Rok 1866 se proslavil podivnou událostí, nevysvětleným a nevysvětlitelným jevem, na který patrně dosud nikdo nezapomněl. Pověsti, jež se rozlétly mezi lidem z přístavů a vzrušily i veřejnost daleko ve vnitrozemí, zneklidnily nejvíc námořníky. O záhadný jev se zajímali hlavně obchodníci, loďaři, lodní kapitáni, evropští i američtí rejdaři, důstojníci válečného loďstva všech zemí a po nich i vlády různých států na obou pevninách.

Jules Verne – 20 000 mil pod mořem

Podmořská města
Autor Vladimír Suchý
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 80–150 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 304. (strategické), 659. (celkově)
Mechanismy Správa karet na ruce, sběr surovin, umisťování dělníků, budování sítě

Špičku české designérské školy tvoří, zjednodušeně řečeno, dva jmenovci, Vladimírové Chvátil a Suchý. Prvně jmenovaný sklízí v poslední době úspěchy s novými edicemi svých bestsellerů (několik verzí Krycích jmen, nová edice Mage Knight) a pořádné hutné euro už jsme od něj nějakou chvíli neviděli. Zato maestro Suchý, ten se na promakaná eura soustředí konstantně, důkazem budiž Klub ztroskotanců a vynikající Pulsar 2849, jedno z nejpříjemnějších překvapení roku 2017. Jeho čerstvý počin Podmořská města, který byl na loňském Essenu  jednou z nejobletovanějších her, se mi dostal do rukou a očekávání byla nastavena vysoko. Zajímavostí je, že jde o první hru, jež vyšla pod hlavičkou společnosti Delicious Games, kterou si Suchý založil. Českou verzi nám přinesl MINDOK.

Podmořská města jsou worker placement pro jednoho až čtyři hráče. To už nám samo o sobě napovídá, co najdeme v krabici s hrou. Velká společná deska, osobní desky hráčů, stovky žetonů surovin a platidel, k tomu několik žetonků na různá počítadla, to je poměrně typický mix komponent. Méně obvyklé pro worker placement už jsou karty, kterých je ve hře úctyhodné množství. Právě ty a jejich způsob použití jsou jedním z prvků, které hře dodávají punc svěžesti v rámci této tradiční euroherní kategorie. I proto tvůrce hru označuje jako card placement.

Hra na první pohled působí hodně sexy, design desek je příjemně futuristický, zamrzí jen provedení na poměrně tenkém papíře (první a ne poslední podobnost s Marsem: Teraformací). Pozitivní dojem vylepšují plastové kopule měst a barevné „lentilky“ budov, obojí krásně ladí s celkovým vizuálem hry. Hra mě, co se vzhledu týče, hodně baví a mrzí mě v podstatě jen drobnost v podobě opakujících se ilustrací na kartách. I tak ale Podmořská města vypadají vážně světově a neztratí se ani mezi většinou kickstarterové produkce, u které se na vizuál hodně dbá.

Pryč už ale od povrchního hodnocení komponent a vzhledu, Mars je ošklivý a jak se skvěle hraje! V Podmořských městech budujete… Inu, podmořská města. Život na suchozemském povrchu Země už prakticky není možný, proto jste byli pověřeni vybudováním říše pod hladinou. Začínáte s jednou obyčejnou kupolí, ale otevírá se před vámi svět plný možností a slaných odměn.

Na herním plánu (oboustranný, jedna strana pro hru 3–4 hráčů, druhá pro sólo a duelové partie) jsou na výběr akce, pomocí kterých lze získávat suroviny, stavět města, obklopovat je budovami (nebo budovy vylepšovat), propojovat města pomocí tunelů či získávat různé výhody (posun v pořadí pro další kolo, aktivace vyložených karet, zisk karet). Partie se dělí do tří věků (na konci každého dochází k produkci zdrojů), které dohromady trvají deset kol (první věk je delší). V každém kole lze umístit celkem tři „dělníky“ na vybraná akční pole. Při jejich umisťování zahrajete zároveň i kartu z ruky (vybíráte většinou ze tří).

