Těžko říci, co se člověku vybaví jako první, když se řekne horor. Někomu možná zombie apokalypsa, jinému se před vnitřním zrakem zjeví panenka s lidskou krví na rukou, nebo třeba démon, který schvátí duši, a jak je u mocností pekelných zvykem, už ji nenavrátí. Nicméně čím dál častěji se na našem literárním poli objevují díla, která se jistým, i když lehce svérázným, způsobem liší od těch, jež známe již od počátku hororové éry. A ač každý žánr během své existence prochází obměnou, stále lze lecčím překvapit. Výjimkou není ani příběh, jež vyšel z pera Honzy Vojtíška a zavede čtenáře do naší malé zemičky.

Probuzení v nemocnici nikdy není příjemnou záležitostí, zvláště pak ve chvíli, kdy si nepamatujete, jak jste se tam dostali a co se dělo předtím. Tak přesně něco takového se přihodilo Gabrielovi. Poslední vzpomínka, která mu uvázla v hlavě, je večírek, na němž se setkal se svým nejlepším kamarádem, který jej opět požádal o asistenci při pokusu. To, co hodlal testovat, patřilo mezi zajímavé psychotropní látky vyvozující halucinace, a Gabriel mu na to kývl, tak jako několikrát předtím. Ovšem výjevy, které během stavu navozeného podivnou mastí, kterou připravil Gabrielův kamarád, mu chybí. Avšak změnu, která jej od té chvíle provází, vnímá až příliš dobře, postupně se pak vracejí i vzpomínky – starý muž s mrtvýma očima, na něhož narazil v podivné místnosti v neidentifikovatelném prostoru a čase. Až příliš silná sugesce, s jejíž pomocí ho onen člověk (pokud to tedy člověk skutečně je) nabádá k přečtení textu, který na tom starém stole ještě před chvílí neležel…

I přesto Gabriel zprvu změny, která se v něm odehrává, využívá ve svůj prospěch, proč také ne, že? Ovšem ne vše je takové, jak se na první pohled tváří.

Druhou linku příběhu tvoří vyprávění o knězi Řehoři z patnáctého století, který se shodou okolností dostává do styku se stejnou entitou, která se spojila o pět set let později s Gabrielem. Objevují se u něj zvláštní schopnosti, stejně jako u mladíka v jedenadvacátém století. Leccos je spojuje, až příliš…

Jenže, co když oba dostanou šanci vrátit se zpět do normálního života, zbavit se ďábla, který se usídlil v jejich duších?

Tuto a jí podobné otázky si klade Honza Vojtíšek, autor díla, během celého příběhu. Ač je Kazatel jeho románovou prvotinou, jisté zkušenosti nabyl již při psaní dvou svých povídkových knih Z druhé strany a Útočiště. Honza Vojtíšek má na kontě také nespočet povídek v antologiích, například Na hrobech, Sto hororů ve sto slovech, Poslední polibek a spoustu dalších. Jak z názvů některých knih vyplývá, horor je životní vášní autora, což lze vydedukovat také z toho, že je jedním z organizátorů HororrConu. Dokonce jeho tři povídky padly do rukou filmařům a staly se předmětem jejich práce. Zkrátka a dobře Honza Vojtíšek rozhodně není žádným nováčkem ve světě literatury.

Příběh na první pohled zaujme tím, že se odehrává v českém prostředí. Jako ještě o poznání zvláštnější můžeme brát fakt, že místa, kde se i ty nejroztodivnější úkazy stávají skutečností, doopravdy existují a můžete je navštívit. Jako další pozitivum, které by přihodilo na pomyslné jazýčky vah, můžeme počítat to, že příběh je rozhodně čtivý a nelze zde nalézt část, která by tam byla pro nic za nic. Nicméně musím bohužel s lítostí konstatovat, že prozrazením některých určitých informací příliš brzy, autor ztrácí část tajemné atmosféry, která se od začátku kolem rozprostírá. Jako další rušivý element bych nazvala i to, že z jistého úhlu pohledu se konec může jevit jako předvídatelný.

Avšak vzato kolem a kolem Kazatel rozhodně nepatří mezi brak či špatné knihy, spíše naopak. Jako oddychovou knížku, kterou přečtete jedním dechem, v určitých pasážích se dobře pobavíte, v jiných zase budete trnout, co se přihodí, ji označím bez nejmenšího zaváhání. Nečekejte nic na způsob amerického hororového mainstreamu, ale za to si užijete zajímavý a dobře zpracovaný námět od průkopníka českého hororu.

Autor: Honza Vojtíšek

Vydal: Nakladatelství Martin Štefko – Golden Dog 2019

EAN: 9788088067122

INSB: 78-80-88067-12-2

Počet stran: 336

Cena: 249 Kč