Probudil ses se strašnou bolestí hlavy a krajina, která se před tvými mžourajícími zraky rozprostřela, je pro tebe stejně neznámá jako nebe nad tvojí hlavou. Všude, kam jen dohlédneš, se rozkládá neprozkoumaná, panenská divočina. Kde jsi? Jak ses sem dostal? A proč? Jak utišíš palčivou žízeň a krutý hlad? A – pokud se ti to podaří – dokážeš někdy vůbec zjistit, v čí hře ses vlastně stal loutkou…?

Discover
Autor Corey Konieczka
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 60–120 minut
Vhodné od 12 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 3 992. (celkově)
Mechanismy Házení kostkami, pohyb po mapě, různé schopnosti hráčů, modifikovatelný hrací plán, kooperace

Corey Konieczka je autor deskových her známý především svou tvorbou ve Fantasy Flight Games. Na kontě má takové pecky jako Descent, Eldritch Horror, Panství hrůzy, Star Wars: Rebelie nebo Twilight Imperium. Ve svém novém díle Konieczka boří další zdi a staví před nás koncept unique game, deskovek, v nichž najdete v každé krabici nový obsah. Jak se jeho tvůrčí odvaha vyplatila?

Nejdříve pár slov k samotnému konceptu unique games. Ten říká, že v každé krabici najdete unikátní hru – jiné postavy, jiné příběhy – ale všechny se budou hrát stejně. Hmmm. Dokud se podobných projektů neobjeví víc, asi těžko hodnotit, jak se chytí a jaké možnosti nabízí. Discover tuto ideu sice dodržuje, ale revoluční lavinu zatím nespustil a podle nás ani nespustí. Proč?

Začněme prvním dojmem. To, jaká dobrodružství vás čekají, zjistíte záhy po tom, co vykucháte krabici. Za sebe jsem moc netleskal, spíš jsem si připadal jako dítě, které dostane první booster magicu a v něm ošklivé, nehratelné rare. Pod víkem se totiž ukrývala poušť a pustiny. Tiše jsem doufal v džungli nebo hory, takže mi úsměv trochu zmrzl. Jiný hráč by na mém místě možná tleskal – a nebo taky ne, protože by chtěl něco úplně jiného. Prvek náhody máme rádi, však kolik jsem jen hrál TCG, ale v ten moment mi projelo hlavou, že dát za to Palackého, otevřela by se mi kudla v kapse. Třeba jste ale méně materialističtí.

Samotná hra je velice jednoduchá. Naskládáte před sebe mapu pro daný scénář (trochu, ale opravdu jen trochu variabilní), každý si vezme postavu, žeton jídla, vody a můžete přečíst zadání příběhu a první úkol. Ten vám napoví, co je potřeba – najít na mapě nějakou zajímavost, sehnat dost jídla a pití, přežít pár kol. A jdeme na to. Každý z hráčů má k dispozici tolik akcí, kolik má bodů vytrvalosti. Jakmile je odehraje, hraje další. Za akce děláte věci jako pohyb, vaření jídla, prozkoumávání a podobně. Po kole, tedy v noci, si část vytrvalosti obnovíte a hra vám partii zpestří třeba hladem nebo predátory. Když přijdete o tři životy (hladem, žízní, bojem nebo nemocemi), umřete. Pokud vyřešíte jeden úkol, odhalí se vám další a podobně.

Hraní je plynulé a samotná pravidla jsou velmi lehká. Zpětně soudím, že by se možná měla signifikantněji orientovat na děti a rodiny, neboť si myslím, že ve dvanácti bych ji miloval. Takhle jsem v rozpacích. Jednu silnou stránku ale má – postupné odhalování příběhu ve stylu gamebooku.

