Jak vytvořit úvod k aktuálně nejlépe hodnocené deskové hře na světě? Co psát jako vysvětlující informace ke hře, která dvakrát zbořila Kickstarter? Jakou úvodní informací vás obohatit ohledně největšího lokalizovaného deskoherního počinu v našich končinách?

Gloomhaven
Autor Isaac Childers
V ČR distribuuje Albi
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 60–120 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 1. (strategické), 1. (tematické), 1. (celkově)
Mechanismy Kooperativní hra, pohyb po území, různé schopnosti hráčů, boj, správa karet na ruce, modulární herní plán, příběhová kampaň

Zkusím to vzít popořádku. Psal se rok 2015, když Isaac Childers spustil na Kickstarteru první kampaň ke svému scénářovému rpg. A slavil velký úspěch, vybral necelých 400 tisíc dolarů a vzbudil zájem deskoherní komunity. Nebylo tedy překvapivé, že hned po doručení her backerům z první vlny, v dubnu 2017, spustil další kampaň pro dotisk hry (nedivíme se využití KS i pro druhý tisk, vytisknout několik tisíc kopií stodolarové, desetikilové hry na vlastní triko a doufat, že se prodají, je celkem hazard). Nejspíš ani v nejdivočejších snech se mu ale nezdálo o tom, že kopií nakonec vyrobí téměř 50 000 a celkem vybere skoro 4,5 milionu dolarů. Ale stalo se a z Gloomhavenu byl rázem deskoherní fenomén. Od roku 2017 také sedí na trůně nejlépe hodnocené hry serveru BGG.

Co tedy ta obří magická krabice ukrývá? Na vyjmenování komponent by mi nestačily ani tři nádechy, krabice je prostě nacpaná materiálem. Mapa světa, archy s přelepkami, desítky dílků scénářových map, žetonky několika druhů, figurky postav (6 odhalených + 11 tajných), přes 1 600 karet, žetony nestvůr, desky hrdinů…uff, je toho prostě tolik! Neznám hru, která by se množstvím komponent blížila byť jen polovině téhle nálože. Tím bychom, alespoň z materiálového hlediska, měli vysvětleno, proč hra stojí přes 3 tisíce korun.

Z pohledu gameplay je Gloomhaven dungeon crawler, taktická bojovka, odhadem 97 % času strávíte v některém ze scénářů bojem s příšerami, hledáním pokladů, apod. Zbylá tři procenta připadají na chvíle mezi partiemi, během kterých si vylepšujete postavu (nákup vybavení, úprava balíčku modifikátoru, levelování, úprava balíčku akčních karet), zažíváte jako družina události ve městě a na cestách (volba variant, možnosti se často liší podle složení družiny), tedy v podstatě klasické rpg prvky. I když časově nezabere tahle část hry moc, neskutečně nás bavila, rozebírali jsme naše výkony z proběhlého scénáře, ladili taktiku do dalších bojů a hecovali se, kdo podal lepší výkon. Kromě toho jsme se snažili využít pobyt ve městě co nejvíce, abychom se na další scénář mohli vydat silnější než předtím.

Díky úspěchům ve scénářích se odemykají nové lokace, zpočátku prázdná mapa Gloomhavenu se postupně plnila nálepkami a my nad ní dumali, kam se vydat dál, kterou variantu si vybrat, jakou příběhovou linii dále rozvíjet. Svět Gloomhavenu má svoji dynamiku a je živý, některé možnosti si můžete zamknout, další zase otevřít. Při hře jsme měli pocit, že naše rozhodnutí opravdu mají smysl a utvářejí příběh, jehož tempo jsme si do jisté míry mohli sami určovat. Když jsme neměli chuť posouvat příběh, hráli jsme dílčí scénáře. Máte prostě vždy na výběr.

A jak vypadá typický scénář? Z hromady dílků sestavíte mapu, k ruce si připravíte další komponenty pro místnosti (hexové dílky překážek, pastí, …) a příšery (stojánky, přehledové karty se statistikami a schopnostmi, kartičky modifikátorů, kartičky akcí) a vrhnete se se svojí družinou do dané lokace. Úkolem typicky bývá průchod celou lokací, pozabíjení příšer, sebrání pokladu nebo třeba rozbití zlého oltáře.

Jednotlivé akce probíhají tahově, každý z hráčů volí dvě karty (pohyb, útok, další specifické akce) a z nich pak hraje z jedné horní, z druhé dolní část. Vybrat konkrétní akce ze zahraných karet může každý klidně, až když je na řadě, dá se tedy reagovat na to, co se v daném tahu stalo před tím. Pořadí, v jakém hrají jednotliví účastníci souboje (hráči a příšery), je dáno tzv. iniciativou. Tu mají hráčské karty pevně danou, z oněch dvou vybraných si hráč ještě určí, kterou chce využít. Karty akcí jsou naprosto unikátní pro všechny postavy, za každého reka se tedy hraje jinak (a to VELMI rozdílně), viz box Základní hrdinové Gloomhavenu.