A tady přichází největší inovace a osvěžující prvek Podmořských měst. Pokud se totiž barva karty shoduje s barvou akce z plánu, kterou jste si právě vybrali, můžete využít i efekt karty. Ty se liší a nabízí spektrum výhod od jednorázových bonusů přes vyložení karty (tu je třeba aktivovat pro zisk bonusu) až po vylepšení produkce nebo bodovacích podmínek na konci hry. Díky tomuto prvku se tak elegantně redukuje neduh worker placementů, kdy některé akce nejsou tak lukrativní jako jiné. Díky bonusu s kartou totiž můžete vytěžit hodně i ze zdánlivě nezajímavé akce. Nikdo nikdy neví, jaké má kdo karty v ruce, a to do hry vnáší prvek taktiky okořeněné špetkou překvapení. Standardně si každý líže běžné karty, lze ovšem získat i dražší specialitky, které jsou unikátní a mohou pomoci vaší taktice.

Cílem hry je vystavět tu nejpromakanější a nejimpozantnější podmořskou říši, jakou kdy Poseidon viděl. Na vaší desce mohou být dva druhy měst (základní a symbiotická), čtyři druhy budov (farmy na jídlo a body, odsolovací stanice na peníze a univerzální materiál, laboratoře na vylepšovací a stavěcí suroviny, tunely na propojení sítě a zisk peněz a bodů). Z počátku bude na vaši desku smutný pohled, ale postupem času se krásně zaplní a vás naplní pýchou. Kromě nutnosti nakrmit každé z měst během produkce hra postrádá nouzi, celou dobu se tedy snažíte urputně a zároveň promyšleně budovat. Díky tomu svištíte vpřed, nehledíte na minulost, ale stavíte jako oteklí, což přináší oblíbené přívaly uspokojení a radosti, třeba když vám hezky šlápne nějaké kombo nebo během produkce zacinkají spousty peněz a surovin .

Bodování je z menší části průběžné (za splnění podmínek v průběhu produkčních fází) a na konci jde v podstatě o klasický „point salad“. Obestavěli jste město všemi typy budov? Tu máte šest bodů! Propojili jste na své desce vaše město s metropolemi na okraji? Tady máte bonus! Zbytek naprodukovaných surovin si na konci směníte na peníze a za ty pak dokoupíte drobky vítězných bodů. A nejvíce bodů má kdo? No přece mistr Podvodník! Ehm, tedy Podmořník.

Ve dvou jsou Podmořská města překvapivě rychlá a stravitelná záležitost, méně dostupných akcí, výrazně kratší „downtime“ mezi tahy a partie tak může vzít něco přes hodinu a půl (včetně úvodní přípravy, která je celkem zdlouhavá, jak je u složitých euroher zvykem). Ve třech a čtyřech už počítejte se třemi hodinami času a přítomností analytické paralýzy. Rozmyslet tah by sice trvalo stejně jako ve dvou, ale před vámi hrají teoreticky dva až tři hráči, kteří vám můžou zabrat primární i náhradní akci a vy se pak budete dlouho snažit spočítat další přijatelnou alternativu. Každopádně od svých stolů vyžeňte generály Taktiky, s těmi tuto hru zažít nechcete!

Se znovuhratelností není problém, karet všech věků je dostatek, každá hráčská deska je kapku odlišná a až se pod hladinu potopíte vícekrát, nemusíte se bát stereotypu, stačí totiž pouze otočit hráčskou desku a využít tak její více asymetrickou verzi (jiné rozložení tunelů, bonusů, nové efekty políček pro města i budovy). A jak že to je s tou podobností s Marsem? Inu, snaha o tvorbu fungujícího enginu, vládní projekty (připomínají tituly), akční kartičky (trochu jako projekty z Marsu), to jsou prvky, kterých si zarytý teraformer určitě všimne. Jenže hra zůstává natolik svá, aby se do mysli nevkradl pocit z oné jednou navštívené řeky. Můj celkový pocit je takový: „ano, Podmořská města jsou eurovka, která dobře pracuje s akčními kartami a pocitem uspokojení. Ale není to Mars, v pozitivním (jen minimum zbytečných karet) i negativním (uspokojení z enginu si užijete jen třikrát za partii) slova smyslu“.

Závěr je jednoduchý. Oprostěte se od pár povrchních vad (opakující se ilustrace, laciné hráčské desky), nasaďte si šnorchly a vrhněte se do toho, protože tahle jízda má grády! Zábavné budování, příjemné pocity uspokojení z dobře odvedené práce, spousta prostoru pro taktizování a strategii, skvěle promakaný hlavní mechanismus volby akcí. To chcete!

VERDIKT
Krásná, promakaná a proklatě zábavná eurovka, která si může z mořského dna klidně vyšlápnout i na Mars (Teraformaci)!