Lipsko. Bývalé východní Německo. Svět, ve kterém stále ještě doznívá hlas starých časů, městem se potulují motorkářské gangy, ruština zní snad ze všech koutů a polorozpadlé budovy čekají na demolici. Dějiště jako stvořené ne pro jednu vraždu, ale hned celou sérii. A to ne ledajakou! Mrtví jsou aranžováni přesně podle slavných obrazů a na místě činu vrah pokaždé zanechá vzkaz. Zatímco policisté zoufale hledají indicie, které jim vrah zanechal, začíná se vyšetřovacím týmem šířit kletba. Ten, na kom ulpí pohled mrtvého, zemře. Jediný, kdo se zdá být imunní, je majitel pohřebního ústavu Konstantin Korff. Dopadne policie s jeho pomocí vraha dřív, než bude pozdě?

Německý autor Markus Heitz je už v českých vodách poměrně známým spisovatelem. Největší úspěch zaznamenal se svou fantasy sérií Trpaslíci. Neméně známé jsou však i jeho knihy s Konstantinem Korffem kombinující nadpřirozené motivy par excellence!
Pohled mrtvého je z tohoto úhlu pohledu díky svému pojetí poněkud vyčnívajícím dílem. Sám autor v doslovu uvádí, že prvním impulsem k napsání Pohledu mrtvého bylo přání čtenářů bažících po obyčejném thrilleru. Nicméně by to nebyl Markus Heitz, aby příběh nepojal s invencí sobě vlastní.
Román skutečně na první pohled působí jako běžný thriller, který volně spojuje autorovy předchozí knihy s majitelem pohřebního ústavu v hlavní roli. Je-li čtenář milovníkem klasických detektivek, nechť nečte epilog, má-li raději nádech nadpřirozena, je epilog jakousi neodmyslitelnou složku příběhu. A tato obojživelnost dělá z knihy zajímavé literární dílo.

Tempo příběhu je nastavené svižně už od samého začátku. Heitz s lehkostí ilusionisty střídá kapitoly z pohledu hlavních protagonistů. Čtenář se tak stává přímým svědkem vrahova konání i policejního vyšetřování. Z popisů lipského prostředí dýchá realita z každé stránky, stejně jako z místa činu. Oproti brutalitě severských detektivek si Heitz nelibuje v naturalistických detailech. Místa činu pouze načrtává, nechává prostor pro čtenářovu fantazii a ta jsou díky tomu mrazivě uvěřitelná. Pasáže s tajemným obrazovým vrahem se tak, spolu s pasážemi z pohřebního ústavu, stávají nejzajímavější částí knihy. Policejní vyšetřování se oproti tomu častěji opakuje a místy stagnuje, z čehož je poznat, že se Heitz cítí spíš doma v paranormálních zápletkách než v klasické detektivce.
Co se Heitzovi daří bravurně, jsou charaktery jednotlivých postav. „Obrazového vraha“ čtenář sleduje od prvních okamžiků a od začátku matně tuší, kdo by jím mohl být. Heitz hraje se čtenářem férovou hru, nic nezatajuje, avšak odhalení vrahovy minulosti je jakýsi závěrečný exkurz do vrahovy zvrácené mysli. Protivníky záhadného zabijáka se stávají tři muži: Peter Rhode, hlavní komisař kriminálky, postižený poruchou pozornosti, Ares Löwenstein, bývalý člen gangu Démoni a nyní osobní trenér, a Konstantin Korff, thanatolog, který si se Smrtí rozumí lépe než kdo jiný. Peter Rhode je vyobrazený jako klasický policista s instinkty loveckého psa, jemuž jeho onemocnění tak trochu brání ve vyšetřování. A jeho neustálé komolení jmen se pak stává už poněkud otravné. Ares je muž plný protikladů natolik dobře vykreslených, že mu čtenář bez potíží uvěří činnost kriminálníka i ředitele ochotnického divadla. Beze sporu nejzajímavější a bohužel jen okrajovou postavou je zde Konstantin Korff. K vyřešení vraždy přispěje minimálně a v knize je spíš příjemným osvěžením, u něhož se Markus Heitz ovšem dlouho nezdrží.

Jak už bylo zmíněno výše, je Pohled mrtvého jakýsi kříženec mezi detektivním a mysteriozním příběhem, ale je to kříženec povedený. I přes to, že bych Markusi Heitzovi vytkla onen způsob zanechávání geniálních zpráv a nedořešenou zápletku s kletbou mrtvého, je příběh dobře vystavěný a velmi čtivý. A jak už Markus Heitz sám v závěru knihy dodává: koho zaujal příběh s Konstantinem Korffem, nechť si přečte ostatní knihy! Věřím, že nebudu jediná, kdo tak učiní!

Autor: Markus Heitz

Překlad: Svatava Kretková

Vydal: Fantom Print, 2018

ISBN: 978-80-7594-017-9

Počet stran: 416