Základní hrdinové Gloomhavenu

Surovec – pro Inoxany je jedinou hodnotou síla. Tato brutální rasa žije nejčastěji v divočině, ale občas se Inoxané nechávají najmout lidmi na různé těžké práce. Tito vyvrhelové vlastního rodu jsou označování jako surovci a často využíváni jako žoldáci, neboť rvačce a možnosti předvést vlastní sílu žádný správný Inoxan neodolá. Hrát za surovce znamená vrhat se do epicenter bojů, rozdávat rány na všechny strany a končit dobrodružství v bazénu vlastní i cizí krve. 

Prasklivec – savvasové jsou rasa propojená s živly. I mezi nimi se však najdou loseři, kteří nejsou schopní přírodní síly ovládat. Takovým pak ostatní vytlučou díru do hrudníku a s kopancem je vyhodí z komunity. Co pak zbývá nebohému prasklivci? Snad jen využít své brutální síly, odolnosti a zbytkového propojení se zemí a vrhnout se do víru dobrodružství. Prasklivec je univerzální postava, která dokáže zastat roli bojovníka, supporta i krotitele živlů. Většina prasklivcových bojových dovedností způsobuje nepřátelům dodatečné postihy, spoluhráče podporuje léčením, případně prací s terénem (vytváří nebo naopak ničí překážky). Rád využívá živel Země, takže pokud mu ho někdo jiný aktivuje, Prasklivec to s chutí a vděkem zužitkuje. Má ovšem vysoké hodnoty iniciativ a po herním plánu se plouží jako šnek.

Čarovnice – tisíce let staří orchidové, kteří si vůbec nepotrpí na tělesné prožitky a raději meditací čerpají energii země, vypadají jako nudní patroni přesně do chvíle, než je naštvete. Pak začnou vzduchem létat zaklínadla. A kletby. A kusy těl. A vy pochopíte, že jste jí neměli říkat „babi“. Každá správná herní družinka potřebuje svého mága, čarovnice se této role umí zhostit se vší grácií, metat kolem sebe mocná kouzla s plošným efektem, vyvolávat a konzumovat všechny živly přítomné ve světě Gloomhavenu, a ještě k tomu si může přivolat pohůnka, který útočí na dálku. I ona se raději drží dál od hlavního boje, její počet životů je totiž spíše vtip než vysoké číslo.

Kutil – jako každý prcek, i quatrylové trpí komplexem méněcennosti. A protože nemůžou ostatním jen tak nařezat, soustředili svou energii na technický rozvoj a teď jsou z nich kutilové Gloomhavenu. Radši se jim moc nevysmívejte, protože by vás pak snadno mohli upálit plamenometem nebo roztrhat na cucky výbušninou. Kutil je malý pohyblivý mechomaniak, je obtěžkaný mocnými zbraněmi způsobujícími různé druhy zranění, jeho variabilita z něj ovšem dělá i skvělého supporta. Hodnoty iniciativ má rozložené po celé škále, což mu umožňuje hrát podle aktuálních potřeb týmu, takže může skákat mezi supportem a rozdáváním ran. V tom mu taky hodně nahrávají i dobře nakombinované vlastnosti karet, které poskytují komfort rozhodnutí na poslední chvíli. Jen pozor na jeho životy, nesnese moc ran.

Ničemnice – lidé jsou jako potkani, rychle se množí, snědí všechno a pořád se roztahují. I mezi takovou chátrou ale najdete zdatné dobrodruhy, kteří dosahují slávy jak jinak než škozením ostatním. Ničemnici není nic svaté, ráda útočí zezadu v přesile a zlaťák je pro ni cennější než slib. Protože za slib si víno nekoupíš. Herně je obratná ničemnice svižná jako vítr. Většina jejích karet má nízkou iniciativu, ničemnice se tedy může spolehnout, že ve většině tahů bude hrát mezi prvními. Umí útočit na dálku i nablízko a tuze ráda bojuje s parťákem po boku, tehdy jsou její útoky výrazně účinnější. Její nevýhodou je menší počet karet v ruce, musí se tedy snažit dotáhnout partii do úspěšného konce co nejrychleji.

