Poučeni loňským zpožděním, vrhli jsme se tentokrát do zhodnocení roku 2018 o něco dříve. Po líté bitvě, při které lítaly krabice a meeplové vzduchem, bychom vám rádi představili desítku her, které nás loni ultimátně bavily. A protože nejsme lakomí, přidáváme ještě tři čestné zmínky a k tomu dvě nejlepší expanze, které loni obohatily některý ze starších kousků.

_

Dice Forge – Kostky občas milujeme a nenávidíme, ale loni se náš vztah k nim výrazně zlepšil. Už ani nenapočítáme, kolikrát jsme chřestili svými vytuněnými šestistěnkami v „KostKovárně“, zato si moc dobře pamatujeme, že se u toho skvěle bavili rodiče, nehráči, nároční deskovkáři i domácí mazlíčci! Těžko bychom taky hledali pohlednější hru, na čemž má zásluhu francouzská ilustrátorská škola (a tu my v redakci řadíme k naprosté špičce v oboru).

_

Lords of Hellas – Kluci z Hellady se dokázali prosadit i ve figurkovkami nabitém roce a není divu. Vlajková loď Albi zabodovala na Kickstarteru a zážitek, který poskytuje, za to stojí. Hra je krásná, partie jsou napínavé a zábavné, třešničkou na dortu je několik způsobů, jakými lze hru ukončit. A kde jinde se můžete vydat na výpravu, na které si kolem pasu svého reka pověsíte tři hlavy Kerbera, skalp Medúzy i Minotaurovy rohy?

_

Luxor: Zapomenuté poklady – Hru podobnou Luxoru jsme tu už i v češtině párkrát viděli (Cartagena, Atlantis): postupujete figurkami po řadě dílků, nějaké z nich sbíráte a pak si bodujete sady. Co ovšem přineslo Luxoru mezinárodní pozornost a nominaci na Spiel des Jahres, je geniální manipulace s kartami: máte jich v ruce 5, dobíráte doprostřed, hrajete zkraje. To krásně zkomplikuje plánování tahů, aniž by zkomplikovalo pravidla. Přesně takové drobné nové nápady deskoherní svět potřebuje (obzvlášť v rodinných hrách).

_

Nájezdníci ze severu – Možná existují stovky worker placementů, ale Nájezdníci přesto dokázali, že ještě lze vymyslet něco nového. Mechanismus „jednoho položit, jednoho vzít“ je svěží vítr do WP, který odstraňuje mezikolovou režii a přidává zajímavá dilemata. Když k tomu přibalíte trochu škodolibé zákeřnosti a osobité ilustrace od The Mico, herní hit je na světě.

_

Panství hrůzy – Příběhové ameritrashe znovu nabírají na síle a Panství hrůzy to jedině dokazuje. Poctivý oldschoolový horor v moderním hávu figurkovky zkombinované s aplikací, to prostě chcete. Rezervujte si celou noc, zapalte svíčky a nachystejte skleničku něčeho ostřejšího – v husté atmosféře téhle parádní hry to možná budete potřebovat.

_

Plyšová hlídka – Plyšáci jsou tak trochu změna proti většině her, co v Evropě vychází – méně strategie, více náhody, kostky kostky kostky, ALE… téhle hře kraluje příběh. Málokdy najdete roztomilejší téma než skupina plyšáků chránící svou majitelku před zlými sny. Hezké figurky, proměnné prostředí a poutavý děj dělají z Plyšové hlídky ideálního kandidáta pro hraní rodičů s dětmi, resp. přitáhnutí dětí deskovkářů do koníčku, který pohltil jejich rodiče. A za to dík.

_

Rising SunBlood Rage je mrtev, ať žije král! No dobře, Soumrak bohů má pořád své místo na slunci, ale většině z nás víc chutná to vycházející. Feudální Japonsko prostě táhne a ty nádherné figurky, ááách! Moc nám taky chutnala diplomacie a „skládání básní“. A protože se hře daří, dočkáme se letos hned tří přídavků (Nespoutaní bohové, Invaze dynastií, Nová monstra), takže je jasné, že nad Japonskem se ještě chvíli smrákat nebude.

