Michal Ekrt je brand manager ve vydavatelství Blackfire, má na starosti překlady her, komunikaci s vydavateli a mediální pokrytí her. Kromě toho před rokem vstoupil do cechu designérského a pomocí kampaně na hithitu vydal rodinnou karetku Medvěd Wrr, která navazuje na oblíbenou dětskou knížku. Hra měla velký úspěch a mezi rodinnými hráči se jedná o (asi) druhou nejpopulárnější hru hned po Karaku.

S Michalem jsem se sešel v sídle vydavatelství Blackfire, kde jsme během příjemných dvou hodin probrali jeho plány s novou hrou i spoustu dalších zajímavých témat.

  • Ahoj Michale, tvoje prvotina Medvěd Wrr brzy dostane sourozence, chystáš se jít na crowdfundingový trh s deskovkou Kytice. O čem nová hra je?

V létě 2018 mě oslovil Jorik Jakubisko (syn režiséra Juraje Jakubiska), který se podílel na komiksové verzi Kytice, jež před 2 lety výrazně uspěla na hithitu. Dodnes prodali přes 9 000 ks knížky a napadlo je, že by bylo fajn mít ke komiksu ještě deskovou hru. Mě oslovili, protože už jsem měl zkušenosti s designem her a vydáváním.

  • Co tě inspirovalo při tvorbě hry?

Nejvíc asi náhodná partie Takenoka, ve kterém se určitým způsobem pracuje s hexy, to mě trochu nakoplo, předtím jsem 3 týdny od první schůzky s Jorikem nebyl schopen na nic přijít. Pak už to šlo ale rychleji a v srpnu nebo září jsem byl schopen zorganizovat první playtesting.

  • Odkud se vzalo její zasazení do netypického hávu?

Důvodem je ono spojení s komiksem, ale v podstatě teď ještě není jisté, zda se hra bude jmenovat Komiksová Kytice, jen Kytice, nebo úplně jinak. Příběh řeší zadavatelé, já dodávám mechanismy. V podstatě, kdyby to úplně krachlo s Kyticí, mohl bych hru převléknout a vydat v jiném kabátku. I když, na původní Kytici už se autorská práva nevztahují, takže bych mohl zachovat i téma.

  • Ještě zůstaneme u tématu hry: jakou baladu z Kytice máš nejradši?

Pokud bych měl volit čistě podle filmu, resp. knížky, tak řeknu jako nejoblíbenější Svatební košili. V komiksové verzi se mi ale nejvíc líbí Polednice, skvělý je i Zlatý kolovrat. Vlastně se mi jich víc líbí, než nelíbí, ale kdybych měl vybrat neoblíbenou, byl by to Poklad, ten nemám rád.

  • Jaké zkušenosti z tvorby Medvěda Wrr tě nejvíc ovlivnily? Co děláš stejně, co úplně jinak?

Před Medvědem Wrr jsem takové dva roky na žádný ze svých návrhů ani nesáhl (a že jich pár bylo). Úspěch Medvěda Wrr mi ale dokázal, že takový projekt jde dotáhnout do konce a že to zvládnu i já.

  • Jaké mechanismy ses rozhodl použít a proč?

Mám rád kostkové hry, líbí se mi, když je ve hře variabilní mapa, figurky, karty, žetony. To všechno jsem do hry dostal a ani jsem se nemusel extra snažit, vše do sebe zapadlo. Cílovka pro hru je jasná, jsou to lidi, co na hithitu podpořili vznik komiksu. Nemusí jít nutně o deskovkáře, z pohledu mechanismů je hra vhodná pro hráče od deseti let, ilustrace a drsné téma jí ale přiřkne spíše přístupnost od 16 let.

  • Co šlo při tvorbě nejhůř a co nejlépe?

Nejhorší bylo začít, najít nápad, kolem kterého to vystavět. Věděl jsem, že mě nic nelimituje, nemusím se nijak řídit „kánonem“, ale chtěl jsem tam nějaké prvky propašovat. To se mi myslím povedlo, ve hře totiž hrajete za monstra, která chodí po krajině a straší. Pojícím prvkem s literaturou je Karel Jaromír Erben, který rázuje po krajině (více viz níže). Od začátku jsem se snažil nesklouznout k tomu, abych udělal variaci na Dixit a využil pouze stylových kreseb z komiksu, chtěl jsem tomu dodat víc mechanismů a herní hloubky.

  • Pomáhali ti třeba při betatestingu i jiní designéři?