Zlodějka mysli – krysáci jsou spíše noční můrou než ušlechtilou rasou. Říká se, že požírají odpadky, olupují mrtvoly a pijí jejich oční mok. A popravdě, tyto historky nejsou daleko od pravdy. Zlodějky mysli pak představují vrchol jejich odpornostního žebříčku. Zatímco vás ovládnou jako loutku, budete moci jen němě přihlížet, jak se vám jejich chlupatí mazlíčci zakusují do masa. Pokud se s vámi na herním plánu prohání i takováhle krysí „dáma“, můžete se těšit na posílení pro spojence, zatímco protivníci se musí smířit se spoustou postihů, které se snesou na jejich nebohé hlavy. Se svými malými krysami dokáže napáchat slušnou paseku, ale musí si dát pozor, aby nezůstala mezi více protivníky, protože ran moc nesnese. Výhodou je, že používáním většiny svých základních karet získává zkušenosti.

K hraní akčních karet se vztahuje jeden z klíčových mechanismů hry. Zaprvé, různí hrdinové mají na scénář různý počet karet. Zadruhé, použité karty odhazujete a abyste je dostali zpět do ruky, musíte jednu z odhozených vyřadit ze hry úplně. Pokud to chcete udělat kontrolovaně, obětujete jedno kolo, pokud spěcháte a na jednokolovou pauzu nemáte nárok (zbytek družiny se potácí na hraně života nebo odpočívá), vyřazujete kartu náhodně. Vyřazováním karet si „krátíte život“, jakmile nemáte co zahrát, váš hrdina je vyčerpaný a do konce scénáře už může leda fandit zbytku družiny. To stejné se vám přihodí, když vám zdraví klesne na nulu (dá se před tím bránit rušením karty z ruky, nebo dvou z odhazovacího balíku). Takhle šikovně vymyšlený mechanismus, který zároveň slouží i jako „časomíra“, jsem snad ještě neviděl a přišel mi jako jedno z největších pozitiv Gloomhavenu.

Co se týče hraní za příšery, u Gloomhavenu většinou jeden z hráčů plní roli  „obsluhy“ – vykonává předprogramované tahy za monstra, otáčí jejich modifikátory, umisťuje komponenty do nově otevřených místností. Tyto činnosti lze sice rozdělit mezi jednotlivé hráče, ale dle zkušenosti to způsobuje akorát zmatek. Jak tedy pomoci dotyčnému, na kterého obsluha padla? Mrkněte do boxu Pomocníčci ke Gloomhavenu!

Pomocníčci ke Gloomhavenu

Příprava a hraní téhle monstrózní záležitosti jsou časově náročné aktivity, které lze prostřednictvím různých pomůcek a utilit zpříjemnit, zkrátit délku hluchých míst a zintenzivnit tak zážitek. Níže najdete seznam našich tipů, které vychází z více než 40 hodin testování hry.

Insert – pokud to s hraním Gloomhavenu myslíte vážně, vyčleňte si v rozpočtu rovnou tisícovku navíc a investujte do některého z úložných systémů pro herní komponenty. Příprava ke hře (ať už k první partii večera, nebo k dalším scénářům) se smrskne na třetinu, úklid bude taky jednodušší, a jako bonus budete mít jistotu, že krabici vždy zavřete až „na doraz“.

Aplikace – nedocenitelným pomocníkem pro obsluhujícího hráče jsou appky do mobilu/tabletu, které jsou ke hře k dispozici. Za nás doporučíme tři: odhalovač scénářů, který umožní redukovat spoilery pro toho, kdo chystá mapu, příšery a žetony pro scénář; Gloomhaven helper, který redukuje množství materiálu na stole, zastoupí totiž obslužný materiál pro monstra (modifikátory, ukazatele životů a statistik), nevýhodou ale pak je, že se výrazná část hry přesune do virtuálního prostředí; a do třetice manažer kampaní, který se hodí v případě, že chcete hru hrát s více partičkami a každá ve vlastním světě.

3D komponenty – máte-li přístup ke 3D tiskárně, můžete si Gloomhaven pořádně vytunit! My jsme si vyrobili podstavce pod příšery, takže místo malých bílých a žlutých stojánků máme pěkně velké hexové, ve kterých jsou přihrádky pro šestistěnky (dokoupili jsme pack 36 malých kostek a zaznamenáváme jimi zranění dané příšery – skvěle zlepší přehlednost), prostor pro žeton příšery a dva žetony stavů. Komfort level over 9 000! Pro ještě větší fajnšmekry je internet plný nákresů 3D verzí dílků terénu, příšer a dalších komponent.

