Profesor neopustil svou laboratoř celé týdny. Už jsme o něj měli strach. Nejedl, nejspíš ani nespal a z dílny, v níž převáděl své nákresy na skutečnost, se neustále ozývalo hrčení motorů, drkotání lisů, bzučení elektrických pil na železo a syčení svařovaček. Pak jednoho krásného, podzimního rána vylezl ven a v rukou třímal podivný vynález. „Hleďte,“ řekl a zapnul jej. A my všichni strnuli úžasem.

Gizmos
Autor Phil Walker-Harding
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 40–50 minut
Vhodné od 14 let (reálně cca 10–12 let)
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 70. (rodinné), 265. (strategické), 466. (celkově)
Mechanismy Draftování karet, zisk surovin, budování enginu

Phil Walker-Harding si vybudoval jméno na velmi dobrých eurech Cacao (worker placement bez dělníků, u nás Albi), Imhotep a Bärenpark (budování parku pro medvědy), ale paradoxně nejvíc ho proslavil rychlík Sushi Go! (u nás Blackfire). Phil si nejspíš řekl, že by nebylo špatné vytvořit něco rychlého, ale dostatečně euroidního a sexy. A tak vznikly Bazmeky, tedy pardon, Gizmos, za jejichž českou verzi vděčíme Blackfiru.

Rodinné hry podle mě v posledních letech zažívají obrovský boom. Už dávno v této kategorii nejde o primitivní deskovky na principu roll and move, moderní mechanismy jsou chytré, nápadité a zábavné. Navíc jde často o hry, které jsou přístupné masám, což znamená, že jejich prodejní čísla jsou daleko vyšší než u náročných kousků pro fajnšmekry. S tím ale přichází i zostřená konkurence a „náročnost nenáročných hráčů“ se zvyšuje. I pro rodinné hraní tedy chceme vidět skvěle vyladěnou hru se svižným průběhem, dobrou znovuhratelností a s přístupnými pravidly. A taky by měla dobře vypadat!

Vezmu to od posledního požadavku a rovnou řeknu (pokud jste to už z fotek sami nepoznali), že vizuálně se Gizmos povedly. Čtyřbarevné kuličky, stylové kresby na kartách, rozměrný zásobník na kuličky, to vše se snaží vám pomoct zapomenout, že je hra jinak docela abstraktní. Na první pohled totiž rozhodně zaujme.

A jak se to hraje? Zkráceně: svižně, chytře a zábavně! Elegantně jednoduchý mechanismus, který vám dává na výběr jednu ze čtyř akcí za kolo, se zpočátku zdá až příliš primitivní, ale nebojte, rozjede se! Celá hra se točí okolo nákupu vynálezů, které si umisťujete do vaší vlastní, dejme tomu, laboratoře. Ty pak vylepšují vaše možnosti pro další kola, mění podmínky ve hře a přidávají řetězení do vašich tahů (k řetězení se ještě vrátím). Vynálezy pořizujete za barevné kuličky, které slouží jako herní měna. Kuličky můžete sehnat v zásobníku (náhodně) nebo v dávkovači, kde jich je vždy šest připraveno vyhovět vašim požadavkům (do dávkovače kuličky posílá šikovně vymyšlený zásobník, který je fyzicky hlavní dominantou Gizmos).

Laboratoř z pohledu mechanismů funguje trochu jako engine. Máte nějaké startovní možnosti (např. kapacita pro kuličky) a ty můžete pomocí vynálezů vylepšovat. Takže máte-li chuť syslit kuličky či nepostavené vynálezy, zvyšte kapacitu své laboratoře, když chcete používat modrou kuličku jako žolík, postavte měnič apod. Na malém kartonovém pásku jsou základní možnosti a čtyři akce, které můžete podporovat dalšími vynálezy. Akce jsou Uložení vynálezu (pro pozdější stavbu), Výběr kuličky z dávkovače, Stavba vynálezu a Výzkum (prohlédnutí balíčku vynálezů následované Uložením nebo Stavbou). Máte vždy možnost zvolit jednu z těchto akcí za kolo, takže úplný základ je tak přímočarý, jak jen to jde.

