Dlouhé tři roky trvalo, než se fanoušci Magnólie dočkali dalšího samostatného románu se zrzkou v hlavní roli. Přineslo delší čekání na osudy naší psioničky s prořízlou pusou a bujným poprsím žádané ovoce?

„Být stvůrou…
Je to příjemné nebo nepříjemné?
Vzdát se toho je nemyslitelné.“
Zvin

Hanina Veselá není českým fanouškům fantasy novou tváří a nyní pro ně připravila v univerzu rpg hry Asterion pomyslnou večeři, ve které nebude chybět navnazující předkrm, krvavý hlavní chod ani jedovatý dezert.

Zrzatá telepatka Magnólie se po nátlaku od tajemného obchodníka Sigury a mistra Jagody vrací do staré dobré a korupcí prohnilé Plaveny, aby zjistila více o arcimágovi Zvinovi, který začíná být už unavený svým dlouhým životem. Na jiném místě, avšak v podobnou dobu, řeší princezna Sagjidara a její bratr Felian boj o moc, respekt a dokonce i svůj krk. Avšak osud umí s kartami životů někdy pěkně zamíchat. A i když jsou všechny rozdány a každého z našich „hrdinů“ čeká jiná cesta, tak jedna věc je u všech jistá – z rány teče krev, která je vždycky červená.

Když se porovnají všechny samostatné knihy s naší psioničkou Magnólií, tak Krev teče vždycky červená vyhrává mezi nimi na celé čáře, protože je z nich nejvíce propracovaným dílem. Jdou cítit zkušenosti autorky i její vypsanost. Děj je dobře promyšlený a oproti Magnólie a démon, Slza pro dračího pána i Drak bere vše je navíc už od počátku celý text více konzistentní – přechody mezi dějovými linkami i prostředími jsou mnohem plynulejší a nedojde tak ke ztracení se v příběhu ani po desáté kapitole. K mému potěšení jde navíc po celou dobu čtení vidět, že Hanina Veselá v příběhových linkách zaběhla i do detailů, protože pomalu (avšak s jistotou šelmy na lovu) se k sobě hlavní postavy přibližují k očekávanému společnému setkání.

Kniha je plná akce a jak už to bývá u Magnólie zvykem, tak její minulost ji dohání, ať je zrovna v Plaveně nebo třeba Minkoru. Když se tudíž setká se svými milenci na jednom místě, tak není potřeba hledat vědmu, aby každému čtenáři došlo, že na pořádný průšvih, ve kterém půjde o život, má zase zaděláno.

Těšte se i na spoustu intrikaření, černého humoru, sexu a sprostých nadávek. Ono bez nich by to už s naší zrzkou a její bandou (ne)přátel nebylo ono. Autorka umí své postavy tvořit čím dál tím více uvěřitelně a nesnaží se o žádnou hrdinku se sklony k andělské bezhříšnosti. Dává své zrzce k mé spokojenosti stále realistický nádech mazané ženy, která to umí s muži, nekromanty, skřety a dokonce i draky.

I když je knihy pořádný kus, tak se jí nemusíte vůbec bát – Hanině Veselé se podařilo opět udržet po většinu díla dostatečné napětí i akci a ke konci příběhu se dostanete raz dva, jak je čtivý. Díky tomu prominete i pár zapomenutých chybiček, které korektorka v textu zanechala. Kniha je navíc okořeněna o několik celostránkových ilustrací od Kristiny Haidingerové, které ukazují podobu postav, o nichž se zmiňuje aktuální text.

Trochu čtenáře překvapí skoro až naivně šťastné zakončení příběhu pro hlavní postavy, které jsou aktuálně na „dobré straně“. Avšak nebyla by to naše Magnólie, aby nerozjela zase někdy příště jiný průšvih, který by ohrozil nejenom ji, ale i lidi, co s ní putují životem. Nezbývá nic jiného než se těšit, co autorka dalšího připraví v chystané knize Bílý zemře poslední.

 

Vydal: Mytago; 2018
Autor: Hanina Veselá
Obálka: Martina Pilcerová
Ilustrace: Kristina Haidingerová
Počet stran: 640
ISBN: 978-80-87761-41-0