Páteční schůze Kočičího klubu se blížila a na mě dosedla lehká nervozita. Dýchánek se totiž tentokrát konal v mé rezidenci, což znamenalo, že vše musí být perfektní. Služebné už uklidnily celý dům, doplnily minibar a vyčesaly kočky, ale to mě neuklidnilo. Kočičí klub je velmi prestižní a každá chyba je okamžitě trestána neskrývaným pohrdáním. Vypadá Don Kočičák dost zdravě? Má Hemingway v misce čerstvé mléko? Nebudou mé hračky připadat ostatním členům klubu příliš triviální…?

Kočičí klub
Autor Josh Wood
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 15–30 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 227. (rodinné), 1 068. (celkově)
Mechanismy Draftování karet, sbírání sad

Josh Wood je debutující autor, který pochází z Kalifornie. Dříve pracoval na speciálních efektech a podílel se třeba na X-Menech nebo Strážcích galaxie, nyní se naplno věnuje hrám. Kočičí klub je jeho premiéra ve světě tvrdého byznysu kostek a kartiček.

První dojem z Kočičího klubu byl rozpačitý. Krabice je totiž celá růžová a vypadá spíš jako šití pro šedesátileté dámy. Ale nesuď hru před partií – a tady to platí ne dvojnásob, ale osminásob. Rovnou vám totiž prozradím, že Kočičí klub je nehorázná pecka, které jsem během prvních dvou dnů testování odehrál snad deset partií a ještě teď po třech týdnech jde na stůl prakticky pokaždé, když pořádám hraní. A o co tedy jde?

Každý z hráčů se stane členem prestižního Kočičího klubu, vybrané společnosti chovatelů koček, ve které se pěstuje tvrdá rivalita. Každý chce mít tu nejlepší sbírku kočiček na světě! Na stůl se rozhodí mřížka tvořená devíti kartami, „blokující“ figurka kočičky a hra začíná. Hráč, který je na řadě, si může vybrat. Buď vezme kompletní řádek karet, nebo sloupec. Jediný, který nemůže vzít, je ten blokovaný figurkou kočky. Tak jako tak, výsledkem bude zisk tří karet. Každý takto postupně vybuduje svoji sbírku, pojďme se tedy podívat, jaké karty ve hře figurují.

Za prvé, kočičky. Kočičkář bez kočičky je smutnější než výkony Zbrojovky v posledních třech letech, takže si rychle nějakou pořiďte. Kočky jsou hlavním zdrojem vítězných bodů, ale bacha, musíte je na konci hry dobře nakrmit. Kvůli tomu berete karty jídla – tuňáky, kuřátka, mléko plus „žolík“, univerzální potravina, pod kterou si osobně představuji kapsičky. Hladová kočka je za mínusové body, nepodceňte to! Dále si můžete vzít hračky (sbíráte jejich sady a za ně opět inkasujete body), oblečky (kdo nemá žádný, body ztrácí, kdo nejvíc, získá jich šest navíc), šantu (též zvanou jako kočičí kokain, opět vám bodově pomůže), ztracenou kočičku (když tyhle karty splašíte dvě, můžete si vzít bonusovou toulavou kočku) a rozstřikovač umožňující přesunout blokující figurku, takže si vezmete, co chcete, nebo soupeři zabráníte sebrat nejtučnější sloupek či řádek.

A to je všechno. Takhle jednoduché to je. Vezmete řádek nebo sloupec, nakrmíte kočky, kasírujete body. Pravidla máte vysvětlená za pět minut a vůbec nevadí, že vás nikdo neposlouchá, během kola pochopí vše, co si myslí, že potřebují. Svůj názor změní po první partičce, která trvá asi půl hodinky. V ten moment si totiž uvědomíte, že v růžovém kožíšku je schované tvrdé euro, které hráčům nic neodpustí a nejlepší může být jen jeden. A kamarádská atmosféra chovatelů chundelatých mazlíčků se změní v tvrdou rivalitu, proti které byl feud mezi McGregorem a Nurmagomedovem přátelská špičkovaná. Další partie už bude nemilosrdná; šanta bude mizet, blokující kočička vždycky zasedne největší hromadu jídla a kdo nenakrmí dvě kočky, má zaděláno na zatracené problémy.

Kombinace jednoduchého principu, roztomilého tématu a neuvěřitelně vychytaných mechanismů je něco, co jsem na svém stole nějaký ten pátek hledal. Někteří přátelé a testeři by preferovali vizuál zaměřený na reálné kočičí fotografie, ale jinak jsem na hru nenašel a neslyšel jedinou výtku. Spolužačka, která nikdy nehrála nic jiného než prší, bývalý centr amerického fotbalu, kaliči, kteří pátek zakončují zásadně na podlaze, ti všichni si Kočičí klub nadšeně zahráli a velebili jeho kvality. A pocit, že se staráte o sbírku roztomilých šelmiček, ještě umocňuje parádní zážitek ze hry.

Velice mě zaujal také již zmíněný point salad. Jasně, viděli jsme jej mockrát, ale v takto jednoduché hře je možnost zvolit libovolnou strategii osvěžující. Každý druh karet navíc sbírá body jinak – šanta zvyšuje skóre vašich koček, oblečky berete buď hodně, nebo se snažíte sebrat jen jeden, pečlivě vybíráte hračky, abyste měli co nejsilnější set… Do toho zasahují zvláštní schopnosti zejména toulavých koček, které například říkají, že dostanete bonusové body za každou černou kočku. Ostatní to ale vidí a krádeže karet nabírají na intenzitě. Nabrané karty před sebou schováváte, takže výsledek partie můžete maximálně tušit, což je super. A když přijde konec, mnohý z hráčů nestíhá obracet oči v sloup údivem.

Kočičí klub je svěžím přínosem na tuzemský trh, který má daleko širší potenciál, než téma naznačuje. Sakra, vlastně nechápu hodnocení od geeků na BGG, které není vůbec špatné, ale já osobně bych kočkám narval nejmíň půl bodu ratingu navíc. A jestli máte aspoň trochu rádi kočičky, nemáte vůbec nad čím váhat.

VERDIKT
Tvrdé euro v růžovém kožíšku, které svou jednoduchostí a zároveň genialitou zaujme mnohem širší skupinu hráčů než jen chovatele koček.