měl kdy příležitost ukázat svoji práci zde, ve Vatikánu. Jaké břímě! Jaká zodpovědnost! Skupinka se k němu přiblížila a Johannes s hrůzou zjistil, že v jejím čele kráčí samotný papež. Ale nebylo kam uniknout.
„Jeho svátosti…” začal koktat, ale papež mu dal gestem najevo, ať mlčí, a sklář ztichl.
„Tak nám to ukaž,” řekl mírně biskup de Fleury.
Johannes odkašlal a škubnutím sundal plachtu, která zakrývala vitráž.
A všichni vytřeštili oči v němém úžasu nad tím zázrakem. 

Azul: Vitráže Sintry
Autor Michael Kiesling
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 40. (rodinné), 312. (celkově)
Mechanismy Sbírání sad, pokládání destiček, vytváření vzorů

Po úspěšném Azulu, který posbíral slušnou porci ocenění, přichází jeho mladší bráška (nebo sestřička) zaměřený na tvorbu vitráží. Že už jste to někde slyšeli? Ano, vřískání zarputilého zastánce Sagrady v naší redakci, Michala, slyším až sem, ale to mi nebrání vrhnout se do zhodnocení nejnovějšího přírůstku do rodiny abstraktních her vydavatelství MINDOK. Autor Azulu, Michael Kiesling, je zkušený designér, v jeho portfoliu se skví kousky jako Tikal, Vikingové, či Heaven & Ale, hra na pivovarné mnichy, kterou bychom moc moc chtěli v češtině! Teď jsou tu ale sklíčka v Azul: Vitráže Sintry, takže hrr na ně.

S abstraktními deskovkami mám od Azulu a Sagrady poměrně dobrý vztah. Pořád mi sice vadí, že z nich cítím jen maskovanou početní úlohu, tento pocit ale většinou odvane příliv dobré zábavy, kterou lze zažít s hráči různých úrovní a s odlišnou znalostí mechanismů. Nalákat nehráče na hezky vypadající kousky (viz výše, už ty dva názvy nebudu opakovat!) je menší problém než nalákat je na fantasy deskovky. Proto si myslím, že mít doma ve sbírce jednu–dvě abstraktky je základ.

U mě v polici se sešly oba Azuly. Snad budu do konce tohoto textu schopen říct, který se mi líbil víc. Ve Vitrážích Sintry se od kachlíků přesuneme (nepřekvapivě) na skleněné tabulky vitráží. Pokud byl původní Azul pohledná hra, Vitráže Sintry jsou přímo nádherné. Průhledné dílky pěti barev, kterým se přezdívá „hallsky“ nebo „Bon Pari“, s plastickým povrchem, ze kterého vystupují krásné vzory, jsou asi nejhezčí nefigurková komponenta ve hře, co jsem kdy viděl. Moje umělecky založená maminka se nad hrou úplně rozplývala, její vizuální kouzlo je opravdu velmi mocné (kouzlo hry, maminka je samozřejmě nejhezčí žena na světě spolu s mojí manželkou :). Minimálně v první, subjektivní kolonce už Vitráže vedou na původním Azulem 1:0.

Nejsme ale povrchní hráči, takže si pojďme říct, co hra nabídne z hlediska mechanismů a hratelnosti. Vitráže Sintry se drží osvědčeného prvku „nabídkových“ destiček, na které jsou vždy náhodně vylosovány čtyři dílky per destička. Z těch si hráči postupně berou dílky, dokud není na stole prázdno, což značí konec kola. Po šesti kolech nastane konec hry (fixní počet kol vs. proměnlivý v původním Azulu). Velká změna se odehrála u hráčských desek. Ty nejsou kompaktní, ale skládají se ze sestavy sloupců, které se náhodně rozloží nad základní proužek. Každý z hráčů má tedy jiné pořadí jednotlivých vzorů k sestavení.

Další nový prvek je figurka skláře, kterou vždy označíte sloupec, do kterého jste přidali dílky, v dalším tahu pak můžete pokračovat od sloupce se sklářem doprava, nebo obětovat tah a posunout skláře co nejvíce doleva. Ve sloupcích jsou předvyplněny barvy dílků, které je třeba umístit pro dokončení vitráže. Hotový sloupec obodujete, vyčistíte, otočíte na druhou stranu s jiným vzorem a jeden z dílků si dáte do základního proužku (podobně jako do mozaiky v původním Azulu). Při druhém dokončení sloupec odložíte, čímž vznikne ve vaší vitráži prázdné místo a zredukují se vaše možnosti. V každém tahu tedy volíte mezi ziskem dílků, nebo posunem skláře, nic víc, ale nebojte, úplně to stačí.