Podobně jako Fallout, i Discover vám nabídne spousty očíslovaných karet jako v gameboocích. Jedno číslo vede k dalšímu, stopy, hody či rozhodnutí vám cestu upravují a vy prožíváte nejen hlavní, ale i vedlejší dějové linie. Příklad? V poušti jsem hned jako první lokaci našel pyramidy. V dané partii jsme sice umřeli, ale já si říkal, co v nich asi tak bylo, protože v podstatě „nic nedělaly“. Ve druhé partii jsme našli odkaz upozorňující na hieroglyfy. Daná postava nestihla k pyramidám dojít, ale přišlo mi, že záhada byla tak trochu vyřešena. Jenže ve třetí hře našel někdo další diamant, který na pyramidy rovněž odkazoval a nabízel úplně jiné rozuzlení zápletky! Co se vlastně v pyramidách skrývá? Nevím, podařilo se nám dohrát jen jednu variantu, ale tohle byla paráda! Jakmile odehrajete více questů, začnete mít pocit, že se v pozadí skrývá skvělý, konspirací a záhadami prosycený příběh. Jenže abyste jej spatřili celý, nejspíš budete potřebovat víc krabic. A abyste vyzkoušeli komplexně byť jen jednu mapu, museli byste si ji zahrát aspoň pětkrát. Bude vás to při jednoduchosti hry tak dlouho bavit?   

Možná ano. Možná ale brzy narazíte na další háčky. Zaprvé, eliminace hráčů. Tento mechanismus funguje u karetek na 10 minut, pokud umřete brzy u hry na hodinu, budete akorát otrávení a po smrti jednoho z hráčů jsme z ohledů k němu vlastně ani nechtěli pokračovat. Co dělá tady, v rodinné dobrodružné hře? Naštěstí existuje kooperativní mód, kterým tento problém vyřešíte, a osobně bych nechal ve hře jen ten. A za druhé – mapy jsou sice částečně randomizované, ale některé z nich máte šanci dohrát, až se je naučíte a víte, kde se přibližně co skrývá, jak nutné je na začátku shánět jídlo či vodu, kam v podstatě ani nemá smysl chodit. To je možná škoda, myslím, že hra by měla být spontánnější.

Trochu otravná je v té souvislosti nevyrovnanost levelů (které mimochodem nijak nenavazují, jen tvoří fragmenty celkového příběhu, o němž ale pomlčím). V prvním jsme selhali na několik pokusů, další jsme dali na první hru s klidem a rezervou. Pravda, velkou roli zde hraje náhoda – pokud vyrazíte na začátku špatným směrem, možná umřete žízní, aniž byste s tím jakkoliv pohnuli.

Občasné napětí by do hry přinášely souboje, kdyby byly zvládnuté. Ale já je vidím jako jednu velkou nudu. Hodíte kostkami, zaklejete, zvíře popoběhne, vy běžíte za ním – a takto, dokud není jeden z vás mrtvý, nebo dokud kráva nevyleze na horu, kde se vám na ni nechce plýtvat vytrvalostí. Jestli máte nebo nemáte zbraň, to nehraje roli. Můžete klidně lovit pěstním klínem nosorožce nebo jít se dřevěným štítem proti automatické střelné zbrani. Stejně nemáte pocit, že byste boj jakkoliv ovlivnili nebo nedejbože taktizovali. Ve hře jsou sice suroviny použitelné jako modifikátory, ale když potřebujete hodit na dvou kostkách 10 a hodíte dvojku, k níž vám zbraň přičte +1, proč plýtvat? Nehledě na to, že se můžete ocitnout na mapě, kde některé suroviny vůbec nejsou.

Když je to ta robinsonovka, můžete si něco vyrobit, třeba luk a šípy nebo hrnec. Některé předměty moc užitečné nejsou, jiné ano – ale taky se nám stalo, že jsme vyhráli hru bez jediného dokončeného projektu. A to se váže k mé kritice zbraní. Proč nejsou silnější? Proč nemají zábavnější efekty? Přijde mi, že potenciál této složky hry nebyl naplněn.

Discover je v mých očích průměrná až podprůměrná hra, kterou z bahna vytlačuje hlavně atmosféra záhadnosti. Osobně myslím, že takový Robinson Crusoe je lepší, o Sedmém kontinentu, kterým se hra inspirovala asi nejvýrazněji, ani nemluvě. Koncept unique games mě zatím neuchvátil, ale je možné, že jej někdo dokáže vychytat efektivněji. Přesto je mi jasné, že se Discover někomu, hlavně mladším a méně zkušeným hráčům, může líbit. S čistým svědomím jej ale bohužel nemůžu doporučit.

VERDIKT
Šedivě průměrná hra, kterou do špičky neposune ani inovativní a zároveň kontroverzní unique game koncept. Ale dětem by se líbit mohla…