Třetí kus kokosu, nebo první kousek rákosu do sady, toť otázka. – Kdyby sis radši postavil chatrč a usadil se, nemuseli bychom se s maminkou strachovat, co s tebou bude. – Ale tati, to sem nemotej, to s hrou nesouvisí, stejně ti tu surovinu seberu! – No dobře, zkusil jsem to, ale stejně bychom byli rádi, kdyby ses konečně odstěhoval.

Modrá laguna
Autor Reiner Knizia
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 32. (abstraktní), 308. (rodinné), 1 441. (celkově)
Mechanismy Ovládání území, stavba sítí, sbírání sad

Někteří deskoherní designéři tvoří jednou za čas. Pak tu máme plodné autory a další kategorií je Reiner Knizia, který má na svém kontě už neuvěřitelné skóre. Tvoří pro širokou škálu hráčů, velké úspěchy slavil s rodinnými hrami Keltis a Ztracená města (nová verze Keltisu, oboje u nás vydalo Albi), jednoduchými Mmm! (MINDOK) a Skol ty Skoty (REXhry), ale i s kousky pro náročnější publikum jako Ra, Tigris & Euphrates. Tentokrát nám jeho nejnovější kousek, Modrou lagunu, přináší vydavatelství Blackfire. Hra se stala jedním z hitů festivalu v Essenu v loňském roce, takže mě zajímalo, co na ní všichni vidí.

Modrá laguna se tematicky točí okolo osídlování ostrovů v Polynésii. S tím oku lahodícně souzní i stylizace všech herních komponent. V krabici s krásnou ilustrací se spolu tulí herní deska s mořem a ostrovy, zápisník na body, sáček s krásnými dřevěnými surovinami a totemy, tuna obyčejných žetonků (ty mohly být hezčí a bytelnější) a loštomiloušké vesničky/chatrče. Poslední dvě jmenované přichází ve čtyřech barvách. Hra se dá hrát i ve dvou, nejlepší zážitek z osídlování si ale užijete v plném počtu čtyř osadníků (ne z Katanu, proboha!), k čemuž se ještě dostanu.

Hru jsem z krabice vytahoval před několika ženami různého věku, všechny se ale bez rozdílu okamžitě zakoukaly do grafického provedení hry. Děti byly úplně nadšené, převládající modrá a zelená se líbily i chlapům. Na Modrou lagunu se kouká fakt příjemně a podle mě hra na stole vypadá parádně.

Ani po rozehrání partie Modrá laguna v získávání kladných bodů nekončí, ba ani nezpomaluje. Hru vysvětlíte celkem rychle, takže se vrhnete do víru zábavy do deseti minut od zvednutí víka krabice. Vlastně není vůbec problém vám vysvětlit téměř celá pravidla a průběh hry na pár řádcích! Takže: na mapě s ostrovy se nachází suroviny (celkem čtyři druhy, rozmístěny náhodně do předem určených míst) a totemy. Hráči se střídají v pokládání osadníků (buď do moře nebo na pevninu), kromě toho mají k dispozici ještě pět chatrčí, které je možné umístit místo osadníka. Přikládání má pár specifik (na ty už nakouknete do pravidel sami :), na něž musíte myslet. Jinak ale „jenom“ sbíráte suroviny, propojujete ostrovy řetězem vámi obsazených políček, snažíte se získat převahu na jednotlivých kouscích souše a pomocí chatrčí si budujete výchozí pozice na další fázi. Jakmile z plánu zmizí poslední surovina, NEBO všichni hráči použili všechny osadníky, první fáze končí .

Po ní se sečtou body (za sady surovin, za dvojice/trojice/čtveřice surovin jednoho typu, za totemy, za ostrovy, za délku řetězu z vašich políček) a hra se nachystá v podstatě nanovo. Jen s tím rozdílem, že chatrče jsou nyní výchozí body, takže každý „sklízí“, co si nachystal v první fázi. Po ukončení druhé fáze se obodují NAPROSTO STEJNÉ věci jako v té první a po sečtení bodů se v jazyce některého z polynéských kmenů vyhlásí vítěz.

Prosté, svižné, přímočaré, ale stále poskytující prostor pro strategické orgie. Modrá laguna nadchla všechny herní skupiny, ve kterých jsem ji propašoval na stůl. Je vhodná pro rodiče a nezkušené deskohráče? Ano. Hodí se pro začátek, konec, střední část dlouhého deskoherního večera? Ano. Užijí si hru i zkušení hráči? Ano. Bude se líbit vaší ženě, přítelkyni, příteli, dětem, domácím mazlíčkům? Ano, ano, ano, ano, ano a už konec otázek, jsme snad u výslechu?

Tak co bych tu měl ještě řešit? Nějaká negativa hra má, to je jasné. Komponenty jsou krásné a kvalitní, bohužel až na žetonky. Někomu se nemusí pozdávat, že každá partie je vlastně dvakrát po sobě to samé. Zkušení hráči mohou také žehrat na náhodu, která při losování surovin pro druhé kolo může někoho zvýhodnit a někoho pěkně rozmrzet. Ale já říkám, nevadí, žetonky jsem skousnul, po několika partiích jsem docenil taktický a strategický rozměr druhé fáze s částečně rozdanými „kartami“ (chatrčemi). No a náhoda, s tou se dá pracovat. Jsou u vašich vesnic suroviny ve špatném mixu? No tak radši propojujte a ovládněte ostrovy, neasi! Na každou situaci se dá reagovat a vyhrát hru se dá různými způsoby (specializace, od každého něco,…).

Ještě dokončím, co jsem nakousl v úvodu. Ve třech a čtyřech hráčích je hra přiměřeně dlouhá, zábavná a končí přesně v okamžiku, kdy by měla. Tyto počty hráčů vám pro partii Modré laguny doporučím všemi deseti. Ve dvou je to trochu jiná písnička. Tím, že se střídáte v tazích, hra připomíná šachovou partii. Akce a reakce, válka na více frontách, taktičnost zážitku roste do nečekaných výšin. Co ve dvou hra ztrácí na svěžesti a odlehčenosti, to získává na náročnosti, nutnosti promýšlení tahů a intenzitě snahy přečůrat vašeho protihráče. Ve dvou mě hra bavila náramně, je mi ale jasné, že nemusí vyhovovat každému. I tak ale oslovuje hodně široké spektrum hráčů.

Za mě dostanete jediné a jednoduché doporučení: už neotálejte, neboť azurové moře, panenské ostrovy s nedotčenou přírodou a vaši soukmenovci jen čekají, až se stanete vládci ostrovů v Polynésii!

VERDIKT
Modrá laguna je skvělá rodinná hra, která pobaví i náročné hráče. Vizuálně moc pěkný kousek, který krásné odsýpá a bude na vašem herním stole minimálně každý druhý večer.