Každá desková hra se jednou ohraje, i kdyby byla sebevíc trvanlivá. To je prostě fakt. Tvůrci deskovek s tím naštěstí počítají a k úspěšným kouskům tvoří další obsah. Někdy je jejich motivace (či motivace jejich vydavatelství) čistě finanční a rádi podojí oblíbenou značku, někdy chtějí napravit hůř odladěné mechanismy, jindy zase přidat nový obsah, který je mezitím napadl. My jsme se zaměřili na takové expanze, které u nás vyšly v lokalizované verzi a znamenaly pro danou hru velký krok kupředu, a to buď z pohledu nových možností, svěžího vánku v hratelnosti nebo znamenaly doplnění chybějícího dílku mozaiky.

_

Ztracené vědění (Eldritch Horror) – zlí jazykové tvrdí, že materiál z tohoto rozšíření byl násilně vyrván z původní hry, aby FFG víc vydělalo. Ale není to snad to nejlepší vyznamenání pro rozšíření, když se o něm říká, že perfektně a beze švů zapadne k základu? Nový prastarý a tuna karet všeho druhu, které hru osvěží a znovu tak nalákají k boji za záchranu lidstva, to prostě nešlo neocenit.

_

Proroctví draků (T.I.M.E Stories) – fantasy dobrodružství s parádně vymyšlenými puzzly u nás chytlo i rodiče, odkojené spíše detektivkami a thrillery. Příběh byl výrazně delší než u Případu Marcy a Sanatoria ze základu, takže dohrání vyžadovalo víc času, což jsme uvítali, hloubka zážitku tak byla o to větší. Důležité také bylo, že tenhle příběh krásně ukázal sílu a variabilitu celého principu T.I.M.E Stories.

_

Invaze z dálek (Scythe) – zaplnění dvou prázdných políček na mapě uklidnilo všechny hráče s OCD. Dočkali jsme se dvou nových typů ekonomiky, klíčové ale bylo, že dvě nové frakce se od těch původních hodně liší a představují tak novou výzvu pro všechny scythí taktiky. Jak už jsem zmiňoval v recenzi Titánů nebes, Invaze z dálek dodala Scythe celistvost a možnost výběru, kdežto vzdušné rozšíření zase variabilitu.

 

Předehra (Mars: Teraformace) – těsně vítězství před expanzí Hellas & Elysium Předehře zajistily především výborně vymyšlené karty „předprojektů“, které se dají krásně nakombit s volbou korporace a karet ve startovní ruce. A hlavně, díky Předehře odpadla jedna z mála nudných věcí ohledně Marsu, zpomalený start každé partie.

_

_

Brány Arkhamu (Temné znamení) – ačkoliv se tohle rozšíření netěší takové popularitě jako Neviděné síly, my je milujeme. Je tak těžké a přináší tolik nových možností! Konečně opustíte zatuchlé chodby muzea, kde už se ztratila nejedna školní exkurze, a navštívíte špinavé, zlem prolezlé uličky Arkhamu. Kromě toho se stanete členem gangu a zúčastníte se třeba sletu čarodějnic. Co víc by si mohl Lovecraftomil přát?

_

Proti stínu (Pán Prstenů) – každé rozšíření LOTRa je parádní, ale tenhle cyklus byl přeci jen jiný. Vytáhl totiž dobrodruhy z jeskyní, dungeonů a divočiny a nabídl jim atmosféru jak města, tak především bojiště, na kterém se rozhodne o osudu války. Zatímco se olifanti cpou do bran, vy se snažíte udržet každý metr území a ani nevíte, že vám na krk míří zrádcova dýka. Pokud chcete zažít atmosféru Návratu krále, jste na správné adrese.

_

Dlouhá noc (Zima mrtvých) – za mě nejlepší rozšíření napříč hrami v poslední době. Přibyli mutanti jako z Resident Evil, záludní bandité, karty vylepšení vašeho úkrytu, díky kterým můžete postavit střílny či skleníky. Dlouhá noc navíc funguje jako samostatná hra! O kartičkách událostí, které nejsou vhodné pro hráče mladší osmnácti let, ani nemluvě. Kdo se stane prezidentem bordelu? (pozn. red. Navíc speciálně oceňujeme, že se u nás toto rozšíření jmenuje jako velký hit známé české zpěvačky, jejíž profil je i vyobrazen na krabici.)

_

Nové hrozby (Pandemic) – Nové hrozby přinesly opravdu hodně obsahu, třeba nové členy týmu, praktický insert či nové události. Největší bombou je ale varianta hry one-vs-all, kdy se jeden z hráčů chopí roli nebezpečného teroristy a snaží se vyvraždit lidstvo. O tom sní tajně tak trochu každý. Ehm.

_

Proč se nepřátelit (Settlers: Zrod impéria) – pokud hrajete základ Settlerů, neubráníte se dojmu, že prostředků i mezihráčské interakce je málo a posílat si dva osadníky pro jednu věc je dost drahé. To napravuje otevřená produkce, což jsou speciální produkční lokace, které produkují majiteli, ale soupeři si sem mohou posílat osadníky pro suroviny (z čehož má původní majitel nové osadníky). Dalo by se to považovat za pozitivní mezihráčskou interakci, a toho si ve hrách cením.

_

Amazonky (Settlers: Zrod impéria) – možnost předem ovlivnit, jaké frakční karty vám asi přijdou do ruky, a tím trochu omezit vliv náhody, to v Settlerech prostě chybělo. Dle mého skromného názoru jsou Atlanťané spíš překombinovaní, Aztékové jsou prostý (ač zábavný) luckfest, ale Amazonský deckbuilding v Settlerech fakt chyběl. Jinak si nelze nevšimnout, že díky právě těmto třem národům jsou Settleři konečně triple A game”.

_

Panďátka (Takenoko) – ačkoli prodejním bodem rozšíření je paní pandová s panďaty, přináší pár prvků, které hře vážně chyběly. Možnost vyměnit si nešťastně líznuté karty úkolů, políčka svatých kopečků zrychlující růst v celé zahradě, druhé jezero, nové a pestřejší karty úkolů. Pro tento obsah se rozhodně hodí Takenoko obohatit.

Na článku se podíleli David Navrátil, Marek Dvořák, Michal Stárek a Kateřina Szostoková.