Kouzlo Vitráží Sintry spočívá v bodování a jeho rozmanitosti. Po dokončení sloupce nejprve získáte body za dílky barvy, která je v daném kole vylosována jako bonusová. Poté dostanete body za základní proužek, nad kterým jste dokončili sloupec + všechny body za základní proužky vpravo od daného sloupce, které už byly alespoň jednou dokončeny. Tím se otevírá krásné dilema, zda stavět sloupce pěkně v poklidu zleva (a mít větší výběr, kam dílky dávat), nebo zvolit riskantnější pokračování zprava, které přináší větší bonusy za dokončené sloupce vpravo (ale je náchylné na dílky konkrétních barev). K průběžným bodům za dokončování sloupců se pak přidají ještě ty ze závěrečného bodování za nedokončené sloupce a naopak odečtou body za „rozbité sklo“ (trest za nevyužité dílky nebo zisk žetonu začínajícího hráče). Posledním zdrojem bodů jsou buď obestavěné ornamenty na základním proužku, nebo dvakrát dokončené sloupce a barvy (variantu tohoto bodování si zvolíte před partií). Oproti staršímu bratříčkovi je bodování o trochu složitější, ale rozmanitější.

V hratelnosti je vitrážový Azul pořád tak dobrý, ne-li dokonce ještě o kousek lepší než původní kachlíková verze. Při partii neděláte příliš komplikovaná rozhodnutí, díky čemuž jsou prostoje mezi jednotlivými tahy minimální a hra tak má příjemný spád. Se sklářem je ale nutné dobře pracovat, jedna obyčejná figurka tak vnáší do hry pořádnou porci taktizování. Moc se mi taky líbilo, že byla hráčská deska o dost dynamičtější, sloupce byly pokaždé trochu jinak rozmístěny, v průběhu hry se odemykaly a zase zamykaly možnosti, kde stavět, po dokončení se sloupec otočil a změnily se požadavky na další dílky. Díky tomu, že si volíte, který dílek zůstane na základním proužku, můžete ovlivnit poměr barev zbývajících dílků. A málem bych zapomněl na věžičkový zásobník, do kterého házíte použité dílky, takže je nemusíte dočasně skladovat v krabici. Mechanicky ke hře skoro není potřeba, ale příjemně zlepšuje ergonomii při každé partii.

Na Azul: Vitráže Sintry je vidět, že se při produkci  nešetřilo. O to více proto zamrzí, že některé sloupce a základní proužky mají o pár milimetrů posunutý ořez a působí tak až příliš nedokonale. Jakmile se ponoříte do hry, ani si toho nevšimnete, ale při rozbalení hry vám to může dočasně pokazit náladu. Kromě toho mám v kapse už jen jednu výtku. Tou je přílišná podobnost s prvním Azulem. Autor přidal dost nových prvků (sklář, proměnné sloupce), ty ponechané pozměnil (umisťování do sloupců místo do řad), ale pořád jde v jádru o podobnou věc: o získávání dílků a jejich umisťování na hráčskou desku za účelem dokončení vzorů a zisku bodů. Mně přišla hra dostatečně osvěžená, ale ti, kteří znali starší Azul, si podobností všimli hned (což se ale zároveň pozitivně projevilo na rychlosti vysvětlení pravidel).

Stejně jako u původního Azulu je i ve Vitrážích Sintry docela dost interakce na abstraktní hru. Své spoluhráče, jejich tahy a rozestavěné vzory musíte sledovat, protože ovlivňují to, co si můžete vzít z nabídky dílků vy. Redukováno bylo škození s necháváním nechtěných dílků, můžete totiž hýbat sklářem (pokud není nejvíce vlevo) a velkou zásobu pro vás nevhodné barvy tak nechat ležet ladem. A když si je nakonec vzít musíte, možností, kam je umístit, bývá více, než tomu bylo v případě dlaždic azulejos v prvním díle.

Takže jak dopadlo finální srovnání s původním Azulem? Za mě vítězí Vitráže Sintry, a to díky lehké převaze ve vizuálu, logičtějšímu způsobu vyplňování políček, novému mechanismu s posouváním figurky skláře a větší variabilitou díky posouvání a otáčení oken. Ať už se ale rozhodnete pro kterýkoliv díl Azulí série (brzy trilogie!), dostanete výbornou abstraktku, nad kterou se u vašeho stolu s chutí sejdou všichni estéti z okolí. Jen nevím, zda má smysl mít ve sbírce obě hry, tady pak záleží na tom, jak moc holdujete abstraktkám.

VERDIKT
Mladší bratříček vynikající rodinné abstraktky je o něco hezčí a o malý kousek zábavnější. Vitráže Sintry sesazují svého předchůdce z trůnu abstraktních her, ale v našem srdci je místo pro oba sourozence (i Sagradu).