Cosi shnilého dříme ve městě Yharnam. Z katakomb Kalicha se v noci plíží podivné zrůdy a vraždí nebohé poutníky na potkání. Právě sem zamířila skupina chladnokrevných lovců, zabijáků bez strachu a pudu sebezáchovy, aby rozpoutali masakr a vyčistili město od netvorů. Musí si ale dávat pozor – ne nadarmo se říká, že se staneš tím, čeho se nejvíc obáváš…

Bloodborne
Autor Eric M. Lang
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 3–5 hráčů
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2016
Pořadí na BoardGameGeeku 288. (tematické), 1 225. (celkově)
Mechanismy Házení kostkami, sbírání sad, draftování karet, správa karet na ruce, pokoušení štěstí

Eric M. Lang je jedním z nejvýraznějších tvůrců nynější generace. Na kontě už má bezmála desítky veleúspěšných her, jmenujme například Blood Rage, XCOM, Rising Sun, Arcadia Quest, Kmotr či třeba nedávno avizovaný Victorian Masterminds. Jeho zlaté prsty mají tu kouzelnou schopnost, že hry, které vytvoří, jsou obvykle vynikající (a když ne, tak aspoň obstojné). Jak si Eric poradil s videoherním tématem?

Jak jste asi věděli, Bloodborne totiž vychází z počítačové hry, tak trošku patřící do Souls série. Jejími atributy jsou temná až hororová fantasy atmosféra, inspirace dílem H. P. Lovecrafta či Brama Stokera a především brutální obtížnost, čímž série kontrastuje s dnešními obvykle až dementně jednoduchými hrami. Co si z toho všeho odnesla karetní verze?

Rovnou prozradím, že obtížnost ne. Ačkoliv se Bloodborne tváří kooperativně, je to ryze kompetetivní hra a monstra Yharnamu tvoří spíše křoví než úhlavní soky. Těmi jsou totiž ostatní lovci. Vaším cílem je nahrát nejvíc vítězných bodů, které získáváte za krev nepřátel a trofeje z jejich hlav. Na začátku nafasujete kartičku hrdiny s prostorem pro kořist, základní sadu karet a můžete vlítnout po hlavě rovnou mezi běsy.

V každém kole si tajně vyberete jednu kartičku zbraně, kterou zahrajete. Každá zbraň je trochu jiná – některé dávají pořádnou pecku, jiné třeba vystřelí dřív než ostatní. Právě o to tu totiž jde. Monstra mají tolik životů, aby je hráči s větším či menším pohodlím utloukli. Jenže trofeje a krev dostane jen ten, kdo si praští, ne ten, kdo kouká opodál. Musíte proto přemýšlet – jsem na tahu včas, abych stihl dát příšeře aspoň jednu do kožichu? Protože pokud ne, měl bych zahrát kartu s okamžitým efektem, která se vyhodnotí dřív. Mám jistotu zásahu? Tak to je čas vytáhnout tu největší palici, abych podojil co nejvíc krve.

Jednou za čas zahrajete kartu Lovcův sen, která vám umožní uložit si dosud nasbíranou zásobu krve, dobrat si zpátky karty a vzít si z nabídky novou. Tím pádem vylepšujete svůj arzenál o ničivější, rychlejší či zajímavější zbraně s různými schopnostmi. Jenže v kole, kdy sníte, samozřejmě nebojujete, takže žádné trofeje nezískáte. Musíte proto dobře zvážit, kdy vás oddech stojí nejméně škod – ideálně v kole, kdy byste stejně nedokázali žádné zranění způsobit.

Monstra nejsou jen na koukání, ale umí vám také zatopit. V každém kole si za aktivní stvůru hodíte kostkou, a podle toho všichni slíznete ránu. Když umřete, hrajete normálně dál, ale přijdete o dosud naspořenou krev, což je velice mrzuté. Čímž se dostáváme k hlavnímu rozměru hry, kterým je škodolibost. Hrajete proti sobě, tak co se žinýrovat. Klidně si vychytejte moment, kdy jdou všichni do akce se zbraněmi na blízko, a pokropte nestvůru i vaše kamarády pořádným proudem z plamenometu! Neměli tam stát, ne? Škodolibých karet najdete víc a jejich efekty bývají jednoduché. Myslím, že by větší variabilita prospěla. Možná prostor pro rozšíření?

V záludných úmyslech vám pomáhá jedna ze startovních karet nazvaná Proměna, díky které se kouknete, co zahráli soupeři, a teprve potom zvolíte svoji kartu. Ale pozor, i Proměnu může zahrát víc lidí, a jejich manévry se pak vyhodnocují v běžném pořadí. Pořád si tak musíte hlídat, kolikátí hrajete, kdo je před vámi a kdo utře nos. Hlavně ať to nejste vy!

Ačkoliv hra nepřichází s žádným bůhvíjak originálním konceptem, hraje se dobře a bavila v podstatě každého testera. Uvítali bychom zejména ještě o kousek škodolibější možnosti, ale jinak Bloodborne jako oddechovka na hodinku funguje docela dobře. Výhodou jsou jednoduchá pravidla, díky kterým můžete začít v podstatě za pět minut. Variabilitu pak dodají různá monstra, bossové s odlišnými schopnostmi i zbraně, které si ale prohlédnete nejpozději během pár partií a po pěti už budete tušit, co by tak kamarádi mohli vytasit.

Bloodborne je svižná a oddechová karetní hra, fungující úplně jinak než její počítačový předek. Místo oblud budete měřit síly spíše s protihráči, a i přes skvělý vizuál tak zavládne spíš atmosféra škodolibosti než strachu – což ale vůbec nevadí. Jen počítejte s tím, že celý večer vás asi přeci jen nezabaví.

VERDIKT
Jednoduchá a škodolibá karetní hra, ve které budete spíše než monstra trápit vaše kamarády.