Tučňák císařský je největší známý záškodník za jižním polárním kruhem. Dny tráví zahálkou, kterou prokládá sabotážemi eskymáckých iglů. Pro tuto činnost si tato zdánlivě roztomilá zvířátka vytrénovala sofistikovaný postup, který zahrnuje použití lidských nástrojů, jež se potvorám ve fracích povedlo odcizit lidem. Protože se ale jedná o ohrožený druh a tamní aktivisté jsou výjimečně odhodlaní je bránit i za cenu lidských obětí, může jejich záškodnictví nerušeně pokračovat. Místnímu obyvatelstvu tak nezbývá nic jiného, než si svá iglů stavět stále dokola, což tučňáci považují za výzvu k další hře.

S Igloo Manií přichází na trh nová šikovnostní hra pro děti. Zařadí se mezi další dětské hry ze stáje Blackfire, na které jsme se zaměřili v našem trojdílném seriálu (1. díl, 2. díl, 3. díl). Hra vyšla už před Vánocemi, takže stihla nejdůležitější sezónu z hlediska prodejů.

Eskymák Eddie má prostě smůlu, sotva si dostavěl své krásné iglů, zjistil, že mu začaly ubývat jednotlivé ledové kostky a do jeho příbytku táhne studený vítr. Aby zjistil, co se to děje, vylezl si na iglů a pozoroval, kdo mu jeho krásné obydlí rozebírá. Jsou to tučňáci. Ty potvory si mezi sebou rozjely soutěž, kdo odebere více kousků z jeho iglů!

Vašim úkolem v Igloo Manii je pořádně Eddiemu zatopit, ale zároveň nedopustit, aby nebohý Eskymák spadl z vršku svého domečku. Postupně odebíráte jednotlivé dílky a doufáte, že si černého Petra vytáhne někdo z vašich soupeřů.

V krabici s hrou najdete „formu” na iglů a spoustu ledových dílků celkem šesti velikostí. Dílky tvoří jednotlivá patra a některé velikosti jsou si vzhledově hodně podobné. Proto je před první hrou dobré věnovat čas polepení dílků samolepkami, které zlepšují orientaci při stavbě iglů. Doceníte to, když budete chystat už několikátou partii a podobně vypadající dílky různých pater se vám budou míhat před očima.

Podle toho, jak obtížnou partii chcete, odstraníte nebo ponecháte opěrnou formu z vnitřku stavby. Pro hru s menšími dětmi se hodí jednodušší varianta, v té dílky při chybném odebrání pouze sjíždí směrem dolů, při chybě u obtížnější varianty většinou dojde ke zhroucení celé stavby. Takový rozpad na kostičky ale zaručeně pobaví všechny u stolu a u dětí vyvolá salvy hurónského smíchu. Nikomu ani moc nevadí, že to zkonil přímo on, a zasměje se každý z hráčů i přihlížejících.

Na krabici je doporučovaný věk hráčů od pěti let, ale hru jsem vyzkoušel i s téměř tříletým a hrál v pohodě. Sice náhodně a bez taktiky, ale bylo krásně vidět, jak se soustředí a snaží se svojí nešikovnou ručkou vytáhnout ledové kostky. Pocit uspokojení po úspěšném tahu zažívali všichni bez rozdílu věku, takže hra má vysoký faktor zábavy.

Co mě jako zkušeného hráče trochu zamrzelo, byl nedotažený systém bodování, což by mohlo při partiích se staršími dětmi vadit. Ve hře v podstatě není jasný vítěz (kromě hry ve dvou), což je dáno tím, že některý z hráčů drtivě prohraje (to když se mu sesype celé iglů, nebo jeho velká část). Ti ostatní si mezi sebou sice můžou spočítat dílky a hru vyhodnotit, ale působí to silně antiklimaticky. To je ale (spolu s nešikovně řešenou krabicí; doporučuji dílky sesypat do většího zavíratelného sáčku, čímž uskladnění komponent elegantně vyřešíte) jen drobná vada na kráse jinak moc povedené hry. Jinak velmi kladně hodnotím zejména krásné provedení, výborně vymyšlený systém chystání hry i celý nápad s odebíráním dílků, který starším dětem nenásilně ukáže, jak je to s klenbou a jak může držet pohromadě taková stavba.

Tučňáčí tematika má taky svoje kouzlo a líbila se všem věkovým kategoriím. Pokud hledáte nový přírůstek do sbírky dětských her, s Igloo Manií nešlápnete vedle.