Kateřina Hurtová pochází z drsné horské krajiny severních Čech. V minulém roce vydala u nakladatelství Gorgona svou prvotinu A v ní stín, která obohatila českou fantasy scénu o další povedený kousek.

  • Katko, dočetla jsem se, že svou prvotinu jsi napsala podle snu. Můžeš ho i našim čtenářům popsat a říct základní informace o tvé knize „A v ní stín“?

Jsem ze studeného severu a svoje dětství jsem strávila na biatlonovém kolečku v jabloneckých Břízkách. Myslím, že ten sen byl zčásti vzpomínka na dětství, ačkoli emoce jsem v něm cítila veskrze temné. Žena, která se později stala hrdinkou knihy, v tom snu procházela ledovým tunelem, kolem ní se proháněli nepřátelsky se tvářící lidé na lyžích. Žena se cítila velmi osamělá, plná bolesti a touhy po blízkém člověku. Tahle scéna se objeví asi v polovině knihy. Z ženy se stala princezna Lilit, druhorozená v gemišejském matriarchátu, což ji předurčuje stát se velitelkou vojsk, proto je od dětství cvičená ve válečném umění. Celý příběh se veze na této temné notě, kdy je hrdinka vláčena okolnostmi a ačkoli je velmi statečná a všechny situace dokáže vyřešit, trvá jí dlouho, než se z předurčené cesty vymaní. V knize najdete dobrodružství, lásku, zombie, čarodějnice a magické pouto s koňmi. Procestujete koňské pláně Gemišeje, teberské ledové pustiny, Hvozd patřící duchům a seznámíte se s technickou společností Obchodního cechu.

  • Prozraď nám, zdají se ti podobně inspirativní sny často?

Nezdají.  Ze snů vzešly tak tři, čtyři nápady z ohromného množství poznámek a textů, které si hoví v mém počítači. Musím ale říct, že právě sny přinášejí ty nejoriginálnější nápady a světy.

  • Obálka knihy je opravdu velmi netradiční – kdo za ní stojí? A podílela ses nějak na její přípravě?

Autorem obálky je Hải Hoàng Trần Sơn. Jedná se o výtvarníka žijícího ve Vietnamu, který již v minulosti spolupracoval s nakladatelstvím Gorgona. S nápadem na neobvyklý motiv těhotné hrdinky na ledovém pozadí jsem přišla sama. V nakladatelství se myšlenka líbila a doplnili ji ještě o detail kostěného spáru. Hai nám namaloval několik skic, ze kterých jsme si společně s nakladatelem vybrali, a poté již přišel barevný návrh, ke kterému jsme opět poslali připomínky. Mně osobně hodně překvapilo zjištění, že takový postup při tvorbě obálky není úplně standardní a ne vždy má autor knihy podobný prostor do obálky zasahovat. O to větší radost mám z úžasného výsledku.

  • Chystáš pokračování ze stejného univerza? Anebo se plánuješ vrhnout na úplně něco jiného?

Obojí. A v ní stín je jen taková rychlá hříčka, jednohubka pro ukrácení zimního večera. Pracuji na volném pokračování příběhu královských rodů koňáků z Gemišeje a seveřanů z Teberie. Navíc je tento svět součástí velkého univerza, ze kterého je i publikovaná povídka „Modlitba k dračímu bohu“ ve sborníku Dračí řád 2013. V budoucnu se můžete těšit i na další románovou sérii z jiných a velmi odlišných světů tohoto vesmíru. V tento okamžik jsme se ale s nakladatelem domluvili na vydání již hotového románu z alternativního Česka.

  • Můžeš nám odhalit, co skrývá tajemný název „A v ní stín“?

Společně s obálkou tvoří název, myslím si, naprosto vypovídající metaforu. Hrdinka si v sobě nese stín, který v ní roste a který ovlivňuje její jednání, její magii i její život.

  • Jakou má tvá prvotina zatím odezvu od čtenářů? Viděla jsem převážně kladné recenze.

Ano, kniha se líbí. Nejvíc čtenáře zaskočil její rychlý spád. Vyhýbala jsem se nimrání se v emocích a napsala jsem jen to, co v příběhu být muselo. A v ní stín je trochu jiná, než na co je čtenář fantastiky zvyklý, možná i proto se kniha překvapivě ujala i mezi mainstreamovými čtenáři.

  • Jak vnímáš českou fantasy scénu – osobně se domnívám, že jí dávají nakladatelství čím dál větší prostor. Je to podle tebe pravda?

Abych byla naprosto upřímná, je to už pár let, co jsem přestala naši literární scénu podrobně sledovat. Vnímám ji nyní spíše okrajově, takže se necítím oprávněná se k tématu zasvěceně vyjadřovat.

