Nejkrásnější katedrály a chrámy chtějí ty nejkrásnější vitráže. Právě proto se do Janova sjíždějí mistři sklenáři s taškami obtěžkanými nářadím, aby vyhrnuli rukávy, předvedli své schopnosti a vyzdobili zdejší svatostánky svými uměleckými díly. Kdo z nich bude nejlepší?

Sagrada
Autoři Adrian Adamescu, Daryl Andrews
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 1–4 hráči
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 7. (abstraktní), 13. (rodinné), 124. (celkově)
Mechanismy Házení kostkami, draftování, sbírání sad, vyplňování vzorů

Dvojice designérů Adamescu–Andrews již spolupracuje nějakou dobu a má na kontě řadu her, v Česku ale příliš známá není. Vydali například Mine All Mines, sázecí Jungle Joust nebo sbírací Artifact Stack. Sagrada je jejich dosud nejznámějším projektem.

Sagrada je abstraktní rodinná hra, pod jejímž milým image se skrývá pekelná náročnost na soustředění, ale zároveň vynikající zábava pro všechny, kdo nejsou líní přemýšlet. Na začátku partie dostanete rám vašeho okna a vzor, který definuje některé barvy a čísla (k tomu se ještě dostaneme). Zároveň náhodně vyberete váš soukromý úkol, společné úkoly a nářadí a zamícháte sáček s kostkami.

Poté nalosujete ze sáčku dvě šestistěnné kostky na jednoho hráče plus jednu. Kostky jsou vyvedeny celkem v pěti barvách. Hodíte jimi a přichází draftovací fáze – každý hráč si musí postupně vybrat dvě kostky a umístit je do svého rámu s přihlédnutím ke vzoru. Ten vám ale, jak jsme výše zmínili, diktuje určitá pravidla – toto políčko musí být vyplněné červenou kostkou, toto modrou, sem půjde dát jen trojku, sem jen šestku. Kromě toho vám nikdy nesmí sousedit kostky stejné barvy ani stejné hodnoty.

Jakmile odehrajete deset kol a teoreticky tak vyplníte celý rám, přichází čas na lámání chleba. A protože estetika je silně subjektivní záležitost, budeme měřit, jak dobře jste se popasovali s úkoly. Váš soukromý úkol vám dá tolik bodů, kolik činí součet hodnot kostek jím definované barvy. Společné úkoly jsou pestřejší a nutí vás vytvářet pestrobarevné sloupce, kombinace čísel a různé sady kostek. Pokud jste během hry zaváhali nebo měli smůlu a ve vašem vzoru zůstala prázdná políčka, je po srandě a za každé si odečtete bod.

Ozvláštněním principu jsou pak nástroje, které vám umožňují dělat různé triky, třeba přehazovat kostky nebo je posouvat po okně. Jejich použití ale není zadarmo. Musíte zaplatit žetonky fachmanů – a když vám zbydou, získáte na konci hry vítězné body. Je tedy nutné zvážit, kolik bodů přes nástroj získáte a zda se vám vůbec vyplatí jej používat.

Hru je snadné pochopit, i když během první partie budete nejspíš zmatení a často přehlédnete nějakou chybičku. Pak ale začne ta pravá zábava. Brzy pochopíte, že zkazit tah soupeři není vůbec špatná varianta, naučíte se rychle odhadnout klíčová místa ve vaší i cizích skládankách a nastanou strategické orgie. Ačkoliv partie trvá nejdéle hodinku, mozek si u ní spolehlivě zavaříte a hlavně ze začátku, kdy máte skutečně obrovské množství kombinací, není vůbec jednoduché vybrat tu ideální. O to víc, že musíte přemýšlet hodně dopředu – pokud dáte čtyřku vedle políčka, kde má být čtyřka, máte mínus bod předplacený.

Líbí se mi, jak autoři zkombinovali designování vlastního okna s draftem. Pořád máte co dělat, buď přemýšlet nad tím, co si vzít a jak to použít, nebo zkoumat soupeře a dumat, kterou kostku vám uzmou a kterou byste měli naopak sebrat jim. A protože nevíte, jaké kostky přijdou, musíte do svých plánů zahrnout i řadu neznámých, jež vás často nakonec donutí improvizovat a přijít s řešením, s nímž jste původně vůbec nepočítali.

Člověk si skoro říká, proč je hra vlastně rodinná, když vás zapotí víc než sudoku pro pokročilé (kterému se trochu podobá). Ale k Sagradě jde taky přistoupit jako k puzzlu bez soutěžních ambicí, nekomplikovat si hlavu a prostě se bavit stavěním pěkného okna. Což je přístup, který po pár partiích obvykle volím taky, protože jinak jde o tvrdý mentální tělocvik. Jistá duševní náročnost je také asi jedinou „nevýhodou“ hry prostě proto, že si ji nezahrajete vždy ani se všemi. Tohle není žádná párty záležitost, věřte mi.

Abstraktní hry na grafiku obvykle moc nehrají, ale Sagrada se snaží, co to jde. Rámy na okna jsou krásně pestrobarevné, kostky jen svítí a výsledné vzory vypadají pěkně. Věřím, že budete spokojeni také s překladem, pod kterým se podepsali dva redaktoři MFantasy.

Sagrada je milou novinkou na herním trhu, která uspokojí hlavně matematičtěji založené hráče, ale pobaví se u něj i zbytek rodiny – když se jim chce myslet, nevděčníkům. Pokud máte rádi abstraktní hry, rébusy či milujete tvoření, určitě po ní sáhněte.

VERDIKT
Zábavná abstraktka zavaří vaše mozkové závity spolehlivěji než formulář k daňovému přiznání.