Vynálezy jsou odstupňované podle ceny, ty nejlevnější umí trochu méně, ale za to je můžete stavět častěji. Ty nejdražší potom svedou velké divy, ale občas vám také zablokují některé možnosti do konce hry. Partie končí v kole, kdy některý z hráčů vybuduje šestnáctý vynález, nebo si někdo postaví čtvrtý vynález nejvyšší úrovně. To zajišťuje, že každá partie trvá přiměřeně dlouho. Řekl bych dokonce, že končí přesně tehdy, kdy má.

Kouzlo hry spočívá v magickém slůvku řetězení. To, jak a jaké si stavíte vynálezy, ovlivňuje vaše další kola. Pod jednotlivými akcemi se vám začnou hromadit bazmeky, které vám přidávají nové možnosti. Obyčejné postavení vynálezu vám najednou spustí zisk další akce (třeba dostanete navíc kuličku) či třeba vítězných bodů. No a ona další akce zase může spustit další bonusovou akci. Čtyři barvy kuliček (a vynálezů) hrají také roli, takže je dobré stavět a vybírat kuličky podle toho, jaké barvy vaše vynálezy pro řetězení potřebují. Při dobře sestaveném řetězci si z původní jedné akce provedete klidně 3–4 dodatečné úkony.

Z mého popisu je vám snad jasné, jak skvělý je pocit, když vám na stole vrní řetězová pila a vy díky tomu získáváte zdroje a možnosti pro další tah, který bude neméně epický! Faktor pařby je tady více než 5 a stupni uspokojení z dobrého řetězce se může rovnat jen málokterá hra. I tak se ale dají vystopovat hry, ze kterých si Gizmos vzaly inspiraci. Jako první vás určitě napadne Splendor, dále ucítíte lehkou příchuť Marsu a 7 divů světa. I tak je ale hra dostatečně svá a originální. Dávkování kuliček už jsme sice mohli vidět ve Výbušných lektvarech, ale Gizmos neuvěřitelné sedí, takže jeho využití je přirozené. Mám jen menší obavy o trvanlivost celého dávkovače, protože ho při úklidu hry musíte částečně rozložit – snad se neošoupe moc rychle!

A jaké mušky bych Gizmos vyčetl? Tak v první řadě by někomu mohla vadit přílišná abstraktnost. Kartičky sice mají pěkné ilustrace a všechno hraje barvami, nedokážu se ale ubránit pocitu, že atmosféra hře prostě chybí. Trochu boj je také vysvětlení pravidel méně zkušeným hráčům, pro které je řetězení těžko uchopitelný princip. Tuto nevýhodu ale naštěstí není problém překonat.

Na druhou stranu, pozitiv je spousta a vypíchnu jen některá. Svižné partie a přitažlivý vizuál jsou všeříkající, dalším pozitivem je, jak dobře funguje partie ve všech počtech hráčů (dokonce bych si dokázal představit hrát i v pěti). I když vám ve čtyřech někdo něco vyfoukne, nemusí to znamenat konec nadějí na dobrý výsledek, prostě jen lehce poupravíte taktiku a jedete dál. Moc se mi líbila i možnost hrát pokaždé jinak, ve všech partiích jsem si přitom Gizmos výborně užil a pro ostatní to platí taky. A bylo jedno, zda v dané partii vyhráli, nebo ne, každý si hýčkal svoji sbírku bazmeků a byl spokojený. Nejlepší pocit pro mě při hře nastal vždy, když jsem ve chvílích mezi svými tahy koukal po spoluhráčích, viděl jsem nadšení v jejich očích a mohl jsem sledovat jejich hluboké ponoření do partie.

VERDIKT
Jedno z příjemných překvapení letošního roku, které svými svižnými partiemi a dávkováním pocitu uspokojení zaujme rodinné hráče i ty náročnější konzumenty. Gizmos baví!