Svaly postavě Arese Löwensteina rozhodně nechybí. Nejen to, osobní trenér dostal do vínku i dobré vychování, i když tomu tak vždy nebylo – ale teď svoji kriminální kariéru pověsil na hřebík a seká latinu. To se mu úplně nevyplatí. Rozhodne se zastat drobné motorkářky s dlouhými zrzavými vlasy před útokem motorkářského gangu. Netuší, že se přidal na špatnou stranu. Ona na první pohled nevinná žena totiž celý gang dokáže nemilosrdně roztrhat na kusy během pár vteřin. Vsadil by se, že koutkem oka zahlédl její netvoří špičáky. Začne přemýšlet, zda ho oklamal zrak nebo opravdu existují taková stvoření jako upíři? Jelikož je to už druhý kousek ze série Marcuse Heitze Exkarnace, většina z nás zná odpověď. Löwenstein se chtě nechtě zaplete do světa netvorů a putujících duší, o kterém dosud neměl ani ponětí.

Německý autor Markus Heitz má na poli fantasy románů již pevnou půdu pod nohama, kterou si vytvořil několika sériemi románů. Žánr thrilleru, hororu a sci-fi literatury sedmačtyřicetiletý autor zasadil například do série TrpaslíciLegendy alfůJidáš nebo Ritus. Na ně loni navázal sérií Exkarnace, jejíž druhý a závěrečný díl nese název Umírání duší. Spisovatelova díla se těší velké oblibě čtenářů i kritiků. Heitz při své literární tvorbě uplatňuje znalosti z historie, kterou spolu s germanistikou studoval na univerzitě. Chvíli se živil jako novinář.

Knihu tedy otevírá postava Arese Löwensteina. Udělaný osobní trenér s kriminální minulostí a rázným přístupem představuje pro čtenáře ideální postavu ke ztotožnění. Je totiž člověk stejně jako my (nebo alespoň většina z nás) a svět Heiztových nadpřirozených postav mu zatím nic moc neříká. Dokud se nesetká s postavou drobné motorkářky. Pro koho není Umírání duší první zkušeností s autorovými díly, okamžitě pozná Siu. Upírku, přesněji řečeno Dceru Jidášovu, máme-li být v terminologii úplně důslední.

Sice Löwenstein nahlédne pod pokličku světa nadpřirozených bytostí nejprve jen zlehka, ale to netrvá dlouho. Heitz jeho příběhové linii začne nakládat plné talíře až do poslední naběračky tak, že opojnou chuť mystična si nestíhá v té rychlosti ani pořádně vychutnat nebo se bát. Autorovy nitky osudu ho svedou do kupy s Lene von Bechsteinovou, kterou všichni známe z prvního dílu série Válka starých duší. Lene je stále na nože s Duboisem a postrádá svého nedobrovolně přijatého druha, Eugena von Bechsteina.

A není jediná, kdo někoho hledá. Inverno pokračuje ve svém honu na putující duše. Sia se snaží získat zpátky svoji osvojenou dceru Elenu a druha Erica. A nezapomínejme na Minamota, který čtenáři konečně ukáže svoji pravou tvář v ostrém světle se všemi jejími liniemi. Novinkou pro čtenáře této série je postava Korffa. Majitel pohřebního ústavu je čtenáři exponován hned z počátku knihy. A není žádným velkým spoilerem, že se jedná o novou entitu, která byla v prvním díle opomenuta. Přidá do knihy nevysvětlitelnou paranoiu z vlastního odrazu a stínu a zjistíme, jak to chodí se zubatou. S kým že? No přece se smrtí, Korff je totiž smrtispáč.

Jeho postava je pro čtenáře oříšek. Z Korffovy příběhové linky nakonec pochopí, že skutečný důvod ohrožení světa bude mnohem hlouběji, než se z příběhů ostatních postav série může zdát. A jelikož ty komplikací zažívají opravdu hodně, tak na to má čtenář tendenci zapomínat. Ale to Heitz to nedovolí.

I když kniha končí obstojným vyvrcholením děje – je to sice velké, ale gradace děje podle mě není tak výrazná jako u předchozího dílu – stejně nevíte, co měl ten Korff za lubem. Ale pozor, Heitz na své čtenáře myslel a rozhodl se je navnadit na svoji další tvorbu. V bonusové povídce vás neuvěřitelně čtivým a povedeným kouskem naláká do svých sítí – pochopíte, o co šlo a že to opravdu není nic, co by se dalo jen tak zamést pod koberec. (Nebo vymýtit z vlastní hlavy, když si večer čistíte zuby u zrcadla.)

Heizt plete vlákno jednotlivých postav z jedné kapitoly do druhé a opět čtenářům ukáže, že je mistrem v utínání kapitol. Řádky prolétáváte očima co nejrychleji, abyste se v ději posunuli, abyste zjistili, co přijde jako další. A když děj vrcholí, přichází nějaký zvrat nebo posun, tak autor kapitolu utne a lusknutím prstu se přesunete k jiné postavě. A vy se nemůžete dočkat, až se dostanete o pár desítek stránek dál, abyste se vrátili k tomu, jak daná situace skončí. Autor své čtenáře rád napíná jako strunu – šponuje vás div neprasknete. A to je kouzlo Heitzových děl.

Co se týká prostředí knihy, je opravdu pestré. Ačkoliv převážná většina je zasazena do Německa a Rakouska, čekají vás takové destinace jako je třeba Kanada, Kongo nebo japonské ostrovy. Terén knihy je členitý stejně jako její postavy a nudit se určitě nebudete.

Mně osobně chyběla větší pozornost k příběhové lince Lene von Bechsteinové, kterou jsem si z prvního dílu oblíbila. Ačkoliv se celý děj motá kolem ní, příliš silný příběh čtenáři nepřinese. Její alternativou, u které spočívala valná část příběhu, se stala Sia. Ta v sobě však má „divoké já“, které pojalo úmysl promlouvat ke čtenáři a přiznám se, že mi to přišlo příliš patetické, nepřekvapivé a spíš na škodu. Druhá věc, která mi nepřijde příliš lichotivá, je množství překlepů a chyb v textu. Nedovolila bych si říct půl slova, kdyby to bylo třikrát za celých čtyři sta stran. Ale bylo to mnohem častěji, což působilo rušivě a donutilo mě to přemýšlet i o vhodnosti překladu některých frází z originálu. Takže za to dávám malé bezvýznamné mínus ne však autorovi samému.

Takže doporučuji knihu Umírání duší pevně uchopit do rukou a užít si poslední díl Exkarnace. Potom se už jen můžete přidat do řady nás, netrpělivých čekatelů na další díla z pera Markuse Heitze.

Vydal: FANTOM Print; 2019
Autor: Markus Heitz
Překlad: Svatava Kretková
ISBN:978-80-7594-023-0
EAN:9788075940230
Počet stran: 400