Obaly na karty – víme, že jsme tímhle tipem neobjevili Ameriku, ale doporučení vám přesto dáme. Na BGG existuje podrobně zpracovaný návod, jak si obalit karty v Gloomhavenu, my jsme si ale vyzobali jen to nejnutnější. A tím jsou podle nás akční karty postav. Jsou totiž věčně v rukou hráčů a věřte mi, po několikahodinových sezeních je budete mít pěkně nechutně špinavé. Stačí si ale pořídit 2 balení obalů po 50 kusech a máte vystaráno pro celou družinu!

Jsme zpět u herního zážitku. Jak vaše postava postupuje na vyšší úrovně, zvyšují se jí životy a odemykají nové akční karty, které je možné zakomponovat do herního balíčku (počet karet se ovšem nemění). A to je vážení taková satisfakce, že budete niterně toužit po dalších a dalších úrovních, budete se snažit si svého hrdinu vymazlit a vytunit si tak z něj pořádného tanka či třeba supporta pro družinu! Scénáře, po kterých někdo poskočil o úroveň (často se posunulo více hráčů zároveň), byly následovány několik desítek minut trvajícím tuněním balíčku a nákupu vybavení. Vše probíhalo krásně přirozeně, jak se nám naše postavy dostávaly do krve, tušili jsme, jakým stylem je dobré hrát, a zažívali jsme samé příjemné a zábavné pocity. Tohle je prostě návykové jako ranní káva!

Jenže Gloomhaven tímhle nekončí a jeho trumfy ještě nebyly vyčerpány. Váš hrdina vám nezůstane napořád, máte k němu přidělený (resp. můžete vybírat jeden ze dvou náhodně tažených) i životní cíl, po jehož splnění vám udělá pápá a odemkne další postavu, kterou si můžete osvojit (více viz box Odchod na odpočinek). No a tohle je prostě taky pecka! Ten pocit, že jste své postavě pomohli naplnit její životní touhu, ten je mocně opojný…

Odchod na odpočinek (Marek Dvořák)

Zatímco ve většině rpg-like deskovek si celou kampaň vymazlujete jediného dobrodruha, v Gloomhavenu je tomu jinak. Každá postava má svůj tajný úkol. Jeho splnění trvá dlouho a někdy je velice obtížné, ale výsledek stojí za to. Váš hrdina sice zmizí a vy si pár minut zapláčete, ale odemčete další charakter. Než kampaň projedete, stihnete si tak vyzkoušet hned dva či tři hrdiny. S nováčkem navíc nezačínáte od první úrovně, takže si nebudete v nabušeném týmu připadat jako páté kolo u vozu. Kromě toho se v Gloomhavenu zvedne blahobyt (veteráni nemají na práci nic než utrácet nakradené zlato). A to nejlepší nakonec – do balíčku událostí dáte za vašeho důchodce nové karty, takže se s ním ještě můžete setkat. Když jsme ve městě zjistili, že můj bývalý inoxský surovec ještě žije, a navíc… ne, nic. Nechte se překvapit!

Musím smeknout také před překladem, který se jednoduše povedl. V Albi si s ním vyhráli, byli kreativní (tam, kde to bylo vhodné), takže je přeložena i většina názvů míst a herních výrazů. S názvy postav jsme se ze začátku trochu sžívali, ale nakonec jsme si na ně zvykli.

Ani nevím, jak Gloomhaven kriticky zhodnotit, nejradši bych kolem sebe házel plnými hrstmi superlativů, jenže to by vám k ničemu moc nebylo, že? Místo toho se vrhnu na zhodnocení podobné tomu, které jsem aplikoval už u This War of Mine.

Komu bych hru doporučil? Milovníkům fantasy, příznivcům Dračího doupěte a dalších roleplayingových her, hráčům, kteří mají rádi rozvoj postav, stoupencům kooperativek, zapáleným deskohráčům ochotným strávit u hry desítky hodin, stratégům, kteří ve hrách vyhledávají kvalitní soubojový systém, lidem, kterým nevadí hrát jednu hru vícekrát po sobě. Vynechal jsem nějakou skupinu?

Kdo by se měl Gloomhavenu vyhnout? Striktně rodinní hráči, které stejně vyděsí už velikost krabice, příležitostní pařani, kteří by hru hráli maximálně 3 hodiny každý třetí měsíc, rovnostáři, kteří ve hrách vyžadují přísně férové a srovnatelné podmínky pro všechny.

VERDIKT
Hledáte propracovanou zábavu na týdny, nebo i měsíce? Vaše hledání je u konce, Gloomhaven vám nabídne vše, co si můžete od deskovky na pokračování přát: rozvoj hrdinů, kolotoč emocí, příběh, spooooustu taktiky, … Zjednodušeně řečeno, tahle obří krabice je jako kouzelná truhla s mapou k pokladu, při jehož hledání si užijete ty nejskvělejší zážitky, které dnešní deskové hry umí nabídnout.