  • Zastihla tě někdy tvůrčí krize? Pokud ano, jak jsi ji zvládla překonat?

To trošku vysvětlí i mou předchozí odpověď. Asi před šesti lety se můj soukromí život otočil vzhůru nohama a já měla naprosto jiná témata k řešení. Přestala jsem psát a poté jsem dokonce přestala i číst. Můj život se radikálně změnil a až v okamžiku, kdy se vše vyřešilo, jsem opět byla schopná ke psaní se vrátit. Můj život se po proměně stal mnohem plnější a smysluplnější, což ale vede k tomu, že mám méně času na čtení, recenzování a sledování literární scény. Volné chvilky si střádám pro své psaní.

  • Co vůbec tvé dcerky? Jdou stejným směrem ve psaní jako ty?

Moje holky si to hezky rozdělily. Mladší je pohybově nadaná a trénuje se mnou kickbox. Starší je fantazačka každým coulem, má ráda počítačové hry a hodně čte. Vypadá to ale, že příběhy, které bují v její hlavě, nebude vyprávět literárně, ale výtvarně.

  • Máš při psaní stanovený nějaký režim nebo plán? Anebo to necháváš na náladě? Vím, že pracuješ v korporátu – jak jsi to zvládala ještě s dětmi a koníčky?

Psaní je pro mě relax. Takže jediný plán, který mám, je ten, že když se konečně najde volná chvilka, sednu si ke psaní.  Je to jak říkáš, osm hodin v práci, třikrát týdně celé odpoledne v tělocvičně, děti a aspoň občas musím úplně vypnout třeba při rybaření a nebo při projížďkách s mužem na motorce. Vlastně ani sama nechápu, jak to zvládám. Asi je to o tom, že to všechno miluju.

  • Kromě psaní knih a recenzí se věnuješ i originální značce oblečení Lavondyss s fantasy motivy. Řekneš nám k tomu více?

Lavondyss vznikl jako odpověď na mou vlastní potřebu nosit do zaměstnání reprezentativní oblečení, které by ale nebylo nudné a vypovídalo něco o mé fantastické duši. Společně s mojí kamarádkou spisovatelkou Zuzkou Hartmanovou jsme nápad přivedly k životu, když jsme oslovily Zuzanu Botkovou, Alenu Kubíkovou a Petru Saibovou (autorku vnitřní ilustrace v A v ní stín), jednu slovenskou a dvě české výtvarnice. Ty pro nás vytvořily originální motivy, aby mohla vzniknout fantasy móda pro ženy. Mrkněte na e-shop lavondyss.eu – ten vypovídá sám za sebe.

  • V osobním životě jsi zapálená do kickboxu, což je u žen méně častý koníček. Jak dlouho trénuješ a pomáhá ti tento způsob relaxace při psaní?

Bojové sporty ke mně patří už od dětství, kdy jsem se několik let věnovala karate i aikidu a už v osmnácti jsem získala i trenérskou licenci. Konkrétně ke kickboxu jsem se dostala před šesti lety a tréninku se intenzivně věnuji v posledních třech letech, také jako pomocná trenérka a markeťačka klubu BFC Hrádek nad Nisou. Pomáhá mi hned ve dvou aspektech. Pohyb je výborným protipólem sezení u počítače a psaní, takže můj život hezky vyvažuje. A samozřejmě má vliv také na psaní bojových scén, rvaček a bitek v mých příbězích.

  • Co bys doporučila autorům prvotin, pokud své knize skutečně věří a rádi by s ní šli ven? Uměla bys dát ze své pozice tipy?

Pokud máte, co říct, příběh si vždy čtenáře najde. Nebojte se text poslat nakladateli – to je až na výjimky jediný způsob, jak se můžete jeho vydání dočkat. Ale nespěchejte, vše má svůj čas.

  • Jací autoři ovlivnili tvou tvorbu a vzhlížíš k nim?

Je jich celá řada, namátkou třeba Clive Barker, Robert A. Heinlein, Anne Mc Cafrey…

  • Uvažuješ o tom, že by ses psaní věnovala na plný úvazek?

Jen na poloviční. Když člověk něco miluje, neměl by dovolit, aby se z toho stala rutina a otravná povinnost.

  • Kdybys měla říct 3 knihy, které bys chtěla v nejbližší době přečíst, jaké by to byly?

Na čtení mi už opravdu skoro nezbývá čas. Na stolku na mě čeká kniha Cesta k lásce Anthonyho de Mella. Nehorázně se těším na Krysy apokalypsy Zuzky Hartmanové, které se pomalinku chystají u Hostu. A už nějakou dobu se snažím prokousat Levou rukou boží Paula Hoffmana – dle reakcí ostatních čtenářů nejsem sama, komu to nejde na první dobrou.