Znáte to, některým hrám je ze strany fanoušků, vydavatelství i médií věnována maximální pozornost a jejich hypu často neuniknete. Ale pak jsou tu černé labutě, hry se skrytým potenciálem, kousky, o kterých ví často jen opravdoví deskoherní nadšenci. A nemusí se jednat pouze o hry pro náročné hráče, jen třeba vyšly v době, kdy trh ovládaly jiné hry, které zastínily zbytek produkce.

Pokusili jsme se sestavit seznam her, které se nedočkaly takového přijetí, jaké by si podle nás zasloužily. Primárně se zaměřujeme na situaci u nás, ale nechceme se omezovat pouze na lokalizované hry. V minulém dílu jsme probrali první várku podceňovaných her. Nyní přinášíme nášup, pojďme na něj!

Mombasa: Uškodilo snad hře, že vyšla v přehnaně korektní době a tak téma stavby obchodních stanic na černém kontinentě někoho odradilo už z principu? Protože mechanismy jde o nesmírně kvalitní kousek, vizuálem taky neodradí a zábavnou hratelností poráží i známější konkurenty. Nebo je jednoduše pryč doba ryzích eurovek?

_

Běsnění Drákuly: Tuhle hru marně hledám v žebříčcích oblíbených her. Je to parádní, atmosférická variace na Scotland Yard, který vedle ní vypadá jako do posledního chlupu oholený eunuch. Hergot, vždyť je to taková zábava!

_

_

Doom: S velkou pompou přišel na trh, ale teď jako by se po něm slehla zem. Přitom je tahle akční one-vs-all vyvražďovačka stále stejně zábavná jako před rokem. Proč se z něj nestala klasika? Proč se o něm víc nediskutuje? Proč má průměrný člen SPD IQ pumpy na sáně? Samé otázky…

_

Oceanos: Oceanos je krásná rodinná hra pro menší děti s originálním prvkem vylepšovaných ponorek a přenádherným vizuálem, která ovšem vzhledem k množství komponent stojí víc, než za kolik by asi stála české kupní síle (tzv. over-produced). Možná jde tentokrát o osobní libůstku, protože málokoho kolem mě sebrala tolik co mě, ale… prostě místo v srdíčku, znáte to.

_

Onirim: Celá herní řada Oniverse s Onirimem v čele je série roztomilých karetních her v malé krabici, určených primárně pro jednoho hráče a možné hrát ve dvou kooperativně. Nádavkem zajímavé snové ilustrace, ale není se celkem čemu divit, že ji česká vydavatelství přehlíží… deskovky PRIMÁRNĚ pro jednoho jsou spíš nepopulární odnož, a navíc pokud je nepodpírá silná licence (jako v případě LCG Pán Prstenů), možná by se těžko prodávala. Nicméně hry jsou to krásné a samotný Onirim si můžete vyzkoušet i jako mobilní appku.

_

Caylus: Že jste o hře s podobným jménem nikdy neslyšeli? Vítěz ocenění Spiel des Jahres za komplexní hru si vaši pozornost rozhodně zaslouží. Caylus je čistokrevné euro se středověkou tematikou, které kromě klasických mechanismů nabízí i radost z trochy té negativní interakce mezi hráči. Je ale pravda, že na této hře jsme se v redakci neshodli, jeden z našich redaktorů její mechanismy považuje za překonané.

_

Room 25: Znáte to – sejde se vás víc, večer příjemně ubíhá, chcete si s přáteli něco zahrát, ať je sranda, ale pantomima je na vás přeci jen příliš infantilní (nebo na ni ještě nemáte tu správnou hladinku). Room 25 je rychlá zábavná jednohubka, ke které se lidi rádi vracejí. Z televize ani z plakátu na ulici na vás však nevyskočí.

_

Cyclades: Tahle hra od vydavatelství Matagot má úplně všechno, na co si vzpomenete – figurky, nádhernou grafiku, téma, rozumné množství náhody (které lze do jisté míry minimalizovat) a stručná a jasná pravidla. Proč o ní lidé nevědí je mi záhadou. Možná za to může fakt, že česká pravidla do nedávna nebyla součástí balení, což je pro dost hráčů i v dnešní době jeden z důležitých faktorů při výběru hry. Nebo jí holt bohové nejsou nakloněni.

_

Graenaland: Vlaada Chvátil, to nejsou jen Krycí jména. Pokud rádi smlouváte, tuhle hru byste neměli minout. Chytřejší a méně náhodní Osadníci z Katanu ve slušivém vikinském kabátku.

_

Boží zboží: Jednoduchá a svižná karetka, která parádně ubíhá a potěší jak začátečníky, tak pokročilejší hráče. Navíc ke hře nepotřebujete nic víc, než sadu karet, takže na cesty ideální (rozhodně lepší duševní strava než Prší).

_

Zámky šíleného krále Ludvíka: patří k těm jednodušším hrám, přesto má co nabídnout i zkušenějším hráčům. Nesuď knihu podle obalu, říká se, zde to platí dvojnásob – kdybych dala na první dojem při pohledu na krabici, nikdy bych ji nevzala do ruky. Obrázek je sice hezky namalován, avšak působí jaksi fádně a vyumělkovaně (ostatně jako zámek Neuschwanstein). Jestli rádi budujete, nenechte se odradit!

_
Co říkáte na druhou část našeho seznamu? Nesouhlasíte s námi? Hrajete některou ze zmíněných her a rozhodně ji neopomíjíte? Dejte nám vědět v komentářích na Facebooku 🙂

Na článku se podíleli David Navrátil, Marek Dvořák, Michal Stárek a Kateřina Szostoková.