_

Sagrada – Krásná kostková abstraktní puzzle, která funguje přesně tak, jak mají puzzle hry fungovat: pořádný mozkovar na jednoduchých pravidlech. Jakmile děti umí číst, tohle rozhodně zvládnou a bůhví, třeba to ještě nandají dospělým. A navíc hra díky roztomilému a neotřelému tématu chrámových okenic krásně vypadá.

_

Tajuplné říše – Malá a nenápadná krabička ukrývá vysoce návykovou kombinační karetku, která si dokázala vydobýt své místo v našem seznamu i mezi takovými velikány jako Twilight Imperium či Rising Sun. Tajuplné říše jsou skvělá blesková rozcvička pro vaše šedé buňky mozkové. 9 z 10 zubařů doporučuje jako výplň (mezi hraním náročných kousků).

_

Twilight Imperium – Nedat do tohoto seznamu nejepičtější, nejkomplexnější a nejmonstróznější hru loňského roku by si nedovolil ani nebetyčný drzoun. Twilight Imperium kvůli svým parametrům nechodí na stůl moc často, ale když ano, je to válka se vším všudy.

_

Čestná zmínka

AzulAzul svedl u nás v redakci velkou bitvu se Sagradou, kterou nakonec těsně prohrál, ale bylo by nám líto ho s tak pěkným výkonem alespoň nezmínit. Tento klenot rodinného hraní je univerzální jako celoroční pneumatiky, nemusíte se bát ho vytáhnout na rande, po rodinném obědě ani na deskoherním večeru. Všude si odnese pochvalu a vůbec nám nevadí, že někteří hnidopiši budou mumlat, že „na abstraktku je to moc konfliktní“.

_

Detektiv: Po stopách zločinu – Pokud jste si vždycky říkali, jaké to je být skutečným detektivem, nyní máte jedinečnou příležitost si to vyzkoušet. Jednoduchý herní princip, poutavý příběh, spousta těžkých rozhodnutí, to vše propojené s internetovou databází a appkou tvoří nadupanou deskoherní nálož s naprosto jedinečnou atmosférou. Vždycky, když si začnu říkat, že herní principy a nápady jsou již vyčerpány, objeví se hra, která posune deskoherní tvorbu zas o kousek dál, a dle mého názoru je to za rok 2018 právě Detektiv.

_

Podmořská města – promakané euro nám v lecčems připomnělo naši modlu, Mars: Teraformaci, ale není to žádný klon. Chytře vymyšlený mechanismus barvy karet a akcí nám už několikrát pěkně zavařil závity, hra navíc poskytuje tolik milovaný pocit uspokojení, že vám pod rukama něco vzniká a že to je pokaždé jiné. Už Pulsar 2849 byl skvělý, Podmořská města šíří slávu české designérské školy ještě hlasitěji.

_

Nejlepší rozšíření

Mars: Teraformace – Předehra – milovaná hra naší redakce je nejlépe opečovávaným dílkem stáje MINDOK (tedy asi hned po Carcassonne) a Předehra je suverénně nejlepším přídavkem, který k ní vznikl. Jestli má Mars: Teraformace nějakou nevýhodu, je to zdlouhavý a nuzný začátek teraformačních snah. Od té doby, co vyšla Předehra, je ale situace o dost lepší a přípravná fáze hry je stejně zábavná jako samotná partie.

_

Settlers: Zrod impéria – Amazonky – Po rozporuplné Atlantidě a push-your-luck Aztécích jsme se konečně dočkali národa, který zatočil s největším neduhem hry Settlers – náhodností dobíraných karet. Klíčová schopnost Amazonek je deckbuilding, tedy možnost si během hry ladit zbývající frakční balíček, dávat karty do něj, z něj, z odhazovacího balíčku atp. Karty s těmito schopnostmi dostanou i základní frakce. Genderově nekorektní Amazonky jsou pro strategičtější milovníky Settlers takřka nutností.