Hru jsem testoval na dětech, kamarádech… Zpětnou vazbu jsem dostal i od pár lidí z branže. Peter Scholtz (Sorcerer) byl z dema, které jsem mu ukázal v Essenu, nadšený, zpětnou vazbu mám i od Petra Bělíka (Mafia City, Aruba) a Michala Pěšáka z Ráje deskových her, pár připomínek jsem posbíral i od Alladjexe (JOUOB.cast). Ve hře se určitě objeví flavour text z Kytice, aby byla podpořena atmosféra během partie. Jedno ale musím přiznat: nejedná se o příběhovou hru, žádná pohádka se během partie „neodvíjí“, hra je do příběhu Kytice spíše zasazena. Ještě zpátky k tomu Karlovi Jaromíru Erbenovi. Je to taková škodící figurka, která chodí po krajině a „píše“ o nestvůrách, takže se jich lidé míň bojí. V praxi to znamená, že hráčům kazí šance na úspěch (blokace kostky, odhánění monster pryč z políček).

  • V jaké fázi je v tuto chvíli projekt?

Mám sepsaná pravidla, zadavatel dodá „lore“, řeší se komponenty. Na 60 % bude v názvu hry Kytice. Během března by měly být hotové ilustrace, vše směřuje k tomu, abychom v dubnu/květnu spustili kampaň ke hře. Z mé strany jsou hexy (mapa) ve finální verzi, kostky taktéž. Ještě mi zbývají nějaké ladící a balanční úpravy, ale máme tak 80 % z předprodukční fáze hotovo. Což znamená, že jsme lehce před půlkou celého projektu. Cesta je to ještě dlouhá, ale věřím, že teď už to dopadne. Tisknout to budeme v Efku, v první fázi půjde o 1 000 ks.

  • Většina fanoušků deskových her tě zná jako „Michala z Blackfire“, ale tady sedíme nad už druhým designérským počinem. Znamená to, že postupně měníš stranu barikády?

Ne, to vůbec, pořád je pro mě primární hry vydávat a lokalizovat, na tom se nic nemění. Ale občasné designérské ambice prostě nezapřu.

  • Máš kromě Kytice rozpracovaný ještě jiný projekt?

Mám rozpracovanou hru o cyberpunku z Prahy, ale zatím to je u ledu, nebyl na to čas. Uvidím, jak dlouho to v šuplíku zůstane. Možná to pak předělám do neoficiální adaptace Cyberpunku 2077 (smích). Vlastně by tu jeden menší projekt byl. Agentura, která pořádá festival Sporťáček, chtěla vytvořit karetku a najali k tomu ilustrátora z Pixaru, který dělal na hitu V hlavě. Uvidíme, jestli to nakonec dopadne.

  • Jaké dvě hry tě v poslední době bavily nejvíc? A ať nejsou obě od Blackfire!

My Little Scythe, to je teď u nás doma velký hit. Baví mě kickstarterovka Reckoners a samozřejmě miluju Rising Sun!

V průběhu rozhovoru jsme odehráli jednu testovací partii Kytice. Ve hře se snažíte splnit celkem tři úkoly, které si taháte na kartičkách. Jde buď o konkrétní barvy polí, na kterých musíte úspěšně vystrašit obyvatele, nebo jejich kombinace či tvary. Pohybem po mapě postupně otáčíte skryté hexy. Každý hex má svoji sadu podmínek, které musíte splnit. Činíte tak hodem celkem 5 kostek. Po každém hodu můžete celkem čtyřikrát přehodit, pokaždé si ale musíte jednu z kostek dát stranou. Pokud se vám podaří naházet správné symboly (pomůžou vám v tom karty na přehozy, žolíkové karty se symboly nahrazujícími kostku), políčko je vaše a počítá se pro splnění vašich úkolů. O obsazená políčka je možné uspořádat přestřelku, při které hráči hází proti sobě a ten, který symboly získá první, bere pole (při remíze vítězí obránce). V kole každého hráče je možné provést tyto akce: pohyb, průzkum+pohyb, hod-strašení, hod-souboj. Do toho se občas hýbe figurka K. J. Erbena, která má vlastní kostky a akce (např. rozhlédnutí se po krajině). Hraje za něj vždy hráč, který byl na tahu, může se při tom pokusit co nejvíce zkazit situaci soupeřům. Ve hře je ještě přítomen balanční mechanismus, který po dvou neúspěších v řadě dá smolařovi bonusovou kartičku.

Hra krásně ubíhala, kostky lítaly po stole jako zběsilé, štěstěna a pronásledující K. J. Erben se přesouvali od hráče k hráči, dlouho nebylo jasné, kdo má blíže k vítězství, což udržovalo napětí na příjemné úrovni. Občasné neúspěchy se daly skousnout, pravidla byla jasná a srozumitelná. Líbil se mi i mechanismus pohybu K. J. Erbena, který hru skvěle oživil. S pěkným kabátkem má Kytice potenciál stát se úspěšným rodinným kouskem, ke kterému posadíte i babičku, jež na Kytici vyrostla. Při rodinném hraní ani nepoznáte, že je hra celkem abstraktní. Jakmile bude spuštěna kampaň ke hře, budeme vás informovat.