Znáte to, některým hrám je ze strany fanoušků, vydavatelství i médií věnována maximální pozornost a jejich hypu často neuniknete. Ale pak jsou tu černé labutě, hry se skrytým potenciálem, kousky, o kterých ví často jen opravdoví deskoherní nadšenci. A nemusí se jednat pouze o hry pro náročné hráče, jen třeba vyšly v době, kdy trh ovládaly jiné hry, které zastínily zbytek produkce.

Pokusili jsme se sestavit seznam her, které se nedočkaly takového přijetí, jaké by si podle nás zasloužily. Primárně se zaměřujeme na situaci u nás, ale nechceme se omezovat pouze na lokalizované hry. Které hry možná neprávem unikly vaší pozornosti? A které podle vás unikly dokonce i našemu žebříčku? Dejte nám vědět, těšíme se na vaše názory!

Na prodej: příjemná kapesní hra až pro šest hráčů s ekonomickým tématem nás baví už léta. I když ji lze pořídit takříkajíc za babku, nikde skoro není vidět a je to ke škodě všech, kdo ji nezkusili. Minimum pravidel, zábavné dražení a především vrcholná porce svižné zábavy, to je nabídka, se kterou jde do aukce tento kousek.

_

XCOM: První náklad se sice prodal, ale trvalo to příliš dlouho, proč se sakra o XCOMu nepíše víc? Vždyť je to prda, čistokrevná prda, gamesa jak víno! Její neotřelý adrenalinový koncept zvedne ze židle i kvadruplegika, natož pak akcechtivé pařany. A navíc není vůbec složitý; pravidla vás naučí sama deskovka. Proč???

_

Myrmes: Myrmes je naprosto geniální euro o výstavbě a údržbě mraveniště, kde se hráči tahají o místo na společné zahradě, sice byl česky vydán, ale hlásku o něm nezaslechnu. Naprosto nezaslouženě. Je to hardcore a přísné počítací euro, ale přesto z něj člověk cítí nebývale vysokou provázanost s tématem, a to s tématem velmi roztomilým (kdo by neměl rád starší pixarovku Život brouka, že) a figurky mravenců jsou prostě úža. U národa, jehož původní pohádka je o mravenci kutilovi, bych čekal vřelejší vztah k mravencům.

_

Minutová říše (včetně Legend): je to skladné, je to rychlé, je to zábavné. Dvojice Minutových říší vás dokáže přenést do boje o území s nádechem velkého zážitku, i když se vejde do dámské kabelky a odehrajete ji za půl hodiny.

_

Pax Renaissance: Pax je na našem webu něco jako Jakub Kohák, vykoukne totiž z každého článku. A stejně máme pocit, že je na deskoherní scéně opomíjen. Jasně, zrovna valí BIOSy, ale stáj Fox in the Box má v našich očích jediného lídra a tím jsou machinace slizkých bankéřů v renesanční Evropě.

_

Taluva: Abstraktním hrám se v Čechách moc nedaří. Prostě chceme u toho mít téma, těžko říct, proč. Taluva je z povahy hra abstraktní, ale našroubované téma sopečného ostrova a malých dřevěných budov z ní současně dělá jednu z nejroztomilejších her, jaké jste kdy na stole potkali. A nepřítomnost jakéhokoli bodování, jen nutnost postavit co nejdříve dostatečné množství budov (z nichž každá má jinou stavěcí podmínku) z ní dělá hru přinejmenším zajímavou. Ale bohužel ne slavnou.

_

Marco Polo: podle dvou našich redaktorů jde o jednu z nejlepších eurovek na českém trhu. Putování benátského kupce a jeho současníků je zábavné a přístupné všem, zároveň si zachovává tolik strategických možností, že to uspokojí i náročné hráče. Putování a stavba obchodních stanic po Evropě a Asii stojí za vyzkoušení, dejte Marcovi šanci!

_

Cacao: Nevím, jestli je to zvykem, že všechny hry s pokládáním dílků u nás jsou pokládány za Carcassonne, nebo protože je na krabici opálená imigrantka… ale krásný rodinný worker placement bez workerů u nás hrozně zapadl. A přitom si globálně vede docela dobře, jinak by mu asi nevyšla již dvě rozšíření. České prodeje se prostě nedají nějak dobře předvídat.

_

Lorenzo Il Magnifico: jasně, naznačili jsme to už v recenzi, Lorenzo je takové ošklivé káčátko, možná proto se mu nevede nijak zázračně. Ale to už je u nás vážně tak málo zarytých eurařů? Protože chcete-li euro vynikající kvality, Lorenzo se vám musí dostat do hledáčku tak jistě, jako rudoarmějci do mířidel Simo Häyhä.

_

Pulsar 2849: Tvorba Vladimíra Suchého je promyšlená a zábavná. Proč o něm neslyším častěji, to je mi ryzí záhadou, a to hlavně v souvislosti s Pulsarem. Jasně, Šestiměstí je cool a Klub ztroskotanců sranda, ale tahle hra, ta má prostě koule a pro mě byla možná překvapením roku. Proč mám pocit, že ji ostatní nevidí…?

_

Ghost Stories: Společná snaha 1–4 bojovníků ochránit staročínskou vesnici před nájezdy duchů vyšla dřív, než u nás bylo zvykem lokalizovat takto velké hry. Hra se tváří jako náhodná kostkovka a trvá několik partií přijít na to, že pokud se spoléháte na kostky, hrajete to špatně, a že jde o to, kdy se rozhodnout posilovat (a nechat duchy kumulovat) a kdy je už třeba zakročit. Tohle Bauza v deskovkách umí a komu tento aspekt ujde, má je za náhodné. Zatímco mně přijdou Ghost Stories, jakkoli brutálně obtížné, za zatím nepřekonaný Svatý Grál kooperaček. Obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že rozšíření Black Secret ji promění na one-vs-all a přitom to do sebe stále přirozeně zapadá.

_

To byla první část našeho seznamu. Nesouhlasíte s námi? Hrajete některou ze zmíněných her a rozhodně ji neopomíjíte? Dejte nám vědět v komentářích na Facebooku 🙂

Na článku se podíleli David Navrátil, Marek Dvořák, Michal Stárek a Kateřina Szostoková.