Při přípravě našeho článku o NEparty hrách pro šest a více hráčů jsme si všimli, že některé hry mají nevhodná až naprosto absurdní doporučení ohledně počtu hráčů, ve kterém je lze hrát. V tomto článku o anti-tipech jsme se proto zaměřili na hry, u nichž důrazně doporučujeme nevyužívat spodní či horní rozsah počtu hráčů.

Autoři či vydavatelství totiž občas napíšou na krabici číslo, které nedává moc smysl, protože chtějí oslovit širší publikum (někdo třeba zásadně nepořizuje hry, které nelze hrát ve dvou). Party hra ve dvou lidech vás asi nebude bavit, stejně jako komorní atmosférická příběhovka či složitá strategie s patnáctiminutovými tahy v šesti. Ne, děkujeme, těmto chybám se rádi vyhneme a vy byste měli také!

_

Krycí jména (ve dvou hráčích) – ve třech to ještě jakž takž jde, pomineme-li fakt, že jeden z hráčů musí být nestranný a v podstatě moderovat. Ale ve dvou… Ona varianta Duet nevznikla jen tak náhodou.

XCOM (ve dvou hráčích) – ve třech tahle parádička ještě jde, protože výzkum + další roli stíhat budete. Kdo chce ale obhospodařovat agenty a zároveň počítat peníze, dost možná tvrdě narazí. Chceme se bavit, ne si připadat jako v práci den před uzávěrkou.

7 divů světa (ve dvou hráčích) – hra založená na interakci se dvěma sousedy „trošku” utrpí, když máte jen jednoho. Raději si kupte duelovou verzi, která nabízí rovnocennou zábavu pro dva. Nebo si najděte kamarády, hergot!

Šerif z Nottinghamu (ve třech hráčích) – parádní blafovačka nejvíc vynikne, když můžete šerifa zkoušet přelstít alespoň ve třech zároveň. Nic naplat, nejvíce bodů ale v oblasti zábavnosti stejně sbírají partie v plném počtu pěti hráčů. Nakupte občerstvení a vrhněte se do rolí lehce nepoctivých trhovců!

This War of Mine (ve více než třech hráčích) – This War of Mine je hutný a intenzivní zážitek. Abyste si ho ale mohli pořádně užít, nezvěte si na seanci s touto hrou více jak dva spoluhráče. I když krabice mluví o až šesti hráčích, nevěřte tomu, pokud budete hrát málo často, zážitek se pro vás rozplizne, k postavám si neutvoříte takový vztah a výrazná pozitiva hry se nebudou moct naplno projevit. A víte co? Klidně si hru zahrajte sami, nebo jen ve dvou.

Vládci podzemí (v méně než čtyřech hráčích) – pokud vás na tenhle originální worker placement není dost, musíte ostatní hráče simulovat. Je to práce navíc, je to otravné a připadáte si u toho divně. Raději počkejte, až budete čtyři; to vás pak čeká jinačí čardáš.

Panovník (v méně než čtyřech hráčích) – další hra, ve které budete v rámci draftu simulovat fiktivního spoluhráče. Málokde je to ale tak otravné jako tady. Ve čtyřech si Panovníka užíváme, v méně lidech jej proklínáme. No, pořád lepší než u našich politických představitelů…

Legendy země Euthie (ve čtyřech hráčích) – obrhra od českého autora je intenzivní a výpravná, ale i ve dvou nebo ve třech lidech zabere celý večer. Pokud nechcete partii dohrávat po půlnoci nebo druhý den ráno, odmítněte čtvrtého do party a rozdejte si to s draky z Euthie maximálně ve třech. Díky ovládání monster budete i tak všichni skoro pořád vtažení do děje.

Fallout (ve čtyřech hráčích) – Fallout je sice trochu kontroverzní hra, ale my si ji rádi zahrajeme, protože nabízí fantastickou atmosféru. Jen ne v plném počtu hráčů. To je pak spíš soutěž v trpělivosti, což není právě naše disciplína.

Eldritch Horror/Arkham Horror/Temné znamení (ve více než čtyřech hráčích) – všechny tyhle kousky na krabicích signalizují, že kolem nich posadíte pořádnou tlupu. Jenže, než se dostanete k tahu, stihnete si vyřídit esemesky, uvařit večeři a napsat sonet. Hry podle H. P. L. máme moc rádi, ale, jak říká pan Wolf, gruppensex kvůli tomu pořádat nebudeme.

Munchkin (ve více než čtyřech hráčích) – některé hry jsou ve velkém počtu hráčů zbytečně dlouhé. Munchkin nikoliv – ten je totiž nekonečný. Každý hráč, který se přiblíží finiši, je okamžitě sestřelen, a než všem dojde munice, pustí nám polepšeného Řepku z kriminálu.

Diamant (v méně než pěti hráčích) – tahle oddechová partyovka funguje tím lépe, čím více se vás posadí za stůl. Osobně ji ve čtyřech lidech ani nevytahuji a vám radím to samé. Když do jeskyně, tak s kavalerií!

Scythe (ve více než pěti hráčích) – Scythe jsou strategické orgie, které vás vtáhnou a vyplivnou až na konci partie. Ve svém tahu uděláte jednu nebo dvě akce, ale okamžitě byste po jejich provedení chtěli hrát znovu. Proto je nepříjemná situace, kdy vás u stolu sedí šest nebo sedm a na každý další tah čekáte věčnost. Dokonce bychom vám doporučili, abyste v pěti hráčích hráli jen s ostřílenými Scythaři.

_

Co na náš seznam říkáte? Sekli jsme se? Zapomněli jsme na nějakou hru s nesmyslným doporučením ohledně počtu hráčů?

Článek vytvořili Marek Dvořák a David Navrátil.

About The Author