Kniha Prasopolis vás dostane už svým námětem. Svět je naruby prasata jsou na vrcholu potravinového řetězce a lidé jsou jejich nejoblíbenější pochoutkou. Navíc je překrásně zpracovaná a je to debut mladého autora Martina Klusoně. A to jsou všechno dobré důvody ho vyzpovídat.

Foto autora: Petr Adámek

Na úvod se nemůžu nezeptat na očekávanou otázku. Jak vlastně spisovatele napadne, že by napsal knihu o prasatech, která pojídají lidi?

Na začátku byla nejspíš moje úvaha, jak by to asi vypadalo, kdyby se opravdu role otočily. Vždycky jsem si myslel, že by nás prasata jedla úplně stejně, jak my teď je. Nejspíš by nám dělali i ty největší hrůzy, které jim provádíme. Tahle skoro hororová představa mě hodně bavila a postupně se na ni nabalovaly další nápady, díky kterým nakonec vznikla celá knížka.

Věděl jsi hned od začátku, že hlavními antihrdiny budou prasata? Nebo jsi někdy uvažoval i nad jinými zvířaty?

Jasně, prasata byla jasná volba. Jsou nám nejpodobnější, od stravy, orgánů až po návyky. Možná to ale byla trochu chyba, protože teď si každý myslí, že se snažím vykrádat Orwella, i když jediné, co má Prasopolis společného s Farmou zvířat, jsou tak leda právě prasata.
Musím říct, že některé scény jsou poměrně brutální. Myslím teď například, když jeden z prasečích hrdinů vypráví, jak správně zpracovat člověka na jídlo.

Vycházel jsi při těchto popisech z vlastních zážitků se zpracováním masa? Samozřejmě ne lidského.

Tak samozřejmě, že… Bohužel nebo spíš bohudík jsem nikdy žádný velkochov nenavštívil, ale když jsem knížku psal, hodně jsem si o nich přečetl. Nakoukal pár dokumentů. Rozhodně jsem nechtěl, aby zacházení s prasaty bylo jakkoliv naivně zpracované, takže jsem musel vědět, co se jim reálně děje. A jestli někomu přijdou ty scény brutální, tak je třeba říct, že realita je ještě mnohem horší.

Nejsem si jist, jestli bych Prasopolis úplně doporučil dětem. Jaká je podle tebe ideální věková kategorie čtenářů pro tuto knihu?

Nejmenším dětem bych ji asi taky zrovna do kolébky nedal… Asi nejlepší cílovou skupinou by nejspíš měla být mládež, ale doufám, že si z ní alespoň něco může vzít čtenář jakéhokoliv věku.

Kterou z postav sis během psaní oblíbil? Většina z prasat jsou spíše negativní hrdiny, alespoň na první pohled.

Bez rozpaků můžu říct, že třeba hlavní hrdina Gris mě většinu času deptal a dlouho jsem si k němu hledal cestu. To bude ale nejspíš tím, že se chová dost podobně jako já v pubertě – na facku. Upřímně mě bavil asi Porkus, který působí jako prvoplánově tupá postava, ale myslím, že dokáže spoustu čtenářů překvapit.

Velice se mi líbí grafické zpracování celé knihy. Je opravdu na vysoké úrovni. Pomáhal jsi nějak s ilustracemi nebo jsi je viděl až vytvořené? Krvavé fleky na jednotlivých stránkách byly tvým nápadem?

Když jsem knížku psal, dokonce jsem si chtěl ilustrace dělat sám. Pak jsem ale po zralé úvaze naznal, že na to fakt nemám. Oslovil jsem proto velmi talentovaného ilustrátora Matúše Szalontaie, který všechny ve spolupráci se mnou zpracoval. Co se týče skvrn, tak to byl nápad přímo z vydavatelství. Mně přišly docela vtipné, tak jsem s jejich použitím souhlasil.

Prasopolis je tvá debutová kniha. Co tě vedlo k rozhodnutí stát se spisovatelem?

Rozhodnutí stát se spisovatelem, to zní tedy hodně vznešeně. Neřekl bych, že něco takového vůbec proběhlo. Knížku jsem psal po večerech a nocích po práci. K tomu, abych se do toho pustil, mě nicméně přivedla moje přítelkyně. Myslela si, že bych svůj volný čas mohl trávit užitečněji, než jen tupým zíráním do monitoru. Takže za Prasopolis by měli lidé děkovat spíš jí než mně.

Napsal jsi předtím i nějaké povídky nebo ses rovnou vrhl na tento román?

Napsal jsem pár povídek a pak taky spoustu básní dost mizerné kvality. Píšu ale v podstatě denně – pracuji v reklamní agentuře.
Jak ses vlastně dostal ke společnosti Albatros Media, u jejíhož nakladatelství CPress tvůj debut vyšel?
Asi to bude trapné se opakovat, ale zase za to může moje přítelkyně. Pro Albatros už napsala kvanta knížek pro děti, takže mi spolupráci s vydavatelstvím doporučila. Já poté zaslal ukázku, která se jim líbila, a bylo.

Konec knihy je poměrně otevřený. Vlastně i samotná kniha mi připadá, že by mohla být prvním dílem z plánované série. Chtěl by ses někdy do světa prasat pojídajících lidi vrátit?

Kdyby se moje knížka čtenářům líbila a měli zájem si ji číst, určitě bych rád napsal další díl. Koneckonců i do této knížky se spousta mých nápadů nevešla a naprosto přesně vím, co by v dalším dílu bylo. Takže uvidím, vyčkám a poté asi začnu zase psát.

Plánuješ do budoucna psát i jiné žánry nebo chceš zůstat u fantastiky?

Vzhledem k tomu, že jsem obrovský fanoušek H.P. Lovecrafta, tak bych si strašně vyzkoušel nějaký komornější horor. To je ale stále spíš hudba budoucnosti, teď jsem rád, že mám alespoň chvilku pauzu.